Úspěšný fotograf má navíc na svém kontě plejádu unikátních fotografických knih, včetně těch sestavených z leteckých fotek.
Když jsem se díval do vašeho životopisu, zaujalo mě, že máte vystudovanou anorganickou chemii na Vysoké škole chemickotechnologické v Praze. Jak se přihodí, že se z chemika stane jeden z nejžádanějších fotografů leteckých snímků?
Focení byl můj velký koníček už na gymnáziu a chemie k tomu docela dobře pasovala. Míchal jsem si sám vývojky (chemické roztoky používané při klasickém vyvolávání fotografií z filmu, jež na světlocitlivém materiálu zviditelňují obraz, který vznikl expozicí světla, pozn. red.). A to nejenom pro černobílé fotky, ale v osmdesátých letech rovnou i pro barevné filmy.
Po vysoké škole jsem sice na chvilku nastoupil jako úředník na odbor životního prostředí Okresního úřadu v Českém Krumlově, ale asi po roce jsem se začal naplno věnovat focení. Vnímal jsem totiž, že pomocí fotek můžu lidem předávat emoce, a sdělovat jim tak něco úplně jiného než jim jenom posílat nějaká úřední stanoviska. V roce 1992 jsme proto založili fotografické studio Expho, což by se dalo přeložit i jako „extrémní focení“. A tomu se věnuji dodnes.
Získat fotky pro mou knihu bylo celé dost náročné. Jenom shánění tolika ochotných pilotů a procesy domluv by vydaly na nějaký samostatný román.
