Proč se na termínu feromon a definici „organismem vytvářená chemická látka, jež slouží vnitrodruhové komunikaci“ vědci neshodnou?
Ten důvod je hlavně historický, protože se začal používat na komunikaci mezi hmyzem, který je mnohem jednodušší: Tam máte konkrétní látku nebo směs několika látek, jež produkuje jedno zvíře daného druhu a následně ji vnímá jiné zvíře daného druhu – ať už je to samec, nebo samice –, a to na daný podnět také reaguje. Ale když mluvíme o feromonech u savců, začne být situace výrazně složitější, protože tam už to záleží na kontextu, jestli má například zvíře s látkou předchozí zkušenosti. A úplně komplikované to začne být, když mluvíme o člověku, protože pak do toho vstupuje kultura, používání kosmetických prostředků a podobně. Proto se s kolegy termínu feromon raději vyhýbáme – a také proto, že společensky se rozšířila v povědomí představa, že nalezneme chemickou látku, kterou se nastříkáme, a žádaní partneři se před tím nebudou moci udržet.
Počátkem 20. století si pařížské prostitutky dávaly za ucho parfém z vaginálního stěru, což jejich zákazníci považovali za vysoce přitažlivé.