Neděle 23. ledna 2022, svátek má Zdeněk
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 23. ledna 2022 Zdeněk

Nebyl to jen pacient, vzpomíná na gorilí mládě muž, který o ně pečoval

S gorilím mládětem Tanem prožil jen týden, když se s ním však loučil, neobešlo se to bez slz. A to navzdory tomu, že je ze své praxe na ARO v Motole zvyklý na nejdramatičtější situace. "Nebudu nic zastírat, je to vlastně miminko, drží vás, vnímá vás, vytvoří si s vámi vztah," říká Miroslav Hmirák.

Maminka Bikira mládě odmítla, na týden se ho proto ujal Miroslav Hmirák. | foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

O mládě jste se staral od jeho narození. Kdy jste ho přestal brát jen jako zvířecího pacienta?
Ze začátku to byl především právě pacient, o něhož prostě bylo potřeba pečovat. Byl podchlazený, proto jsme ho hned v den porodu, v úterý 8. listopadu transportovali na kliniku. Vazba začala vznikat až v pátek, kdy selhaly pokusy o jeho navrácení matce a já si ho převezl zpět ze zoo do veterinární nemocnice.

Podlehl jste hned, nebo jste se snažil citové rovině vyhnout?
Tano se začal víc projevovat, natahoval za mnou ruce, chtěl se chovat, byl zvyklý na krmení v náručí. Nelze tomu nepodlehnout, ten tvoreček na vás kouká, vnímá vás, drží vás, objímá. Je to jako miminko, prostě se neubráníte.

Byl jste smutný, když se rozhodlo o Tanově převozu do zoo ve Stuttgartu?
Bylo mi jasné, že ho nemůžeme odchovat tady a že jej nemohou odchovat jen lidi, nikdy by se pak  nezařadil mezi gorily, neměl by svoji rodinu a byl by nešťastný. Celou cestu do Stuttgartu jsem byl v pohodě, nedocházelo mi to.

Fotogalerie

Po příjezdu emoce vybuchly?
Když jsem ho dával do náruče tamní ošetřovatelky, moc jsem to nezvládl. Slzám jsem se nevyhnul. Došlo mi, že už ho neuvidím, že za pár let pro mě bude nekontaktní, že je konec. Dáváte ho někomu, kdo ho nezná, a máte pocit, že to s ním nebudou umět jako vy. Ale ženský tam byly úžasný, vyptávaly se, co má rád. Když jsem viděl, že je tam v pohodě, že po nakrmení hned usnul, uklidnil jsem se.

Líbila se vám stuttgartská zahrada a konkrétně veterinární úsek?
Je to tam pěkné. Byl jsem ale citově ovlivněný. Neměl jsem ani náladu si zahradu projít, prohlédl jsem si jen gorilinec, jiné pavilony jsem neviděl. Měl jsem ale možnost mluvit s tamním veterinářem, který nám ukázal ošetřovnu a vybavení.

Jak jsou na tom ve Stuttgartu s vybavením ve srovnání s Prahou?
Pražská zoo má lepší přístrojové vybavení, třeba na anestezie. Máme moderní přístroje, používáme laringeální masky. Na to, jak je o zvířata v pražské zoo postaráno, jsem hrdý. Největší zásluhu na tom má veterinární lékař Roman Vodička, je pokrokový, nechce ustrnout, jde dopředu.

Docela emotivní byla i tiskovka, kterou jste absolvoval den po návratu do Prahy.
Nejsem zvyklý podávat informace do tisku a nejsem typ, který se takhle rád prezentuje, navíc je to vždycky týmová práce, sám bych nic nedokázal. A také jsem prostě nebyl ve své kůži, omlouval jsem se za to.

Působil jste i unaveně.
Na konferenci jsem odjížděl z Motola, kde jsem měl hodně restů, byl jsem nervózní. Na tiskovce jsem byl vlastně jen chvíli, vracel jsem se hned do práce. Kvůli mému angažmá pro zoo se chod oddělení v Motole samozřejmě nemůže zastavit.

Životnost sestry na ARO je 5 let. Já jsem v oboru už 17

Vaším působištěm je anesteziologicko-resuscitační oddělení motolské nemocnice. Jak jste se vlastně dostal ke zvířatům?
Bylo to v roce 1996, potřeboval jsem vedlejšák, protože moje hrubá mzda ve zdravotnictví byla tři tisíce korun. Ke zvířatům jsem měl vztah, protože můj strýc je veterinář velkých zvířat. Začal jsem proto dělat asistenta na veterině.

Pokus o vrácení Tana matce Bikiře nevyšel.

