„Příběhy vymýšlím, ale policejní postupy, atmosféra a některé detaily jsou ultra realistické,“ říká autor šesti knih, který staví na výhodě, že prostředí pražské kriminálky detailně zná.
Podílel jste se vloni v prosinci na pátrání po vrahovi z Filozofické fakulty?
Pátrali jsme po něm po vraždách muže a jeho dvouměsíční dcery v Klánovickém lese, který je součástí našeho služebního rajonu. Všechno bylo řízeno krajským ředitelstvím, my pouze plnili přidělené dílčí úkoly, ať už to bylo vyptávání se konkrétních osob nebo třeba sledování kamer… V době střelby na Filozofické fakultě jsme s kolegy postup pátrání poslouchali ve vysílačce a díky tomu věděli, co se přesně děje. Z mého pohledu udělali v dané chvíli a podle aktuálně zjištěných informací všichni všechno, co se dalo.
Byla slušná a čistá, takže bych nikdy nevěřil, že právě od ní něco při podávání ruky chytím. Marodil jsem dlouho, a když jsem se vrátil do práce, našel jsem svůj stůl vyklizený. Kolegové nepočítali s tím, že se vrátím.
