Představa o rituální sebevraždě je možná zbytečně romantická. Já bych spíš viděl perspektivu přirozeného zániku, k němuž vede vyčerpání všech možností lidstvu přístupného ontologického prostoru.
Úspěšně jsme dospěli ke stvoření vyšší a výkonnější inteligence, než je ta naše. Kvantová technologie ji zanedlouho osvobodí ze zajetí křemíku, drátů a tranzistorů, a přenese ji na molekulární úroveň, v níž bude velmi pravděpodobně schopná překročit bariéru, která ji dosud nepřekonatelně dělí od lidského mozku, a otevře jí tak možnosti, jež si už nikdo z lidí nebude schopen ani představit.
Další existence nepotřebného lidského druhu ztratí smysl. Mimo biotop téhle planety jsme nepoužitelní, nikde jinde pro nás není místo. Dneska se ukájíme fantasmagoriemi o červích dírách, nadsvětelné rychlosti a pronikání do vzdálených galaxií, ale časem nezvratně zjistíme, že sníme o nesmyslech, které buď vůbec neexistují, nebo nám budou navždy nepřístupné.
Náš jedinečný mozek je součástí velice špatně uspořádaného stroje. Ten stroj je nesmírně křehký, nekonečně zranitelný, extrémně energeticky náročný, a vyžaduje nepřetržitou složitou údržbu. Navíc je striktně závislý na kyslíku, vodě a obrovském seznamu dalších sloučenin a prvků, které musí mít kdykoliv volně k dispozici. Všecho to musíme tahat s sebou, kamkoli se vrtneme. Sebemenší opomenutí je nakonec smrtící.
-
Naše opus magnum už od nás naštěstí nic nečeká, a dokonale se bez nás obejde. To, co nám zůstane, bude prostá starost o náš vlastní blahobyt a maximální pohodu. Zánik bude příjemný a plný rozkoší, jichž nám náš svět nabízí nespočet. S pohodou a blahobytem nevyhnutelně přichází pokles porodnosti, což už dnes můžeme pozorovat ve všech zemích světa déle než půl století. Možná se přidá i ztráta nadále zbytečné plodnosti, a tak nakonec bezstarostně a v nekonečné zábavě vyhyneme ve skluzavce geometrického sešupu.
Všechno to může být i jinak - u člověka nikdy nevíte, na čem jste. Ale jedno je jisté: žádný Star Trek nikdy nebude. :-)
