Po světě se pohybujete s neuvěřitelnou lehkostí. Jak jste si ji osvojil?
Svět je velmi malé hřiště, na němž se mi osvědčilo pravidlo „Mysli globálně, jednej lokálně“. Člověk se stává jedinečnou komoditou kdekoli na světě. Pochopil jsem to už jako student na stáži v Madridu a v Londýně. A dva roky v Barceloně mě naučily být jako voda, vždy si najde cestu a zdánlivé překážky elegantně obtéká. Znám lidi, kteří to mají jako životní filozofii, já se od nich té lehkosti bytí snažím naučit.
Co všechno vám dala studia v zahraničí?
Univerzitní roky v Barceloně a v Londýně mě zbavily strachu z velkých výzev a daly mi poznání, že když člověk přesně ví, co chce, dřív nebo později toho dosáhne. Rok po škole jsem s kolegou Jozefem Pavleyem otevíral největší retrospektivní výstavu fotografa Davida LaChapella v pražském Rudolfinu. Následovala spolupráce s Angelikou Taschenovou a Robertem Wilsonem ve Slovenské národní galerii. Všechny naše projekty pomohly Praze a Bratislavě dostat se na světovou uměleckou mapu, a to je největší satisfakce.
Co je nejdůležitější pro realizaci takových projektů?
Důležitý je úvod a závěr. Ty musí být dokonalé. Zbytek ti publikum odpustí. To mi řekl Robert Wilson, když jsme byli v Bratislavě na večeři. Toto pravidlo se dá aplikovat jak v obchodě, tak v každodenním životě. Funguje.
Čím se cítíte být nejvíc?
Na vizitce nemám žádnou funkci. Baví mě balancovat na hraně mezi komunikačními obory jako novinář, PR agent, producent, tlumočník nebo kreativní konzultant. Mnozí mou pracovní agendu nechápou, ale pro mě je to logický proces, který směřuje k tomu, že kavárna či letištní hala se čím dál častěji stávají mou kanceláří. Vždy jsem věděl, že nedokážu mít jenom jedno povolání.
Co vás inspiruje?
Portál nowness.com je můj neskutečný zdroj inspirace. Tím druhým je cestování.
Milosh HarajdaNarodil se v roce 1986. Studoval na Universidad de Barcelona a University of Bedfordshire, pracoval nebo pracuje například pro magazíny La Femme, Harper’s Bazaar, Miau, Magnus, Elle.cz, Dolce Vita, televizi Markíza, firmy Adidas, Bvlgari, Condé Nast International, je PR agentem Angeliky Taschenové. O titul Esquire Man 2019 se Milosh Harajda uchází v kategorii Human určenou pro profese, které pečují o to, aby byl náš život zdravý, bezpečný, naplněný kulturou a lidskostí. Spolu s ním byl nominací oceněn nakladatel a spisovatel Jiří Padevět a neurochirurg Jan Šroubek. |
Jste velmi dobře vybavený jazykově. Baví vás učit se jazyky?
Můj první cizí jazyk byla španělština. Umím katalánsky a teď se učím hebrejsky. Fascinuje mě židovská kultura a intelekt. Když jsem byl nedávno v Tel Avivu, pochopil jsem, že se v budoucnu stane místem, kde budu žít část svého života. A mluvím samozřejmě i anglicky.
Jakou nejlepší radu jste kdy dostal?
Můj mentor profesor Pavel Měšťan mě učil, abych se vždy obklopil moudřejšími a staršími lidmi, než jsem já, jenom tak porostu. A je pravda, že na mentory jsem měl vždycky velké štěstí.
Nesmrtelný moment rozhovoru
Několikrát jste v životě zabrousil do role novináře, zpovídal jste zajímavé osobnosti. Co vás na rozhovorech nejvíc baví?
V poloze novináře mě nejvíc baví moment, kdy se dialog stává rovnocenný. Nezapomenutelné chvíle při práci jsem zažil při rozhovorech s Daphne Guinnessovou, Juergenem Tellerem, Pharrellem Williamsem nebo Lennym Kravitzem. Vytištěný se pak ten moment rozhovoru stává nesmrtelným. Vždy mě přitahovaly osobnosti, jejichž vizáž a způsob myšlení nejlépe definuje estetika CAMP. Noční dialogy v New Yorku s transsexuálkou Amandou Lepore, setkání s bílým černochem Shaunem Rossem, večeře s Vivienne Westwoodovou nebo návštěva apartmánu Daphne Guinnessovou jsou chvíle, které mi připomínají, že život lze žít na milion způsobů.
Hodně cestujete. Co se vám na cestování líbí?
Káva má být černá jako noc, horká jako peklo a dobrá jako anděl. Křídou psaný citát na noční ulici Linnégatan v Göteborgu je jeden z pokladů, které člověk objeví na cestách a zůstanou s ním celý život.
