Jaká neobvyklá místa ve Vietnamu by doporučil českým turistům? A proč ho v Austrálii místo počasí zajímali spíše jedovatí pavouci a hadi?
Pracoval jste jako dlouholetý velvyslanec České republiky při OSN, pak jako velvyslanec v Indii, Austrálii, v USA a nyní ve Vietnamu. Dá se nějak ve zkratce popsat, jak se práce v jednotlivých působištích liší?
Úplně zásadně. Je to, jako byste přecházel z továrny na boty do továrny na počítače a pak třeba do tiskové agentury. Vlastně kromě názvu a pražského ústředí tyhle posty neměly společného vůbec nic. V Organizaci spojených národů se v mé době řešil vlastně celý rozvojový svět, který tehdy v Praze nikoho moc nezajímal. Strávil jsem v New Yorku nakonec přes šest roků (v aktivní službě byl 2001 až 2006, pozn. red.), z toho jsem rok řídil jako historicky jediný Čech finance celé organizace a zvykl jsem si třeba nečekat z Prahy na instrukce, které nepřijdou.
Nebyl jsem samozřejmě utržená střela. Bylo-li potřeba rozhodnout, kterou ze dvou bojujících frakcí v Kongu podpoříme a kterou potopíme, poslal jsem prostě do Prahy návrh české pozice s tím, že když se mi do 24 hodin neozvou zpět, bude tohle náš český názor. No a za šest let mi Praha v těchto případech, jichž bylo tak tucet do měsíce, oponovala jen jednou jedinkrát, a to ještě tou formou, že se zeptala, proč že by to tak mělo být. Takže jsem měl poměrně volnost.
Vietnamština je opravdu těžký a mnohoznačný jazyk, pro většinu lidí takřka nenaučitelný. Můj učitel mě třeba týden učil víceméně totožný výraz s dvěma různými tóny, který jednou znamená jogurt a podruhé opravna.
