Žena a tak velké stroje… Prostě to není obvyklé spojení. Jak k němu došlo?
Jezdím s nimi už od osmnácti. Respektive jezdila jsem i dřív, ale to se nesmí nikde říkat. (smích) Odmala jsem vyrůstala s technikou, takže o tom, co chci dělat, jsem nemusela dlouho přemýšlet.
Táta ze mě chtěl mít syna. Povedlo se
Co znamená, že jste vyrůstala mezi technikou?
Tatík má firmu zemních prací a autodopravu.
Máte bratry? Nebo vás chtěl táta předělat na syna?
Mám bráchu i sestru a ze všech z nás chtěl mít tak trochu chlapy. A ve všech případech se mu to povedlo.
Co jste studovala?
Zemědělskou školu se zaměřením na agropodnikání a chov koní. Nakonec jsem skončila v pekárně, což mě nebavilo. Kromě toho jsem pro tátu ani nebyla tou „vytouženou“ dcerou. Proto jsem nastoupila do jiné firmy, kde jsem jezdila na high-liftu, tedy kolovém nakladači, a odtud už byla krátká cesta do závodu Lenzing Biocel Paskov, který vyrábí viskózovou buničinu pro textilní průmysl.
Někteří muži na adresu žen vtipkují, že nedokážou zacouvat do garáže… pro vás to asi problém není, že?
Řeknu vám, že mám fabii a s tou se mi couvá hůř než s bagrem.
Jak to?
Ani nevím, je moc malá.
Jaký největší stroj jste ovládla?
Asi kolový nakladač Cat 972M vybavený patnáctimetrovým nástavcem pro shazování převisů na haldách dřevní hmoty. Převisy se musejí cíleně uvolňovat, aby pak někoho nezasypaly. Nejčastěji však pracuji s Caterpillarem MH3024, kolovým manipulátorem ke skládání klád.
Co vás na tom baví?
Nemusím už pak na kolotoče. (smích) Ale ne, je super, když je vám práce tak trochu i koníčkem.
Co bylo pro vás největší výzvou, musela jste si na něco zvykat?
Bojím se výšek, a když si zvednu kabinu, mám pod sebou čtyřmetrovou propast. Kromě toho se v té výšce kabina dost houpe, hlavně při přejezdech. Teď už mi to však problém nedělá, zvykla jsem si.
Jakou novinku jste si nejvíc oblíbila?
Samozřejmě MH3024, pracuji s ním skoro denně. Pohodlí kabiny je s jinými stroji neporovnatelná, navíc se nebojí žádné zátěže. Cat 972M XE je také skvělý, volant nahradil joystick, takže je v kabině místa, že bych tam mohla uspořádat piknik.
S chlapskými posměšky se setkávám
Děláte se stroji něco jinak než kolegové?
Ono už úplně stačí, že jsem ženská…
Co na vaši práci říkají kluci?
Devadesát procent chlapů je názoru, že bych se měla vrátit k plotně a podobné řeči. Není to práce pro každou ženskou, protože ne každá s nimi vyjde. I u nás si do mě občas někdo rýpne, ale jsou tu i lidé zcela opační, kteří mi fandí. Já se ani moc nechlubím tím, co dělám, protože mi málokdo věří. Jsem jen taková ryba, co proplouvá…
Když chlapi remcají, co říkají?
Třeba „Co si tady chce ta žába dokazovat?“, ale většinou jsou to jen úšklebky či posměšky.
Jak na to reagujete?
Co bych měla dělat? Přijdu, sednu a ukážu, že to umím taky. On je ten smích tak nějak vždy přejde.
Spíš vás respektují mladší, nebo starší?
Věk nerozhoduje, záleží na povaze.
Dostáváte jiné úkoly než chlapi?
Ani ne, strojník jako strojník.
Neuvažovala jste o účasti na nějaké soutěži strojníků?
O soutěži neuvažuji. Hodně jsem musela přemýšlet už o tomhle rozhovoru, protože se nechci nikam tlačit. Přesvědčili mě až chlapi z mojí směny.
Máte nějaký kariérní cíl?
Nemám. Ještě mám dost času o tom popřemýšlet.
Co děláte ve volném čase?
Momentálně stavíme barák, takže moc volného času teď nemám.
Zemní práce si zřejmě bagrujete sama?
To přítel, je kamioňák a strojník.
Stává se vám, že nemůžete stroj ani vidět?
To ne. Člověk musí mít tuhle práci rád a milovat ji, aby ji mohl dělat.