Esquire Man 2019Už samotná nominace je oceněním. Je totiž certifikátem, že kandidát je: aktivní ve svém profesním i soukromém životě ● slušný k druhým ● odpovědný za svá rozhodnutí a činy ● svobodný a samostatný, pro svá rozhodnutí nepotřebuje autority ● statečný, staví se k problémům čelem ● čestný, drží slovo ● rovný rozený lídr s přirozenou autoritou. Patnáct mužů, pět kategorií Redakce časopisu Esquire vybrala patnáct mužů, kteří podle ní náročná kritéria splňují. Rozdělila je do pěti kategorií: Human, Sport, Byznys, Art a Kategorie do 35 let. Hlasujte O tom, který vám ve svém kategorii personifikuje osobnost Esquire Man nejvíc, můžete hlasovat od 1. srpna do 5. listopadu 2019. Hlasovat můžete v každé kategorii vždy jednou, celkem tedy můžete hlasovat pětkrát. Hlasujte na esquireman.cz, kde najdete též výčet všech nominovaných ve všech pěti kategoriích. |
Jaký je váš vztah k módě?
Kdo tvrdí, že dokonalost neexistuje, ještě nebyl v butiku Tom Ford na Madison Avenue. Podle mě je to povinná zastávka každého gentlemana. Oblek komunikuje, i když my mlčíme.
Co nejvíc vypovídá o osobnosti člověka?
Tetování, knihovnu a uměleckou sbírku považuji za alter ego majitele, které dokonale definuje jeho osobnost. Při mé práci je to neocenitelné vodítko, které mi mnohokrát ukáže, s kým mám tu čest. Nejcennější, co mám, je knihovna zděděná po babičce. Byla rebelka, intelektuálka a černá ovce rodiny. Všechny tyto atributy se projevují ve sbírce jejích knih. Těším se, až ji budu rozšiřovat. A jednoho dne ji zdědí má neteř.
Proč tak zvláštní křestní jméno?
Ve škole v Londýně četli moje jméno jako Majlou a já jsem nereagoval. Měl jsem kvůli tomu i několik absencí, až mi spolužák Dean poradil, abych si na konec dopsal „h“. Problém byl vyřešený. Můj otec, interiérový architekt, se jmenuje stejně, tak jsme se tím odlišili i ve vyhledávačích. Máma původně chtěla, abych se jmenoval Oskar, ale výhoda je, že moje jméno v zahraničí pořád ještě není profláknuté a lidi si mě snadno zapamatují.
Podědil jste něco po svém otci? Co předurčilo vaši profesní cestu?
Můj pohled na architekturu navždy změnily dva momenty, přehlídka Kaufmann House v Palm Springs, který navrhl Richard Neutra, a procházka pavilonem Mies Van Der Rohe v Barceloně. Vzhledem k povolání svých rodičů jsem byl vždy citlivý na interiéry a objekty, jimiž se obklopujeme. Spolupráce s Davidem LaChapellem na projektech v Peru, Chile, Paříži a na vídeňském Life Balle mi otevřela cestu do světa moderního umění.
Máte svého uměleckého oblíbence?
Vždy mě rozesmějí citáty Mae Westové. Během semestru v Barceloně jsem studoval historii kinematografie a ona byla má oblíbená kapitola. Velmi mě ovlivnila profesorka a filmová kritička Anna Palomo.
Řídíte se v životě nějakým mottem?
Krása zachrání svět, řekl Dostojevskij a jeho myšlenka podprahově provází každý můj osobní i profesní projekt. A potom: Jakou energii člověk vypustí, takovou dostane zpět. Je to jednoduché pravidlo, které si připomínám každý den.
Šestý ročník soutěže Esquire Man
zná své vítěze
Ocenění Esquire Man uděluje na popud čtenářského hlasování redakce časopisu Esquire.
Redakční rada časopisu Esquire vybrala napříč všemi oblastmi lidského snažení patnáct mužů, rozdělila je do pěti kategorií a nechala čtenáře, aby si vybrali toho, kdo je jim nejsympatičtější. Z pohledu redakce byly už samotné nominace oceněním práce a chování každého kandidáta. Jde nám o to, představit muže známé i méně známé, kteří mají pozitivní vliv na své okolí i na celou společnost, jejichž práce nebo podnikání pozitivně ovlivňuje životy ostatních a jejichž působení je pro druhé motivující. Výsledky hlasování byly vyhlášeny na slavnostním ceremoniálu ve středu 13. listopadu v pražském podniku Royal.
53 let, spisovatel a nakladatel
33 let, producent
50 let, neurochirurg Nemocnice Na Homolce
33 let, profesionální cyklista
54 let, handicapovaný sportovec
41 let, pilot
36 let, obchodní a marketingový ředitel R. Jelínek
42 let, radikální inovátor a městský hacker
30 let, majitel agentury Socialsharks
32 let, sklářský výtvarník
32 let, herec a režisér
35 let, vizuální umělec a malíř
31 let, reportér
30 let, podnikatel
33 let, spisovatel
