Janek Rubeš: Bojím se jen toho, že se začnu bát

Náš rozhovor posunul kvůli tomu, že běžel honit ruličáře. Ruličkář je člověk, který různými fígly přesvědčí turisty, že jim smění eura nebo dolary za české peníze. Místo nich jim však podstrčí bezcenné bankovky například z Běloruska.

Janek se vůbec zaměřuje na ochranu turistů, protože nechce, aby odjížděli z Prahy s hořkými pocity. Odhání je od směnáren, kde je okradou, a k podobnému konání přesvědčuje i ostatní lidi ze svého okolí. Samozřejmě hojně sledovaná byla jeho videa o pražských taxikářích.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Unikátní je, jak moc jsou sledovaná jeho videa, točená převážně v angličtině, zaměřená na turisty a nazvaná Honest Guide. „Hodně lidí překvapuje, že se na to turisti dívají, je jich asi šest milionů měsíčně, a vždycky když nějakého takového diváka potkám v Praze, udělá mi to radost,“ říká Janek Rubeš.

Jak víte, že je to váš divák?
Většinou mě poznají a zastaví se se mnou.

Občas točíte docela odvážné reportáže, máte ochranku?
Nemám, ale občas je to natáčení dost nepříjemné. Mně hlavně vadí, když mlátí do mých kámošů, nejen do mě. Ale ochranku nemáme. Pořád si říkám, že žijeme v civilizované zemi.

Co bylo vaším prvním virálním videem? Vzpomenete si?
Mě vždycky bavilo točit a první virální videa jsme dělali jako reklamu pro Nokii. To bylo v době, kdy na YouTube nebyli ještě žádní Češi, někdy v roce 2006. Byla to moje první placená videa. Můj kamarád Joey nabídl Nokii místo billboardů nás. Byli jsme dva a jmenovali jsme se Noise Brothers, protože ten telefon Nokie měl hlasitej reprák, a to oni chtěli propagovat.

Co jste točili?
Dělali jsme úplné blbosti… a pak jsme jednoho dne točili video z demonstrace s Čunkem, dělali jsme si ze všeho legraci, a to možná byl jeden z prvních opravdových virálů. První milionový virál byl Ruda z Ostravy, jemuž jsem po nějakém vystoupení nabídl natočení videa. Byla to parodie na Markétu Irglovou, mělo to milion views v době, kdy se videa šířila přes ICQ a podobně, protože Facebook, Instagram a ostatní sociální sítě neexistovaly nebo byly v plenkách.

Dokážete po těch letech říct, co na lidi zabere a co ne?
To nikdy nevíte. Jasně, nějakým způsobem tuším, co se může líbit, ale i když dnes s Honzíkem točím Honest Guide, které má půl milionu odběratelů, nevím, co zafunguje. Mou velkou výhodou tvůrce je, že jsem zaměstnaný a je mi jedno, kolik lidí si video pustí. Normálnímu youtuberovi na tom záleží, protože podle toho má peníze, ale já jsem zaměstnanec a je pro mě důležité, abych udělal dobrý obsah. Po mně nikdo nechce, abych udělal nejsledovanější video, takže klidně můžu točit o skateových zónách v Praze a je mi jedno, že to uvidí třeba jenom třicet tisíc lidí. Například video se stříháním zámečků lásky, o kterém jsem si myslel, že je úplná blbost, viděly miliony lidí. Když natočím video, kdy se s někým hádám nebo peru, tak to zvirálním, ale rozhodně to není můj cíl.

Proslavit chci špatné hrdiny svých reportáží

I když máte takovou sledovanost, je pro vás výhodné být zaměstnaný?
Určitě, to velké zázemí je hodně osvobozující. Je v tom například právní ochrana, která je super. Já si můžu dovolit prudit do velkých ryb, které někoho podvádějí, protože případná žaloba nejde na mě, ale na firmu. To není alibismus, rozhodně se snažím nedělat chyby, ale je pak výhodné, když mám za sebou dobré právníky.

