Kdo do vaší ordinace chodí? Dají se pacienti charakterizovat?
Pohlavní nemoc nedělá výjimky. Může to být bezdomovec stejně jako vysoce postavený manažer.
Prohlédněte si válečnou propagandu proti pohlavním nemocem |
Není tedy rizikových povolání, jen rizikové chování?
Pokud se někdo věnuje prostituci, spadá do jakési pomyslně rizikovější skupiny. Ale řekněte mi, jaký je z funkčního hlediska pro přenos pohlavních chorob rozdíl mezi prostitucí a promiskuitou nebo rizikovou formou sexu? Žádný. Rozhoduje jen to, jestli se člověk chrání, nebo ne.
Ptáte se klientů, jak se jim to stalo?
Zákon nám to u pohlavních nemocí přímo ukládá. Není to naše zvědavost. Jde o to, že pohlavním stykem se přenáší dobře třicet chorob. Například virové žloutenky. A i ty nás zajímají.
Oblast vašeho profesionálního zájmu je dost delikátní. Jsou pacienti spíše pokorní, nebo hádaví?
Záleží na povaze. My se s nimi vždycky snažíme racionálně domluvit. Je naší povinností vyšetřit i zdroje infekce a osoby riziku nemoci vystavené. Snažím se jim vysvětlit, že tak jako dopadli oni, mohou dopadnout i další. Někdy to nebývá jednoduché. I proto soudím, že by na venerologii měl dělat muž. Práce obnáší spoustu kontaktu s pacientem, který je dost na hraně. Určitá ráznost je zapotřebí. Potřebujete jednat rozhodně, s jistotou, zachovat si slušnost, dát pacientovi perspektivu. Za to však očekávám spolupráci.
Mají pacienti tendenci popírat hrozící rizika, bagatelizovat je?
Dost. Ona se rizika bagatelizují v populaci všeobecně. Panuje představa, že pohlavní nemoci se už skoro nevyskytují. Čísla přitom hovoří jinak. V případě syfilidy tu máme od roku 2015 každoročně zvýšení o 100 procent. U kapavky je to podobné.
Nemají pacienti tendenci se ze zjištění, že se nakazili, nějak vymlouvat, ulehčovat si doznání lhaním?
Samozřejmě, že mají. Používám pro to úsloví „Poslední večeře Páně“. Jestli si vybavíte Da Vinciho obraz, je na něm po Kristově pravici volný prostor, takové véčko. Předpokládalo se, že je to místo pro Máří Magdalénu. A přesně o ono bílé místo jde. Mají ho i naši pacienti. Každý je světec, než se mu to stane.
A nevybaví si, jak k nakažení mohlo dojít.
Nikdo nikdy neví, jak se mu to vlastně mohlo stát. Každý se vždycky tváří hrozně překvapeně. Jenže zatímco jiné nemoci mohou vznikat z nejrůznějších příčin, ty pohlavní začínají vleže v posteli.
Pamatujete si na nějakou opravdu kuriózní výmluvu?
Evergreenem je tvrzení, že za to může záchodové prkénko nebo veřejné sprchy. Taky tu dost často zní tvrzení „byli jsme na vodě“. To se obvykle ptám, kdo jim dělal háčka. Tyto nemoci nevzniknou ze vzduchu nebo z nastydnutí. Jejich bakteriální a viroví původci jsou velmi citliví na vnější vlivy, takže v případě kapavky nebo syfilidy je příčinou vždy přenos přímou cestou, tedy pohlavně.
Upravit nosík se cení víc než vyléčit kapavku
Jak by zněla inventura, co se týče pohlavně přenositelných nemocí v Česku? Nezažíváme jejich boom?
Dá se říct, že ano. S otevřením hranic a příchodem osob z oblastí bývalého východního bloku, kde je endemický výskyt pohlavních nemocí, s nárůstem nekoordinované prostituce, se zvýšením cestovního ruchu se počty nemocných zvyšují. A osob, které jsou odhalené a léčené, je jen menší část. Je to jen špička ledovce.
Kolik pacientů k vám ročně přijde na vyšetření venerologického problému?
Je to zhruba dvacet za den, stovka týdně. Bývá to však i víc, někdy nestíháme.
Jak je poptávka po vyšetření rozložena v průběhu roku?
Myslím, že víceméně rovnoměrně. Jistě, nabízí se hypotéza, že v létě je možností, jak se nakazit, víc. Diskotéky, zábavy, hudební festivaly. Teď v září máme o polovinu víc čerstvých případů kapavky, než je v průběhu roku zvykem. Ale nechtěl bych to generalizovat.
Jak mladé pacienty máte?
Lidi obecně začínají se sexem čím dál dříve. Takže není zvláštní, když k nám přijde šestnáctiletý mladík a má syfilis. Je dobré si uvědomit, že pokud k nám přijde někdo pod patnáct let a má kapavku, spadá to pořád do trestní hranice sexuálního zneužívání a musíme to hlásit. Neříkám však, že se to děje pravidelně.
A nejstarší pacient?
Mám tu muže se syfilidou ve věku 76 let. Přišel k tomu na Ukrajině, kde si našel partnerku. Dál bych to ale raději nerozebíral.
Jak často u vás sedí v čekárně muži a jak často ženy?
Řekl bych, že to bude vyrovnané. Malinko to mohou na jednu stranu vychýlit pacienti homosexuální, ale myslím, že poměr mužů a žen je stabilně jedna ku jedné.
Chodí k vám partneři i ve dvou?
