K tomu je členem Mensy (klubu lidí, co mají IQ nad 130 a řadí se mezi 2 % nejinteligentnějších osob v populaci), autor podcastu o filozofii Tabula Rasa, mezinárodní rozhodčí ve freestyle snowboardingu a předseda footbagové asociace (sport, v němž se dělají triky se speciálním míčkem hacky sackem, počeštěle hakisákem). Kdy mu šlo doopravdy o život? A co mu pomohlo, když mu zemřela maminka?
Jak vás půlroční mise v Afghánistánu změnila?
Každá mise člověka změní. Jste daleko od rodiny a svých blízkých. Najednou musíte řešit úplně jiné věci než v běžném režimu. A k tomu je zvýšené riziko ztráty života. V Afghánistánu, kterému předcházelo devět měsíců přípravy, se jednalo o vojenskou bojovou misi, takže jsme řešili hlavně taktiku, boj, munici, zbraně. To, že třeba doma neteče teplá voda, je v tu chvíli úplně jedno. Pokaždé musím změnit své nastavení. V Afghánistánu mi to pochopitelně přišlo nebezpečné, ale byl jsem tam jako voják, který plní operační úkol. Co jsem se ovšem vrátil z Ukrajiny, kde jsem byl jako civilní osoba, musím říct, že pocitově to byl slabý odvar.
Vlastně jsme vycvičili svoje protivníky, poznatky, které jsme jim předali, posléze využili proti nám.
