„Například pan Ereček z malostranské nálevny Na Prádle házel po Janu Werichovi utopence z kuchyně. Byl drsný i vtipný a hosté ho milovali,“ vypráví spisovatel a editor televizního magazínu Z metropole o jednom ze stovky pražských lokálů, jejichž zajímavé historii se věnoval.
V jakém období zažila Praha zlatou éru hospod?
Minimálně od středověku fungovaly zájezdní hostince, které nabízely nocleh a také jídlo. Nejvíc hospod však vznikalo ve 2. polovině 19. a na přelomu 20. století, kdy lidé začali trávit čas trochu jinak než do té doby. Jestliže se dřív převážně starali o svá hospodářství a řemesla, nyní už mají peníze na pivo a menší jídlo a také čas se bavit. Zakládají nejrůznější spolky. Hlavním místem jakéhokoliv setkávání se – ať už u karet, nebo při jiné zájmové činnosti –, dnes bychom řekli sociální sítí, pro ně byly hospody.
Všichni chlastali. Klement Gottwald zaručeně, Antonín Novotný prokazatelně chodil do Vikárky, Zápotocký tutově sedával po hospodách s velkou partičkou svých kumpánů. A rád pil na sekyru.
