Cestovatel Krautschneider: Vor pro cestu přes Atlantik prodal za 27 Kč

Obeplul Antarktidu, dostal se do Falklandské války, otočil loď v Grónském moři a zažil dvacetimetrové vlny. Staví si vlastní lodě, živí se vlastnoručně vyrobenými konzervami a nemá problém. Svérázný mořský vlk Ruda Krautschneider v novém vydání týdeníku Téma popisuje přípravu na nejnovější expedici.

Letos jste měl vyrazit na plavbu přes Atlantský oceán na vlastnoručně postaveném voru. Proč jste neodjel?
Nepodařilo se mi opustit přístav. Portugalsko bylo jediné místo, ze kterého jsem mohl vyplout, protože vor je závislý na proudu a větru, a takové podmínky nejsou nikde jinde v Evropě.

Smrkový vor Eurica

Ve třech lidech jsme ten vor montovali na místě čtyřicet dnů, Portugalci mi ale nechtěli dát povolení. Nikdo nás ani nemohl odtáhnout. Čtyři a půl měsíce jsem s nimi v Portugalsku válčil, platil 25 eur denně poplatek v přístavu, ale nevyhrál jsem.

Co měli za problém?
To bohužel dodnes nevím. Naprostá zvůle byrokratů. Najal jsem si i advokáta a chtěl se soudit, ale advokát mi řekl, že to sice asi vyhraju, ale že to bude trvat tři až čtyři roky. Jenže já už tady za čtyři roky třeba ani nebudu.

Týdeník Téma

vychází v pátek

Jaké zažil krizové situace? Jak se na dlouhých zámořských cestách živí? A kde bere vodu na pití? Více se dozvíte v pátečním vydání týdeníku Téma.

Máte s vorem nějaké další plány?
Ne. Dal jsem ho za jedno euro, což je teď asi 27 korun, dělníkům, kteří z toho ani neměli radost. Co jiného bych s ním měl dělat? Přeprava je drahá, poplatek v přístavu taky. Většina lodí, které něco chtěly, šouply úředníkům nějaký úplatek. Já jsem ale nikdy žádný nedal a nedám. Je to vlastně paradox. Poprvé v životě jsem měl totiž všechno, co normálně nevozím: záchranný člun, radiostanici... Pro kontrolu. Před dvaceti lety bych vyplul bez problémů a ještě bych od každýho dostal flašku vína, ale dneska asi nesplňuji normy Evropské unie, tak je každej úředník neporazitelnej.

To vás muselo hodně mrzet.
Byl jsem v takové situaci, že jsem si zjišťoval, jak to vypadá v místním vězení, protože jsem chtěl ty úředníky zmlátit. Byl jsem nepříčetný, měsíce jsem trpěl jak hovado. Ale jsem šťastný, že jsem to neudělal, tím se nic nevyřeší. Navíc se v životě chovám tak trochu jako děvkař, mám rozdělaných tolik věcí, jako Casanova ženských. Když jedna věc zanikne, tak na to zapomenu a dělám něco jinýho. Vlastně nic nestíhám a hrozně mě to těší.

Kolikrát jste plul na lodi úplně sám?
Mockrát. Nejdelší samotná plavba trvala dva roky, když jsem plul do Jižní Ameriky k Ohňové zemi.