K rozhovoru si vyšetřovatelka a zakladatelka projektu Výslechový asistent přivedla jezevčici. Ta chvíli zkoumá plyšáka, pak se snaží z váčku vydolovat pamlsky a nakonec si lehne paničce na klín a spokojeně oddychuje.
Jak se jmenuje?
Alberta, říkáme jí Bertička. Můj bratr mimochodem taky chová jezevčíka a ten se jmenuje Eduard. Máme s bratrem stejně staré děti, a když nám ve stejnou dobu odrostly, oba jsme pocítili touhu mít doma ještě nějaké další „dítě“. A tak jsme si v podstatě současně pořídili pejska. Naše Bertička je od pana myslivce z Moravy, přímo z venkovního chovu. Začátky byly hodně zajímavé, ale rozhodně jsme nikdy neměli v úmyslu jezdit s ní na výstavy nebo podnikat něco speciálního, byť je čistokrevná. Zkrátka jsme chtěli rodinného mazla na gauč.
Třeba vipetka Daisy je doslova anděl. Je velmi něžná a milá, hlavně k malým holčičkám, takovým těm princeznám v sukýnkách, které k nám bohužel taky přicházejí.