Se svými zásahy proti nepoctivosti jste už docela slavný.
Pro mě bylo vždy důležité, abych nebyl slavný já, ale ti, které točím. Nejde o mě, ale o taxikáře nebo ruličkáře, o kterých informuji. Lidé stojí u směnárny, která dává za euro 14 korun, vy je varujete, oni poděkují, ale v tu chvíli k nim přiskočí ruličkář a řekne: „Tak pojďte do mý směnárny tady za rohem. Anebo kolik chcete vyměnit? Sto euro? Tak to já mám, to vám můžu vyměnit.“ A dají jim falešné peníze. Jasně, je na nich azbuka, ale všechny podvody jsou založené na tom, že neznáte pravou měnu. A těch turistů přijede do Prahy devět milionů ročně, takže oni pořád mají koho podvádět.

Janek Rubeš

Narodil se v roce 1987, proslavil se jako tvůrce investigativních reportáží, které odhalují například podvodníky a pasti na turisty v Praze. Své pořady nabízel nejprve na platformě Stream.cz, poté na Seznam Zprávy. Pod touto záštitou vzniká i jeho pořad Honest Guide, která návštěvníky metropole varuje nástrahami a pastmi, které na ně čekají, například na neférové směnárny.

Esquire Man - Do 35 let

O titul Esquire Man 2019 se Janek Rubeš uchází v kategorii do 35 let, která se zaměřuje na zástupce mladé generace, které leží na srdci budoucnost.

Spolu s ním byl nominací oceněn podnikatel Jakub Plojhar a konzultant Petr Ludwig.

Měl jste v začátcích technické povědomí o natáčení?
Studoval jsem střední fotografii, táta dělal celý život v televizi, takže jsem k tomu tíhnul. Na vysoké jsem studoval film, ale zatímco spolužáci šli spíš cestou umění, já cestou videí na internet. Mě vždycky bavila víc zábava než vážný věci.

Kolik různých pořadů točíte?
Každou neděli je epizoda Honest Guide, v angličtině s tím, že některé díly se překlápějí do češtiny, pokud to Čechy může zajímat. V češtině byla třeba epizoda Co je v koši na královské cestě. Asi by to nikoho nezajímalo, ale ten koš vyfotil Babiš, pak na to reagoval Hřib, a řešili, že je plný koš. Ale nikoho nezajímalo, proč je plnej.

A proč byl?
Ten koš nebyl plnej, protože je tady moc lidí, ale protože tam jsou čtyři plastové láhve, které nejsou zmáčklé. A láhve jsou tam proto, že člověk nemá možnost dát je zrecyklovat. My jsme ten koš vysypali a podívali se, co v něm bylo. Babiš řekl: „Musíte častěji vyvážet koše.“ Hřib řekl: „My je často vyvážíme, co se zajímáte o koše?“ Oba dva ze svého obláčku politiky řekli, kdo dělá chybu, ale už neřeší, že v centru města nemáte možnost recyklovat plasty.

Do jakého seriálu zamíří Balkánec, kvůli kterému jste posouval termín rozhovoru?
To bude nejspíš uzavřená série. Nikoli ve smyslu vyřešená, ale ucelená. Mně moc nesedí pořady typu rozhovorů, mě nejvíc baví ulice. Proto si taky říkám, že jsem zpravodaj z Prahy, protože všechny velký mediahousy mají zpravodaje v Bruselu, v Londýně, ale nikdo ne v Praze. Často mi volají novináři z médií a ptají se mě na věci, které jsem nafotil nebo natočil v Praze. Vždycky říkám, že se stačí zvednout ze židle a jít se tam podívat. Spousta novinářů také podává zprávy z informací získaných přes tiskové mluvčí. Ale jaké to jsou informace? Když se zeptám tiskové mluvčí ČNB: „Podvádějí směnárny?“ Odpoví mi, že nepodvádějí. Ale já raději jdu a přesvědčím se sám. Nastuduju si zákony a jdu.

Pro šejdíře je to prostě práce, kterou dělají celé roky

Předáváte své reportáže a poznatky policistům, nebo to neřešíte?
To je těžké. Tento konkrétní příklad jsme předali měšťákům, ale neudělali nic. Tvrdí, že jim prý stejně nic nezaplatí. Když turisty chytí revizor v metru, že jedou načerno, nepustí je, dokud jim nezaplatí. Jak to, že dokážeme vymlátit pokuty z turistů, ale podvodníky, kteří jsou dvacet let na stejném místě, necháme být?