V rámci depistážního šetření u pohlavních nemocí to vyžadujeme. Pokud žijí s partnerem nebo partnerkou, vyzýváme je, ať přijdou na vyšetření spolu, abychom je případně zaléčili oba. Jinak zajišťujeme sexuální kontakty: „Máte telefonní číslo? Zavolejte jim, přiveďte je s sebou.“
Pohlavní choroba je velmi intimní věc. Jak dlouho pacienti otálejí, než se za vámi vydají?
Záleží na potížích. Ony totiž mohou být skryté, nebo, v případě mužů, zjevnější. Při zánětu močové trubice budete mít pálivý výtok při močení a snáze si všimnete, že je něco v nepořádku. U žen to nemusí být tak nápadné, močovou trubici mají kratší, zánět se nemusí plně rozvinout a potíže nemusejí být tak výrazné. Výtok z pochvy může ujít pozornosti. A v případě syfilidy se mohou příznaky přehlédnout úplně, jsou nebolestivé, nenápadné, skryté. První stádium nemoci nemusíte zpozorovat. A bez diagnózy a léčby můžete přečkat klidně dalších deset let, než nemoc dojde až do třetího stadia s možnými i život ohrožujícími komplikacemi.
Hrozí vždycky nebezpečí z prodlení?
Ano. Obecně hraje velkou roli vzdělání a pocit zodpovědnosti. Lidé, kteří více vědí a zajímají se, přijdou dříve. Přesněji řečeno přijdou včas. Je to důležité. U syfilidy máte první, lokalizované stádium na úrovni nebolestivého vřídku, nebolestivého zvětšení uzlin. Druhé stádium už znamená rozšíření na větší část kožního nebo slizničního povrchu. A třetí fáze, to už je zásah do orgánových soustav, poškození kostí, mozku, srdce.
A například kapavka?
I ona může progredovat z lokálního zánětu do vyšších pater močopohlavních cest, nese s sebou riziko chronického pánevního zánětu, raritně může dojít postižení kloubů, srdce, oka.
Kdy by měl člověk pomoc lékaře vyhledat?
Když budete mít potíže, pálivý výtok z močové trubice, hnisavý zánět, krev ve stolici, zánět spojivek, nosohltanu. Nebolestivý vřídek na sliznici nebo kůži.
V tom možná spočívá úskalí. Nad vřídkem, který nebolí, muž často mávne rukou, nechce přijít k lékaři, aby nevypadal jako hypochondr.
Rozhodně platí, že lepší je přijít s banalitou než nepřijít vůbec.
Jak dlouho se čeká na výsledek testů, na verdikt?
Orientační vyšetření trvá krátce, kultivační vyšetření zhruba 48 hodin. Záleží na konkrétním onemocnění. Rozbor krve při podezření na syfilidu nám věc ozřejmí takříkajíc do druhého dne. V případě kapavky to trvá déle, verdikt jsme schopni vynést po dvou dnech. Ale říct, čím ji léčit, si vyžaduje další testy. Řekněme dalších 72 hodin. Protože na běžná antibiotika už je kapavka imunní.
S tím vším, co z praxe víte, jak moc velký hazard je dopřávat si náhodný sex bez prezervativu?
Dneska? Obrovský. Chodit „bez“ s neznámým protějškem mi nepřijde odvážné, ale krajně nerozumné. Je to opravdu ruská ruleta.
S kolika náboji?
Asi tak s jedním ze zásobníku na šest.
Jaké postavení má v lékařství vás obor, dermatovenerologie?
Není zdaleka tak populární jako jiná odvětví dermatologie, například korektivní dermatologie nebo kosmetologie. S jistou nadsázkou můžeme venerologii nazvat popelkou dermatologie. Upravit někomu nosík se ve společnosti cení líp a je to spojeno s větším vděkem než jinému vyléčit kapavku.“
Prostituce? Stát strká hlavu do písku
Můžete se v ordinaci dozvědět, že tu někde operuje prostitutka s pohlavně přenositelnou chorobou?
To se nedozvíme. Prostituce není v našem státě legalizovaná. Tudíž ji jakoby nemáme.
Ale my přece víme, že existuje, že?
Na parlamentní úrovni se to řeší dlouhodobě. Neúspěšně a bezvýsledně, stát jen převedl problematiku na obce, aby ji vyhláškou na svém území zakázaly. Jediným výsledkem je, že prostituce zmizela ze silnic. Děvy na E55 nebo cestou kolem silnic už vidíte méně, ale jsou na privátech. A tam jsou mimo veškerou kontrolu. Jak fungují a jak a kam tečou peníze? To jen tušíme, zatímco stát přichází o obrovské nedaněné peníze. Nemám konkrétní data, ale kdysi se neoficiálně hovořilo o sumě 2,5 miliardy korun.
A navíc, osoby, které se prostituci věnují, nemají povinnost podstupovat zdravotní testy, že?
Žádný zákon jim ji neukládá. Dokonce vlastně záleží jen na jejich libovůli, zda se nechají zkontrolovat. Majitelům erotických klubů nebo provozovatelům privátů je jedno, zda jejich zaměstnanci jsou, nebo nejsou zdraví.
Dá se to nějak řešit?
Těžko. Existoval tu jakýsi návrh, ale ten řešili právníci, ne zdravotníci. Mě by čistě ze zdravotnického hlediska zajímalo, jak by dotyčná osoba dokládala svou způsobilost k výkonu povolání, jak často by podstupovala zdravotní kontrolu, na co všechno by vlastně byla vyšetřována a kdo by to zaplatil. Ze státního zdravotního pojištění by to asi nešlo. Stát se v celé situaci raději chová nezúčastněně a neřeší ji.