Měla na vaši uměleckou dráhu vliv rodina?
Na můj umělecký vývoj měla velký vliv. Táta studoval UMPRUM a je ředitelem legendární výtvarné školy Václava Hollara. Máma také studovala UMPRUM, textilní tvorbu, strejda je hudební skladatel a hudbě se profesionálně věnují i moje sestřenice.
Co je pro vás umění?
Umění je do jisté míry sdílení pocitů. Občas k tomu používám i sociální sítě, ty jsou zajímavým nástrojem. Píšu na ně většinou o tom, co mi přijde zajímavé, nemám v tom žádný systém, jen se snažím být upřímný. Podobným odhalením je pro mě i to, když vystavíte obraz, jde o komunikaci směrem ven.
Jak vnímají umění diváci?
S kulturním povědomím nebo vzděláním může být vnímání uměleckého díla hlubší, sofistikovanější. Taky záleží na ochotě se těmi divnými věcmi na výstavách prostě zabývat. Někdy člověk k něčemu přistoupí a není ochotný o tom moc přemýšlet. Lidé se jdou často na něco podívat s očekáváním, s už hotovým názorem a pak jsou zklamaní. To však nemusí nutně vypovídat o kvalitě díla, ale jen o naší neochotě ho vnímat.
Jaká byla vaše cesta mezi prodávané umělce?
Mám svůj okruh sběratelů, kteří mě podporují, čehož si velice vážím. Po studiích na Akademii výtvarných umění v Praze jsem měl štěstí, že moje diplomová práce zaujala a společensky to rezonovalo. Pak jsem se samozřejmě snažil využít všechny příležitosti, který onen zájem přinesl. Už v poměrně raném věku, ač mě to překvapuje, jsem si řešil témata, které se točí kolem lidské existence, a tomu se v obrazech věnuji často i nyní.
Chodíte do ateliéru denně?
Snažím se. Když se umění nemůžete věnovat naplno, schopnosti se nemohou úplně rozvinout. Snažím se být v atelieru téměř každý den. Z dlouhodobého hlediska to ani nejde dělat jinak. Když to chcete dělat celý život, řád mít musíte.
Máte nějaký vzor?
Mám spoustu lidí, kteří mě ovlivnili a jejichž práce si vážím, ale nemám mustr, ke kterému se chci přiblížit. Chci být primárně sám sebou, což je úkol každého člověka, ať už jste malíř, nebo astronaut. Vaším úkolem je zjistit, kdo jste. Pak to zjistíte a umřete.
Máte strach ze smrti?
Před smrtí mám velký respekt, ale v posledních letech převládá nad čirým strachem zvědavost.
Myslíte si, že tu svým uměním zanecháte nějakou stopu?
Pro někoho je obraz stopa, pro někoho ne. To je relativní. Já to nevnímám tak, že moje věci jsou zanechávání stop. Pro mě je to komunikace, kterou dělám teď a tady. Tvorba umění je asi taky trošku terapeutická činnost. Je to kompenzace něčeho. Mně to hodně pomáhá ve všech aspektech života a činí mě to šťastným. Když den nemaluju, něco mi chybí. A když je například nějaký zajímavý problém, tak si tak o něm při malování přemýšlím a nějak se to odrazí v tom, co dělám. Umělec má být citlivý, má být společenským senzorem a zaznamenávat, co se okolo něj děje.
Jan GemrotNarodil se v roce 1983, díky výjimce nastoupil na Akademii výtvarných uměné v Praze již po třetím ročníku Výtvarné školy Václava Hollara. Od roku 2011 jsou jeho díla v Národní galerii v Praze. O titul Esquire Man 2019 se uchází v kategorii Art. Spolu s ním je nominovaný sklářský výtvarník Lukáš Novák a herec a režisér Jiří Mádl. |
Jsou výtvarníci něčím výjimeční? Mohl byste dělat i něco jiného?
Většina lidí má vlohy na všechno, jsou schopni se naučit dost slušně kreslit a třeba i vystudovat umělecké školy, ale jde též hodně o to, aby u toho zůstali a bavilo je to. Já jsem od začátku věděl, že to chci dělat celý život. Kdybych nemaloval, myslím, že bych mohl dělat spoustu jiných věcí. Bavilo by mě například zahradničení, starat se o zvířata, dělat nějaké technické věci, pracovat v továrně na stíhačky, mohl bych být pilot... Malování mi však toto všechno umožňuje najednou v rámci síly imaginace.
Co děláte, když nemalujete?
Pokud nemaluju, tak dost času trávím přemýšlením o budoucím obraze. Nejde jen o to, že stojíte u plátna, musíte si to nejdřív nějak srovnat, dobře rozvážit jednotlivé kroky, které povedou k finálnímu dílu. Někdy pomáhá měnit prostředí, přijdete na něco jiného, vidíte to z jiného úhlu, relativizujete. Dělá mi dobře pracovat v kuse, technologicky to moje obrazy i vyžadují. Někdy je to velmi náročné, ale syndrom vyhoření neznám. Občas však fyzicky cítím, že si potřebuju odpočinout. Samozřejmě nežiju v žádným vakuu, mám sociální vazby, které musím udržovat, potřebuju být s někým. Nejsem poustevník. Někdy prostě maluju míň hodin denně a pak jdu a dělám něco jiného.