Jak jste se dal dohromady s pražskou zoo?
Když se musel operovat lachtan Filip. Sežral spoustu předmětů, které mu lidé naházeli do bazénu. Tehdy jsem se podílel na jeho anestezii.

Je rozdíl mezi humánní a zvířecí anestezií?
V principu je to stejné, cíl a provedení se neliší. Jiné je dávkování a druhy léků. Samozřejmě jsou také určitá specifika u každého zvířecího druhu.

Jaká medicína vás baví víc?
To nejde říci. Humánní medicína má obrovské možnosti, je technicky velmi vepředu. ARO je ohromně náročné, psychicky i fyzicky. Staráte se o pacienty, kteří jsou v kritickém stavu, jste neustále v napětí. Podle zahraničních studií je životnost sestry na resuscitačním oddělení pět let, pak by měla změnit obor. Já se na ARO pohybuju už od sedmnácti. Baví mě to a naplňuje, potřebuju adrenalin.

Pořád studuju

Vypočítat školy, které absolvoval, dá docela práci. Vystudoval obor zdravotní sestra, poté si udělal atestaci v oboru ARO, následovala druhá atestace ARO pro pediatrii a neonatologii. Potom si dodělal minimum, aby mohl být dětskou sestrou, pak vysokou školu na Trnavské univerzitě, kterou ukončil s magisterským titulem. "Stále studuju," usmívá se čtyřiatřicetiletý zdravotník. "Po odborné stránce jsem na sebe velmi tvrdý. Pokud zjistím, že mám v něčem nedostatek, poradím se s lékaři, nastuduju si to, jsem zvídavý."

Nikde jinde jste nepracoval?
Rok jsem dělal v jiném zdravotnickém zařízení, jinak jsem v Motole. Jsem typ, který si rád něco buduje. Nemám rád začátky, lepší je spolupráce s lidmi, které znáte, než se někde oťukávat.

Myslíte, že kdybyste se rozhodl pro veterinu, adrenalin by vám chyběl?
Humánní medicína má větší možnosti, je akčnější. Mám rád přístroje, ARO je pro mě alfou a omegou. Na jiných odděleních jsem nepracoval a doufám, že ani nebudu, nenaplňovalo by mě to. Ještě je fajn práce instrumentáře na sále, občas zaskakuju na neurochirurgii, to mě taky baví. Pravda ale je, že nikdy nevíte, kdy se vám vybijí baterky. Dokážu si představit, že se v padesáti budu věnovat jen veterině.

V čem se vlastně liší práce v kolektivu na ARO a na veterině?
V humánní medicíně jsme na sále dva, já jako anesteziologická sestra a anesteziolog. Navíc vedu kolektiv 45 sester a pěti sanitářů. Občas se stane, že vás naštvou, byť nechtěně. Někdy máte pocit, že nedocení vaši práci, to pak mám pocit, že s tím chci seknout. Na veterinu chodím vlastně relaxovat. Nejsem tam v pozici nadřízeného, nemusím si držet odstup od lidí. Je to takový můj koníček. Ve veterinární medicíně anestezii vedu, je to pro mne zajímavější, víc mě to motivuje přemýšlet, je to náročnější, mám možnost využít svoje vědomosti, zkušenost a zručnost.

V Motole šéfujete velkému kolektivu, chtěl byste to dotáhnout ještě výš?
Zatím o to nestojím. Musel bych na čistě manažerskou pozici, a to zatím nechci.

Pomáhá vám na veterině vaše praxe z ARO?
Samozřejmě. Mám na čem stavět, ARO je nejlepší škola. Z pohledu laika to tam může vypadat děsivě, ale pokud jsou lidi sehraní, je to paráda, každý ví, co má dělat.

Ano, mám i soukromý život

Podle všeho musíte být extra vytížený. Zbývá vám čas na koníčky?
Ne, práce mě pohlcuje dostatečně. Pasivně mám však rád krasobruslení, tanec, miluju komedie. V mládí jsem deset let tancoval folklor, pocházím z Myjavy na západním Slovensku a vedla mě k tomu maminka.

Snad nebude indiskrétní, zeptám-li se, zda máte přítelkyni.
Práce je u mě na prvním místě. (smích) Něco jí musím obětovat.

Netoužíte po dětech?
Zatím ne, mám svoji kariéru. Mám o jedenáct let mladší sestru, o kterou jsem se staral, a užívám si dětí v práci. Děti mám rád, ale dětský pláč mi doma nechybí, rád se vyspím, mám rád svoje pohodlí.

Nosíte si práci domů?
Ne, umím to vytěsnit. Jsem samozřejmě na telefonu, pokud zazvoní, jedu, nemám s tím problém, ale doma o pacientech nepřemýšlím.

