Čtecí skupinu jste založily v roce 2011, jak k tomu došlo?
V létě 2011 si dvě z nás povídaly o tom, že v New Yorku je vlastně legální chodit nahoře bez. A že muži toho využívají, ale ženy ne. A že to je možná proto, že ženy ani neví, že to je povolené, nebo proto, že se obávají reakcí veřejnosti. Proto jsme se rozhodly založit organizaci, která by dala najevo, že ženy ono právo mají. A která by ženám, které ho chtějí praktikovat, dala šanci, jak to dělat bezpečně, v kolektivu.
O co vám jde víc, o využití práva být nahoře bez, nebo o čtení?
Máme rády čtení a jsme rády s lidmi, kteří milují knihy jako my. Ale naším hlavním cílem je využít šance být venku nahoře bez, aniž bychom musely být nervózní.
Být na veřejnosti nahoře bez je ve státě New York legální po rozhodnutí newyorského odvolacího soudu z roku 1992. Jak je to v praxi? Na vašem blogu jsou i fotky, na nichž se o vaše čtecí výlety zajímá policie…
Za sedm let naší existence jsme uspořádaly doslova stovky čtení. A ani jednou nebyla žádná z nás zatčená nebo pokutovaná. Ani jednou. A není to náhodou: to, co děláme, je zcela v souladu se zákonem. Ne všichni policisté nebo policistky zákon znají. Těm ho připomeneme, oni se vysílačkou na ústředí ujistí, že to tak je – a tím to je vyřešené. Je to jednoduché. Stačí znát svoje práva a využít je.
Jaké jsou nejčastější reakce lidí?
Většinou žádné. Jen projdou kolem, jindy se jen usmějí. Čas od času nám vyjádří gestem podporu. Velmi zřídka si nás chtějí vyfotit nebo se dají do řeči. Na prstech jedné ruky bych napočítala nepřátelské reakce. Naštěstí.
Jaké jsou nejhorší stereotypní reakce okolí?
Nejhorší stereotyp je tento: muž si na veřejnosti může sundat v horku triko jen tak, ale když to udělá žena, musí v tom být sex. Je to pitomost, ve vedru se přece žena může nechat osvěžit vánkem stejně jako muž. Nevinnost oné reakce je ženám opírána. Právě tento stereotyp chceme vymýtit.
Je to jen moje věc
A staráte se vlastně o lidi kolem?
Jasně, pozitivní reakce jsou samozřejmě lepší než negativní. Rády bychom společnost posunuly od diskriminace vůči ženám tak, aby se s nimi zacházelo stejně jako s muži. A to se stane rychleji, když na to, co děláme, budou lidé reagovat souhlasně. Takže nás reakce zajímají. Každého ale neuspokojíte a ani se o to nesnažíme. Děláme to, na co máme právo. Když se to někomu nelíbí, je to prostě jeho problém.
Co vás čtení nahoře bez naučilo o sobě samých, o životě v New Yorku?
Spousta našich členek je poprvé nervózní, obávají se, že se stane něco špatného. A když k tomu nedojde, zjistí: „Je to přirozené, normální, tak by to mělo být. Jestli mám odhalený hrudník, je jen moje věc.“ Tohle se u nás ženy naučí.
Chodíte nahoře bez i jinam než do parků?
Jasně! Do restaurací, do barů, na karaoke party, na pláže, docela nahé se opalujeme na soukromých střechách. Taky děláme nahou jógu a pilates. Topless jsme četly na schodech newyorské veřejné knihovny i na Times Square. Máme za sebou stovky akcí, všude možně.
Jaký je to pro ženu pocit svléknout si triko na veřejnosti?
Pro někoho je to nejprve strach, obava, následovaná uvolněním – žádná tragédie se nestane. Někdo podlehne euforii, pocitu svobody. Pro někoho je to, že vystavíte slunci prsa a bradavky, až vzrušující. Někomu to přinese klid v duši. Reakcí je tolik, kolik je lidí.
Na svém blogu jste uváděly jako své motto „Udělat čtení sexy“. Na druhou stranu kritizujete hypersexualizaci ňader. Není mezi tím trochu rozpor?
Ono motto jsme používaly jen chvilku, když jsme jako skupina začaly. Pak jsme ale ono napětí, o kterém mluvíte, cítily též a náš slogan jsme rychle změnily na „Palte podprsenky, ne knihy“. Je ale třeba říci, že nemáme nic proti tomu být sexy! Jde jen o to, že atraktivní lidé, kteří na sobě nemají úplně všechno oblečení, se nutně nemusejí snažit být sexy. Prostě jim je to příjemné. Někdy se snaží být sexy a někdy jsou sexy, aniž se o to snaží. A je úplně v pořádku být sexy nebo se cítit sexy. Chyba ale je předpokládat, že pokaždé, když žena odhalí ňadra, je to sexuální akt.
Jaké knihy čtete jako skupina?
Všechny druhy, fakt nemáme hranice. Někdo nosí detektivky, jiný fantasy příběhy, někdo klasickou literaturu, poezii, politickou filozofii, skripta do školy.
Kolik vás vlastně je?
Fungujeme sedm let a za tu dobu se našich akcí účastnily stovky žen. A taky pár podporujících chlapů. Někdy se sejdeme dvě tři, někdy padesát. Nejčastěji to je kolem deseti.
Máte pobočky i jinde ve světě?
Něco jako naše sesterské organizace existují ve Velké Británii a Austrálii. Kontaktovaly nás a požádaly nás o schválení. Samozřejmě jsme jim ho daly, je nám ctí.
Tipuju, že pro některé vaše členky jsou vaše topless čtecí sezení možná politickým vyjádřením, pro jiné prostě jen zálibou, jak strávit uvolněně letní čas v dobré společnosti. Jaký je poměr?
Hlavní cíl je dopřát si šanci být venku nahoře bez, a to bezpečně. Druhý záměr je dát příklad, tedy říci ženám a mužům, že to, co děláme, je normální, bezpečné, příjemné a nikoli kontroverzní. Naše motivy jsou tedy jak „sobecké“, tak altruistické. Naštěstí to je ten z případů, kdy je náš zájem a veřejné blaho v souladu. Nás to baví a svět to dělá lepším místem pro život. Co víc si přát?