Esquire Man 2019Už samotná nominace je oceněním. Je totiž certifikátem, že kandidát je: aktivní ve svém profesním i soukromém životě ● slušný k druhým ● odpovědný za svá rozhodnutí a činy ● svobodný a samostatný, pro svá rozhodnutí nepotřebuje autority ● statečný, staví se k problémům čelem ● čestný, drží slovo ● rovný rozený lídr s přirozenou autoritou. Patnáct mužů, pět kategorií Redakce časopisu Esquire vybrala patnáct mužů, kteří podle ní náročná kritéria splňují. Rozdělila je do pěti kategorií: Human, Sport, Byznys, Art a Kategorie do 35 let. Hlasujte O tom, který vám ve své kategorii personifikuje osobnost Esquire Man nejvíc, můžete hlasovat od 1. srpna do 5. listopadu 2019. Hlas můžete v každé kategorii dát vždy jednou, celkem tedy můžete hlasovat pětkrát. Hlasujte na esquireman.cz, kde najdete též výčet všech nominovaných ve všech pěti kategoriích. |
Patří k vašemu životu i bujaré večírky?
Na mejdany chodím tak jednou za měsíc, ale to pak jdu do plnejch a vracím se až druhý den dopoledne. Každodenní popíjení však nemusím, to by mě zdržovalo. Na malování potřebuju fungující tělo, takže se snažím o něj aspoň trochu starat.
Zvýšily vám úspěchy sebevědomí?
Myslím, že jsou lidi, pro které je sebevědomí důležité a něčemu pomůže. Ale já to tak nemám. Moje ego se musí malbě pokorně podřídit, nejde totiž o něj, ale o ty obrazy.
Jak k vám přicházejí nápady?
Výstavy mám tak na dva roky dopředu naplánované, takže mám zhruba představu, co budu kdy malovat, ale život člověka často překvapí. Na začátku je nápad nebo spíš jen myšlenka, impulz a tušená představa o tom, co by to mělo být, pak skica, ale trvá i několik měsíců, než se k ní dopracuju. Teprve když ten nápad nosím dlouho v hlavě, vím, že bych to měl udělat, že obstál v nějakém sítu mého vědomí. Pak si teprve udělám tu malou skicu a začnu to řešit dál. Během studií na akademii jsem si spoustu věcí zkoušel. Dělám to doteď a mimo malby se pouštím i do médií, jako je videoart nebo různé grafické techniky, experimentuju, abych neustrnul…
Máte nějaký nesplněný sen?
Mám sny, které se týkají úrovně toho, co dělám. Chci se zlepšovat, chci být schopen přenášet myšlenku na diváka v čím dál větší intenzitě, ale výstavní síně jako nějakou metu nemám. Rozhodující je pro mě kvalita díla, ne kde bude viset. I když dotáhnete osla do Říma, koně tam z něj neudělají.
Netísní vás, kolik je na světě tvořících umělců?
To, že jsou na světě asi miliony dalších umělců, mě vůbec netrápí, naopak jsem šťastný, že já sám vůbec nějaké umění dělat můžu. Je to obrovské privilegium, když uvážíme, kolik lidí se narodí do podmínek, kde tuhle šanci nedostanou. Všechno, co dělám, se snažím udělat nejlíp, jak to jde, respektive jak jsem v tu chvíli schopen to udělat. Ten tvůrčí proces je někdy bolestivej. Někdy to jde, někdy ne a musím dělat i razantní zásahy. To je prostě to kouzlo malování a to je na tom to krásný.
Šestý ročník soutěže Esquire Man
zná své vítěze
Ocenění Esquire Man uděluje na popud čtenářského hlasování redakce časopisu Esquire.
Redakční rada časopisu Esquire vybrala napříč všemi oblastmi lidského snažení patnáct mužů, rozdělila je do pěti kategorií a nechala čtenáře, aby si vybrali toho, kdo je jim nejsympatičtější. Z pohledu redakce byly už samotné nominace oceněním práce a chování každého kandidáta. Jde nám o to, představit muže známé i méně známé, kteří mají pozitivní vliv na své okolí i na celou společnost, jejichž práce nebo podnikání pozitivně ovlivňuje životy ostatních a jejichž působení je pro druhé motivující. Výsledky hlasování byly vyhlášeny na slavnostním ceremoniálu ve středu 13. listopadu v pražském podniku Royal.
53 let, spisovatel a nakladatel
33 let, producent
50 let, neurochirurg Nemocnice Na Homolce
33 let, profesionální cyklista
54 let, handicapovaný sportovec
41 let, pilot
36 let, obchodní a marketingový ředitel R. Jelínek
42 let, radikální inovátor a městský hacker
30 let, majitel agentury Socialsharks
32 let, sklářský výtvarník
32 let, herec a režisér
35 let, vizuální umělec a malíř
31 let, reportér
30 let, podnikatel
33 let, spisovatel