Máte čas na přátele?
Ne moc, ale nezapomínám na ně. Ano, žiju i soukromý život. Zajdeme na kafe, večeři nebo na sraz. Nejsem šetřivý typ, rád si zajdu na dobré jídlo.

  • Nejčtenější

Za pachateli jsme jezdili do basy. Zpětná vazba je neocenitelná, říká Josef Mareš

Premium Býval elitním vyšetřovatelem, šéfem 1. oddělení, tedy pražské mordparty. Po 29 letech služby však Josef Mareš, tak...

Už víme, která část mozku je propojena s klitorisem. Vědci zdolali výzvu

Byla to velká neznámá. Zatímco odpověď na otázku, kam se v mozku otiskují reakce penisu, již vědci znali, kam míří...

Lidé, kteří jsou fit, pijí více alkoholu, zjistila studie

Zní to jako paradox, aktuální studie to však vyjevila zcela přesvědčivě. Muži a ženy, kteří nezanedbávají fyzickou...

Příliš lidskosti. Japonce dohnaly ke vzpouře moc důstojné podmínky zajetí

Premium Očekávali peklo, mučení, týrání. Když se jim dostalo důstojného zacházení a pohodlí, ponižovalo je to. Největší...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Kostlivec šňupající z poprsí byl zlý nápad, kála se žena

Než ono dílko předvedla, několikrát se ujistila, zda jsou mistři tatéři pořadu Tattoo Fixers Extreme připraveni na...

ANALÝZA: Tři důvody, proč Rusko vpadne na Ukrajinu. A tři další, proč ne

Premium Copak se asi odehrává v hlavě Vladimira Putina? To je otázka, kterou dnes řeší celý svět. Ruský prezident rozehrál...

Velký test samotestů na covid: lépe fungují výtěrové, některé neodhalí nic

Premium Ještě před dvěma lety znamenaly dvě čárky na testu, že se budou chystat křtiny, delta byly americké aerolinky, gama...

Nevěra dříve či později vztah zničí. A není cesty zpět, říká filmařka Sedláčková

Premium Vede doslova dvojí život ve dvou zemích. Ve Francii pracuje Andrea Sedláčková především jako střihačka filmů, u nás...

  • Další z rubriky

Ráj mě neláká, chci peklo! Tam je všechno, co miluju, říká horolezec Holeček

Premium Jeden z nejznámějších českých horolezců Marek Holeček byl v květnu ve sněhové vánici pod vrcholem himalájské hory...

Já byl v Česku takový první youtuber, říká Vladimír Železný

Premium Roky byl jednou z nejznámějších tváří v Česku, na jeho pořad Volejte řediteli na TV Nova se dívalo pravidelně přes...

Sen o velikánské jeskyni. Tam dole zaklimbáte raz dva, varuje český geolog

Premium Objevuje podzemní poklady v dalekých krajích. V Íránu odhalil solnou jeskyni, která se vyjevila jako největší na světě....

Hackeři chtějí, abyste se hackli sami, říká expert na kybernetickou bezpečnost

Premium Poslední dva roky se téměř veškerá naše aktivita přesunula na internet, což otevírá dveře nejrůznějším hackerům. Proto...

Opět jsme to roztočili: Ohlédnutí za Vánočním kolotočem v roce 2021
Opět jsme to roztočili: Ohlédnutí za Vánočním kolotočem v roce 2021

Vánoční kolotoč se stal nedílnou součástí eMimina. Letos si už po třinácté naše uživatelky vzájemně poslaly dárečky, které opět udělaly velkou...

Praktiky ve vile Playboy: orgie, orální sex se psem i ošklivé prostitutky

V novém dokumentu Secrets of Playboy (Tajemství Playboye) promluvily bývalé playmates o praktikách ve vile zakladatele...

Sineád O’Connorová šla na pohřeb syna v teplákovce, do rakve dala cigarety

Sedmnáctiletý syn Sineád O’Connorové (55) spáchal začátkem ledna sebevraždu. Zpěvačka skončila následně v péči...

Sedmikrásky k obědu, nákup z popelnice. Výměna se nesla v režii eko páru

Podobný věk, naprosto odlišný životní styl. Tak nějak by se dala shrnout nejnovější Výměna manželek, ve které se sešly...

Survivor: Nahota i pomlouvání Pazderkové za jejími zády, že je labilní

Po odstoupení zpěváka Vojtěcha Drahokoupila kvůli psychickým potížím ze show Survivor se diváci dočkali i prvních...

Pořízková ukázala vrásky a šediny. Stárnoucí ženy z médií téměř vymazali, říká

Pavlína Pořízková (56) se pochlubila neretušovanou fotkou s odrůstajícími šedinami. Podle české topmodelky je přirozené...