Přišel čas na stmelovací konferenční hospodu, která napomůže scelení toho, jak hospodu a její roli zkoumají různé vědní obory, soudí pořadatelé. Historik Michal Horáček byl u zrodu nápadu.
Konference Hospodo, nalej! probere téma hospod z mnoha stran. Řeč bude o hospodách a politice, StB, Baťovi i trampech, o proměně hospod za poslední dobu, o hospodách a covidu. Též o tom, co dělá pingla legendou. Konference se bude konat v Benešově od středy 13. do pátku 15. května. Za cinkotu půllitrů.
Konference o hospodách může leckoho tahat za uši. Jak to věda s hospodami jako objektem zájmu vlastně má? Existuje něco jako obor „hospodologie“?
Jako svébytný obor ne. Hospody jsou jako téma pokrývané napříč, zabývá se jimi historie, archivnictví, samozřejmě jsou zajímavé pro sociologii, ta řeší, kdo do hospod chodí a jak se tam, řekněme, chová, konzumní vzorce a podobně. Poutavé téma jsou pro etnologii: co se vlastně v hospodě odehrává za život, přináší nějaké přesahy ven, nebo naopak? Ale taky například pro sociální a kulturní antropologii. Hospodské střípky vypadávají i z oborů typu politologie nebo kulturní vědy. Takže jeden zastřešující obor není, ale téma je pro vědu přitažlivé a vine se skrze řadu oborů.
Co je v oné situaci vlastně ambicí vaší konference?
Věda podniká spoustu výletů do hospody jako fenoménu. My jsme chtěli udělat krok k jejich propojení.
Bude to stmelovací hospodská konference!
Hospodo, nalej! |
Vlastně ano. Jednoduše dostat všechny ty lidi na jedno místo, aby se potkali, prezentovali své přístupy. Aby se navázaly kontakty, vznikla společná platforma. A zároveň, pokud se to povede, chceme položit základy interdisciplinárního výzkumu české hospody.
Když nebudeme povrchní, uznáme, že hospoda naší společností, individuálními i kolektivními životy prostupuje. Proč vlastně to, o čem mluvíte jako o cílech, už nevzniklo? Je to proto, že se na hospodu věda kouká dominantně skrze prsty jako na něco nízkého?
Myslím, že svízele tam budou dvě. Jeden problém je ten, který zmiňujete. Hospoda má cejch nízkého tématu. Kolegové z Ústí nad Labem vzpomínají, že když tam před dvaceti lety pořádali první konferenci o pivovarnictví, akademické prostředí kolem nich trousilo: „Jo jasně, pivo, to je důležité téma.“ Jenže od té doby se udělala spousta seriózní práce, téma piva se už bere jako seriózní součást akademického prostoru. S hospodami to bude obdobné, myslím.
A na to se napijeme. A druhý problém?
Druhou stránkou věci je právě ta rozkročenost. Hospoda jako fenomén se vlastně roztéká do hromady oborů. Hospoda je zároveň objekt, instituce, kultura, subkultura, lidi, události, vztahy. Vědních oborů je proto do tématu hospody propleteno skutečně mnoho. Dát všechno dohromady a věnovat se jí komplexněji je výzva. A právě proto vycházejí buď separátní vědecké knížky jednotlivých oborů, nebo dokonce takové ty publikace, které jsou vlastně úplně mimo vědecký terén, o hospodě tady, hospodě tam.
Amatérští průvodci po hospodách jsou fenomén o sobě. A je fakt, že nadšených kronikářů, soukromých badatelů, naprosto amatérských, je plno. Je to prostředí, z něhož může věda čerpat? Nebo je ten vztah méně přívětivý, protože tam je spousta mudromilů, kteří si myslí, že hospodám rozumějí nejvíc? Nebo proto, že se na ně naopak věda dívá skrze prsty?
Tohle je velké téma, které nesouvisí jenom s hospodou, ale i s řadou dalších jako oborů, například regionální historií. A samozřejmě jsou případy, kdy jsou, s prominutím, zabedněnci na obou stranách, jak v onom laickém, tak ve vědecko-výzkumném prostředí může existovat pohrdání, neschopnost komunikovat. Ale já jsem přesvědčený, že je opravdu důležité tyto dvě vrstvy propojovat, seznamovat, vést je ke spolupráci. Ta laická část mívá nejen nadšení, ale též kontakty, znalosti, instinkt, vědomosti o regionálním detailu, mívají hodně načteno. Naopak z té vědecké strany se oněm samoukům může dostat lepší nasměrování, které jeho práci zkvalitní. Například při výzkumu dějin pivovarnictví nám to mnohokrát takhle zafungovalo. Hospoda jako téma má navíc samozřejmě jistou výhodu. Vždycky se dá potkat v hospodě a sednout si k popovídání u piva.
Výhodou možná je i to, že jak je zatím zkoumání hospod roztříštěné a jako systematičtější věc na začátku, máte relativně čistý stůl.
Přesně tak. Obecně je, a to ve všech vědních oborech, potíž, když se dané téma jeví jako zpracované a lidi jsou zakopaní ve svých pozicích: vždyť jsme o tom už dělali výzkum, psali, tak proč to znovu otvírat. A tomu v tématu hospody právě tolik nemusíme čelit, ani nějakým výrazným animozitám z minula. Můžeme začít u relativně čistého stolu. Na to se, myslím, můžeme napít.