Kolik si tak ruličkáři vydělají?
U toho bankomatu udělají denně pět směn v průměru za dva tisíce, tak desítku? Ale jasně, nejsou tam každý den a dělí se, ale myslím, že tuhle čtveřici to spolehlivě uživí. Mě by v životě nenapadlo, když jsem tam chodil do školy, co tam ti pánové dělají. Dneska jdu kolem, pozdravím je, ptám se: „Máte peníze?“ A oni mi je dají, já už jich doma mám…

Esquire Man 2019

Už samotná nominace je oceněním. Je totiž certifikátem, že kandidát je:

aktivní ve svém profesním i soukromém životě ● slušný k druhým ● odpovědný za svá rozhodnutí a činy ● svobodný a samostatný, pro svá rozhodnutí nepotřebuje autority ● statečný, staví se k problémům čelem ● čestný, drží slovo ● rovný rozený lídr s přirozenou autoritou.

Patnáct mužů, pět kategorií

Redakce časopisu Esquire vybrala patnáct mužů, kteří podle ní náročná kritéria splňují. Rozdělila je do pěti kategorií: Human, Sport, Byznys, Art a kategorie Do 35 let.

Hlasujte

O tom, který vám ve svém kategorii personifikuje osobnost Esquire Man nejvíc, můžete hlasovat od 1. srpna do 5. listopadu 2019. Hlasovat můžete v každé kategorii vždy jednou, celkem tedy můžete hlasovat pětkrát.

Hlasujte na esquireman.cz, kde najdete též výčet všech nominovaných ve všech pěti kategoriích.

Nemáte fyzický strach, když jdete do střetů?
Nemám. Je to asi přirozený. Necítím, že by se něco mohlo stát.

A máte z něčeho strach?
Že budu mít strach.

Třeba když jste točil taxikáře…
Uvědomte si, že oni to dělají celý život a najednou nechápou, že to někomu vadí. Stejně jako ti Bulhaři v restauraci, na které jsme dneska naběhli, to nechápou. Vždyť to děláme už pětadvacet let. Tak proč to teď někomu vadí?

I když vědí, že dělají něco nezákonného?
Vědí… Vy taky víte, že nemáte jet na padesátce devadesát. Ale občas jedete, policajt vás zastaví, jasně, tady je ta pokuta, ale přemýšlíte o tom každý den? Nepřemýšlíte. Možná je to blbý příklad, ale pro ně je to stejný. To je přece jejich obživa, oni takhle nosí denně domů peníze na stůl. Turisti jsou pro ně Matrix, ti se mění, každý den jsou jiní. Když jsme ho poprvé natočili, on někomu takhle ukradl dvacet eur, tak před námi utíkal pryč, těch dvacet eur zahodil a pak jenom kroutil hlavou, že kvůli dvaceti eurům děláme takový povyk.

A nejde s tím nic dělat…
My jsme je týden natáčeli z auta s černým sklem. Mimochodem, celou tu dobu jsme stáli na pěší zóně a ani jsme nedostali pokutu. Měšťáci kolem nás chodili a nic. Točili jsme jedno místo, kde se ruličkáři pohybují. Vždycky, když se tam objevil bezdomovec, byli tam do pěti minut měšťáci. Ale že ruličkář tam okrádá cizince, to nikoho nezajímá. Máme natočených spoustu důkazů, ale měšťáci neudělají nic. Nejhorší na tom je ta bezmoc. Já to vidím, ale musím to točit a nemůžu s tím nic udělat. Přesto je to práce, která mě baví.

Chcete cestovat? Obraťte se na východ

Co vás ještě baví?

Rád cestuju. Dělám průvodce po zahraničních městech. Ale ne jako v Praze, kterou známe dokonale, ale tak, že se sejdeme s místníma a ukazujeme zajímavosti podle nich. V Paříži bychom nikdy neukázali Eiffelovku, ale nějakou kavárničku, ale hlavně bychom Paříž nedělali. Dělali jsme Kyjev, Tampere, Innsbruck, New York, protože to je nejznámější město na světě a já jsem chtěl ukázat, že i na Times Square mají pivo za dva dolary, což je méně než v Praze, a pizzu za dolar. Nenávidím cestování na západ, protože je to furt stejný. Turismus je jako rakovina, protože sežere originál a nasadí tam to svoje. Takže letos jsem na dovolenou vyrazil na Ukrajinu a do Rumunska.

