Erotika se dá představovat kultivovaně a bezpečně. A i v pornu platí, že záleží na lidech, jen mají někdy o něco odvážnější outfit, říká Marta Hamerník.
První otázka není originální, ale je potřeba. Měla jste k erotice, k takovéto erotice, vždycky blízko?
No, já jsem spíš konzervativní typ. Tento žánr, toto prostředí jsem nikdy nevyhledávala. A myslím, že jistý ostych je u mě ve své podstatě pořád.
Jak se tedy stane, že taková žena už několik let šéfuje velkému erotickému veletrhu?
Spadla jsem do toho vlastně po hlavě. S nápadem uspořádat Erotický veletrh přišel můj tehdejší partner Petr, šel do toho se svým kamarádem Jakubem. Jenže leccos nefungovalo podle plánů, tak jsem začala pomáhat a být aktivnější. Takže jsem si svůj podíl odpracovala už od prvního ročníku. S přítelem jsme se dokonce rozhodli, že do toho vložíme všechno, co jsme měli na stavbu našeho domu. Dodnes si pamatuju, jak sedím v kanceláři na zemi a říkám si: Bože, o všechno přijdeme.
Místo domku budeme mít haldu vibrátorů.
Jenže já nerada nechávám věci… vyhnít.
Zodpovědnost přelstila konzervativní založení.
Tak. A zároveň v tom byla i snaha pomoct partnerovi, kterého jsem milovala. A potom šlo samozřejmě i o ty peníze. Když jsem věděla, že v tom máme celé jmění, už vlastně nebylo zbytí.
Zábrany musely jít stranou. Ale přesto jste se musela, počítám, se svým nastavením v onom prostředí setkávat s mimořádnými situacemi. Byla to velká výzva?
No jasně, byla spousta momentů, kdy jsem si říkala: Proč tu jsem? Když přišly na casting pornoherečky pro soutěž Miss Erotika, jedna si úplně přirozeně a dost bezprostředně sedla mému partnerovi na klín… a já jen koukala a vůbec nechápala, co se děje. Dneska už by to se mnou nehnulo.
Vítal vás váš nový svět.
Docela přesně si vybavuji, jak jsem v začátcích šla na rozhovor, jenže mi nikdo neřekl, že se tam bude točit porno. A já přišla do situace, kdy na posteli ležela přivázaná dívka, scéna měla vrcholit. Štáb to kvůli mně přerušil. Jenže zatímco jsme tedy dělali rozhovor, pan herec dál usilovně pracoval na tom velkém finále. Najednou křičí: „Už, už to na mě jde!“, štáb se zvedá a běží to stihnout natočit. Pamatuju si, jak jsem tam zůstala, čekala a říkala si pro sebe: „Tvař se, jako že to vidíš každej den.“ (smích)
Jak pak váš první ročník dopadl? Erotické veletrhy tady byly už předtím, v devadesátých letech, ne?
Ano, nejprve je dělala dlouhé roky úspěšně Ivana Mattei. Když skončila, byly další pokusy, ty však nikdy nevyšly dobře. A po nějaké pauze jsme přišli my. Říkali jsme si, že budeme rádi, když přijdou čtyři tisíce lidí. Přišlo jich osm tisíc.
