Jak si lidé ve starověku a středověku ověřovali, jestli mají v ruce pravé stříbro nebo zlato?
Pouze jediná metoda dovolovala zjištění jakosti drahého kovu bez poškození nebo zničení zkoumaného předmětu – byla to zkouška prubířským kamenem. Průba (německy die Probe, pozn. red.) znamená zkouška. Zkoumaným předmětem se škrtlo o prubířský kámen a předmět na kameni zanechal otěr. Středověcí šperkaři pak podle barvy otěru dokázali stanovit přibližnou ryzost zlata nebo kvalitu stříbra, jež tehdy byly zásadními platidly. Kovy uplatňované na trhu totiž mnohdy nebyly čisté, poměrně běžné byly i padělky. Šlo o různé slitiny, mnohdy záměrně s příměsí mědi nebo zinku, které slitinám dodávaly zlatavou barvu.
Přítomnost nářadí v dětském hrobě prý měla odrážet nenaplněné poslání převzít otcovo řemeslo.