Kdybyste měl jako průvodce lidem doporučit nějaké město nebo zemi, co by to bylo?
Nabídl bych, aby začali východem, vyrazte do Brna, do Bratislavy, do Popradu, do Lvova, Kyjeva… Myslím, že turismem neobjevená místa jsou krásná. Jenže zároveň je to možná dvojsečná zbraň, pošlete tam lidi a oni to třeba zničí.

Máte v plánu i něco nekontroverzního?
Teď připravujeme takovou věc, na kterou se moc těším. Jeden blogger mi poslal průvodce po Praze z roku 1883, tak ho chci vzít a točit podle něj: Na vrchu Koňského trhu se připravuje stavba budovy Národního muzea.

To zní skvěle. Spousta baráků už tam však taky nebude, že?
No právě. Po levé straně vidíte německé kasino, Slovanský dům. Drožkaři čekají na Václavském náměstí, za čtyři krejcary vás svezou, tak tam budou taxikáři. Je to fakt super čtení a chci to udělat česky i kvůli tomu dobovému jazyku. Ten průvodce je napsaný tak, abyste věděl, co máte dělat, když máte na Prahu čtyři hodiny, když na ni máte den, dva nebo když tu chcete zůstat týden a déle, doporučuje pronajmout si byt. Byty na pronájem poznáte podle tohoto nápisu na dveřích. To je předchůdce AirBnB! V roce 1883!

Jste spíš týmový hráč, nebo samotář?
Máme malý tým. Honza a já. Ale není to jen kameraman, je to i člověk, který když mě slyší, řekne „Znovu a lépe“. Nebo když děláme složitější téma, schválně mu neřeknu, o co jde, a on mě pak zastaví a povídá: „Nechápu. Musíš znovu a jinak.“ Je to vlastně dramaturgie. Dřív jsem dělal se skvělým dramaturgem Martinem Krušinou, který postavil celý příběh taxikářů. Měl jsem natočeného spoustu materiálu, sestříhal jsem to do dvou hodin a klidně bych to tak nechal. Martin to však vzal a na každý díl napsal samostatný příběh. To samé u těch ruličkářů. Já vám tady můžu říct: „Jo, kradou každý den na Haveláku.“ Ale ten příběh je jinde. Ten příběh je v hospodě, kde servírka ví, že tam kradou už dvacet let, že mají českou ženu, aby je nemohli vyhostit, a to jsou jednotlivé body příběhu. Když chcete zaujmout diváka, ten příběh v tom musí být.

Kdo je ve vašich očích hrdina?
Vždycky říkám, že mí rodiče, kterým se podařilo to se mnou zvládnout.

Vy se považujete za hrdinu?
Ne. Já nevím, co je hrdinství. Co je hrdinství?

Každý to vidí jinak. Francouzský herec Robert Hossein jednou řekl, že za hrdinu považuje toho, kdo dokáže přežít všední den.
Jasně, když někdo dokáže vydržet pondělí. Myslím, že lidi často považují za hrdinu někoho, kdo se nějak zachová v určité situaci, a nevědí, že by to sami taky dokázali, protože se do té situace nedostali. Můžeme nazývat hrdinou někoho, kdo druhého vytáhne z hořícího auta, ale myslím si, že kdokoli z nás by v takové situaci byl, by v tu chvíli přece nepřemýšlel, že se mu něco stane, ale šel by a pokusil se tomu člověku pomoct. Ještě jsem nezažil nikoho, kdo by řekl: „To neudělám.“

Šestý ročník soutěže Esquire Man
zná své vítěze

Ocenění Esquire Man uděluje na popud čtenářského hlasování redakce časopisu Esquire.
Redakční rada časopisu Esquire vybrala napříč všemi oblastmi lidského snažení patnáct mužů, rozdělila je do pěti kategorií a nechala čtenáře, aby si vybrali toho, kdo je jim nejsympatičtější. Z pohledu redakce byly už samotné nominace oceněním práce a chování každého kandidáta. Jde nám o to, představit muže známé i méně známé, kteří mají pozitivní vliv na své okolí i na celou společnost, jejichž práce nebo podnikání pozitivně ovlivňuje životy ostatních a jejichž působení je pro druhé motivující. Výsledky hlasování byly vyhlášeny na slavnostním ceremoniálu ve středu 13. listopadu v pražském podniku Royal.