Jak jste se dostal k práci s delfíny, když v Česku nemáme ani moře, ani delfinária?
Dělal jsem produkčního pro slovenský pořad Modré z nebe (dnes se jmenuje Sedmé nebe, pozn. red.), kde jsme lidem plnili cestovatelské a terapeutické sny. Jeden z těch snů byla delfinoterapie v Turecku. A tak jsme tam jeli a vše zařídili. V té době tam zrovna probíhal jeden lucemburský projekt s názvem Malý princ, v jehož rámci se na delfinoterapii vozily zneužívané děti. Zažili jsme terapii u dvou takovýchto skupin, chodili s těmi dětmi na procházky, a poprvé v životě jsem viděl, jak se děti během šesti dnů měnily jenom díky tomu, že plavaly třicet minut s delfínem. Začaly se otevírat, některé se poprvé v životě usmály, dětští agresoři přestali napadat ostatní děti. U většiny těchto dětí se dokonce změnil i rukopis. Hrozně mě to zaujalo. Terapii jsme natočili a odvysílali, načež nám začala psát spousta lidí, že by ji chtěli taky zažít. A tak jsem jim terapii domlouval, překládal a vše zařizoval. Hlavní delfinoterapeut doktor Murat Kemaloğlu viděl můj zájem a po čase mi nabídl, abych si udělal terapeutický kurz.
1. února 2020
