Máme podobnou řeč, rozumíme si, což je tím nejlepším předpokladem k bratrství, o němž se zpívá ve slovenské státní hymně, jež byla po několik desetiletí součástí hymny československé. Ovšem stejně jako nebývají vztahy mezi skutečnými bratry vždy idylické, mají za sebou mizerné zkušenosti i Češi a Slováci.
V Martinské deklaraci z října 1918, v níž se Slováci přihlásili k Čechům a vzniklo Československo, se tvrdí, že Češi a Slováci jsou dvě větve téhož česko-slovenského národa. Je to pravda?
Není. V etnickém smyslu takový národ nikdy neexistoval, vždycky zde žili vedle sebe Češi a Slováci. V politickém smyslu se utvoření takového jednotného národa – jakým jsou například Američané – nepovedlo. Stát, který to měl kdysi v programu, navíc zanikl.
Zdá se mi, že na Slovensku je ještě víc než u nás lidí, kteří by byli nejradši, kdyby všechna důležitá rozhodnutí dělal někdo za ně. Hlavně když nebudou muset nic řešit.
