Katarina Vrábelová: slovenská dračice, co chce objet svět na motorce

Je jí třiadvacet, ráda cestuje a miluje jízdu na motorce. A rozhodla se na ní proto objet svět. "Na cestě budu víc než rok. Nejdřív Afrika, pak Jižní Amerika, Aljaška, Japonsko a dál," říká s rozzářenýma očima Katarina Vrábelová.

Co na váš nápad říkali doma?
S mamkou teď nejsme v kontaktu, takže ta neříkala nic. Táta je zvyklý, od šestnácti jsem mimo, takže mě podporuje a má radost. Určitě ale bude mít starost.
 
Budete mu každý večer volat?
To ne, tak to nemáme nastavené, ví, že bych to nemohla splnit. Ale hlásit se mu určitě budu. (smích)

Co všechno si s sebou povezete?
Mám jen dva kufry, takže jen to nejnutnější. Jeden bude plný náhradních dílů, v tom druhém bude oblečení a tak. Naštěstí mám málo místa, takže nepovezu žádné zbytečnosti, jinak bych jich měla plné kufry. Neodpustím si ale barvu na vlasy. Kosmetiku už ani nevozím, vystačím si s jedním krémem. Cesta bude trvat rok a dva měsíce. Snad se to ničím neprotáhne, mám vyzkoušené, že po roce na cestách člověk zatouží po vlastní posteli.

Z Afriky mám respekt

Co všechno si na motorce umíte opravit?
Snad všechny základní věci, jestli se mi však pokazí něco v motoru, jsem vyřízená, u elektriky nebudu mít šanci. Umím si vyměnit olej, poznám funkční svíčku, umím ji vyměnit, stejně jako vzduchové filtry, řetěz, pneumatiky.

Kolik toho zničíte během cesty?
Snažím se mít všechno co nejkvalitnější. Startuju v Africe, takže to musí vydržet aspoň dvacet tisíc kilometrů do Kapského města. Tam je BMW servis, kde by se daly udělat větší opravy.

Pojedete na BMW GS 650 Sertao a máte ji, předpokládám, v nejlepší kondici.
Je nová, rok 2012, mám ji už ale zajetou.

Na tak dlouhou cestu byste asi měla mít dobrou fyzičku.
Od května na ní tvrdě pracuju. Stihla jsem si ale v Rumunsku zlomit obě ruce, takže v posilovně jsem toho moc nenacvičila. Snad však bude stačit to, co jsem zvládla. Jsem odhodlaná si začít užívat, teprve až mě bude všechno bolet. Když bude nejhůř, dopřeju si den v hotelu, jinak budu ve stanu.

Devět měsíců v Asii

Cesta kolem světa nebude její první velký výlet. "Devět měsíců jsem byla v Asii. Neměla jsem dost financí, abych jela na motorce, ale ve Vietnamu jsem si motorku koupila a projela jsem ho, stejně jako kousek Laosu a kousíček Thajska. Byla to honda stopětadvacítka, rozbitá, měla jsem stále defekty, nefungovaly pořádně brzdy. Přesto jsem zvažovala, že na ní pojedu domů, ale nedostala jsem se přes Čínu. Tak jsem ji prodala a jela domů jen s batohem."

Kolik kilometrů máte denně v plánu?
Vychází to tak na tři sta kilometrů, ale někdy budu muset ujet i tisíc, jindy třeba jen sto padesát.

Na kterou část cesty se těšíte nejvíc?
Už jsem tak natěšená, že se těším hlavně na moment, kdy vyrazím, a na první zemi, kterou projedu. Z Afriky mám respekt, ta bude nejhorší, budu muset jen pozitivně myslet, tam nic jiného asi nefunguje. Těším se na Jižní Ameriku.

Máte v záloze kontakty, na které se obrátit v případě nouze?
Pár motorkářů mě kontaktovalo, hlavně z Latinské Ameriky. 

Budu průkopnice a těším se na to

Proč vlastně jedete sama, nikoho s sebou nechcete?
Vůbec ne, nechci si posilovat ego. Jen jsem nikoho nenašla. Všichni nejdřív kývli, když však došlo na lámání chleba, tak ti, co mají peníze, neměli čas, a ti, co mají čas, zase neměli finance. Já neměla ani jedno, ani druhé, ale stejně jsem si řekla, že do toho půjdu.

Jinak byste parťáka či parťačku brala?
Přiznávám, že mám problém sladit se s ostatními, ráda se řídím jen sama sebou. Nevýhodu ale je, že nemáte s kým sdílet pocity a radost. O to víc se zase věnujete sám sobě, vyřešíte spoustu věcí, které si vezete z domova v hlavě.

Co vám bude nejvíc chybět?
Přátelé a moji dva psi. A vlastně i moje nová mužská múza.

Vezete si s sebou talisman?
Plyšáka, má už udělanou i přilbu. Kdysi jsem ho dostala od táty.

A něco ostřejšího?
Slivovici. Určitě se bude hodit.

Vaše mise bude, zdá se, v mnoha směrech ojedinělá. Víte, kolik lidí ze Slovenska objelo svět na motorce? A je mezi nimi i nějaká žena?
Vím o dvou mužích, asi to ale dokázala i spousta jiných, o nichž se nepsalo. O ženě ale nevím, ani v Česku. Nejbližší je Polka. Budu tedy taková průkopnice, na to se moc těším. 

Průkopnice, rebelka, divoženka. Jste raději v ženském, nebo mužském kolektivu?
Moc se neumím bavit o kosmetice, nemám přehled o světě smetánky a filmu. Ale ženy mám ráda.

A muže?
Fascinují mě, jsou to skvělá stvoření. Okouzluje mě jejich vnitřní svět, ale i ten ženský a jejich vzájemné propojení.

Ten váš teď aktuálně propojený je, jak jste naznačila.
Byla jsem čtyři a půl roku sama, až teď těsně před cestou se jistá múza objevila.