Při vystoupení artistů jsem si v dětství fascinovaně říkal: „Jak tohle někdo může dokázat?!“ Za jak dlouho se člověk naučí létat vysoko v kopuli stanu z hrazdy na hrazdu?
Česká artistická škola se v rodinách předává z generace na generaci. Děti se v manéži pohybují odmalička a mají obrovskou touhu něco dělat. Sledoval jsem to na jednom z vnuků principála Jaromíra Joo. Už asi v pěti letech si vysnil číslo s nunčaky. Tehdy působil směšně a měl jsem strach, že si ublíží. V deseti letech už to ale vypadalo fantasticky! Dokonalá choreografie v rytmu hudby, zápal, nadšení… V Praze dřív fungovalo cirkusové učiliště, kde staří zkušení artisté školili mládež. Vzpomínám třeba na výborného varietního artistu Jindřicha Merbse, který žongloval od 50. let. Všechno se naučil sám, jeho školou byl život.
Důležitý je pro ně principál, patriarchální postava, která vše řídí, drží kasu a dává ostatním peníze.
