Neděle 27. listopadu 2022, svátek má Xenie
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 27. listopadu 2022 Xenie

Já jsem multikulturalismu také věřil, říká Miloslav Stingl

Proti globalizaci nic nenaděláme, hamburgery a Coca-Cola proniknou všude. „Že se mi to jako etnologovi nelíbí, je jedna věc, ale nezastavíme to,“ říká cestovatel Miloslav Stingl. K druhé straně globalistické mince, kterou je migrace, říká, že v ni věřil, teď čeká, jak se vyvine.

Sedmaosmdesátiletý cestovatel, etnolog a spisovatel Miloslav Stingl | foto:  Dan Materna, MAFRA

Ve vaší biografii mě zaujal encyklopedický výčet navštívených států. Konečně se od někoho dozvím, co je zajímavého třeba v takovém Gabonu nebo v Gambii...
Gambie je zajímavá ze dvou důvodů. Jedním z nich je slavný americký seriál Kořeny. V Gambii opravdu žije praprapravnuk otroka Kunta Kinteho z toho seriálu a slavné knižní předlohy. Opravdu existuje genealogicky přímá rovina mezi otrokem, který přišel do USA před 250 roky, a obyvatelem Gambie. Mimo to tam mají údajně nejlepší bubeníky v Africe. V mojí knize Vúdú, zombie, karnevaly je kapitola Bubny chtějí pít. Pro Afričany je buben prostředníkem mezi nimi a bohy. Protože podávají velký výkon, myslím ty bubny, tak je musí krmit a musí pít.

Jak jste dokázal, že vás lidé z tolika zemí a kultur nechali nahlížet do svých životů?
Když Inuité jedí tulení maso, tak si neotevřu pražskou šunku. V zemi, kde je hladomor, bych se styděl jíst i sušenky. Jsem hostem tamních lidí a musím respektovat jejich obyčeje. Směju se vtipům, které vyprávějí, tancuji s nimi, zpívám, snažím se být jako oni. Nikdy bych nejedl, když oni nejedí, a nepoložil si krásnou karimatku nebo si nepostavil skvělý stan, zatímco oni bydlí jako Křováci v Botswaně v hliněné boudě. Musím respektovat jejich mravy a způsob života.

Devadesát procent cesty realizuji doma

Kdy jste zjistil, že chcete do světa?
Na to je svědek – asi stopětiletá paní, bydlí na pražském Smíchově. Sestřenice mého dědečka, který byl drvoštěp na Šumavě. Nebyl dál než v Sušici, což byl nejextrémnější bod jeho života. My jsme k nim jezdili na léto na Šumavu a tam jsem jako sedmiletý všem oznámil, že budu cestovat kolem světa. Rodiče byli tolerantní a akceptovali, že sedmiletý kluk může říkat jakékoli blbosti. Cestovat jsem tedy chtěl odmlada.

Kolik času jste strávil na cestách?
Devatenáct roků.

Jak se z obyčejného turisty stává cestovatel?
Kdo má peníze, může odjet na Ruzyni a zítra je na Nové Guineji. Ale cestovatelem se člověk stane až tehdy, když vyráží něco objevovat, má daný cíl a dané téma, jako vědec, který řeší problém. Já se na cestu připravuji doma a devadesát procent cesty zrealizuji doma. Deset procent je ta cesta.

Cestovatelem dnes v médiích nazvou kdekoho, kdo procestoval pár zemí. Co tomu říkáte? Není to přehnané?
Když si zaplatím nějakou dovolenou, ještě nejsem cestovatelem. Ale tyhle věci neřeším. My etnologové to děláme jinak. Dělíme se na dvě skupiny. Jedna jezdí pořád na jedno místo a pak o něm ví úplně všechno. Druhá skupina má nějaké téma, já třeba náboženství, a ta to srovnává jednou v Africe, jednou v Americe. Všude, kde žijí lidé. A tak nejezdím do Antarktidy, protože tam jsou jen tučňáci, ale do Arktidy ano, protože tam žijí Inuité.

Řešil jste vnitřně, že když v knihách píšete v mnoha jazycích o neznámých kmenech, tak k nim otevíráte dveře a vlastně je třeba zbavujete jejich kultury?
Tuhle otázku si samozřejmě také kladu. V Ohňové zemi byly tři kmeny a etnologové navrhli, aby se jejich území stalo uzavřenou rezervací, aby ti lidé žili jako dosud a směli tam jen etnologové. Ale to není správně. To je, jako kdyby někdo chtěl, abych se přestrojoval za Jana Husa, protože přijedou turisti z Německa.

Miloslav Stingl

Vedle Miroslava Zikmunda je největší žijící českou cestovatelskou legendou. Navštívil 150 zemí, asi 270 jeho knih bylo přeloženo do 35 jazyků a vyšlo v nákladu mnoha milionů výtisků. Takže Stingl, který se stal čestným náčelníkem indiánského kmene Kikapů, je v podstatě i nejvydávanějším českým spisovatelem v cizině, ačkoliv není úplně typickou celebritou. Letos ho senátoři navrhli prezidentovi na státní vyznamenání.

Dobře, ale co ten váš podíl...
U některých kmenů na Nové Guineji jsem byl jako první běloch, ale kdybych to nebyl já, bude tam první syn amerického viceprezidenta Michael Rockefeller, který na ostrov také cestoval. Anebo nějaký pan Novák.

Neříkal jste si někdy, že už nikam nepojedete a zůstanete doma?
Ne, opravdu ne. Ty cesty ale přinášely různé nepříjemnosti. Jednou nám hořel na moři parník. Měl jsem malárii. Jednou, ale docela mi to stačí. Mimochodem na to se mě ptali rodiče, jestli mi to stojí za to. Já si vážím Hanzelky a Zikmunda. Se Zikmundem jsem kamarád. Ale oni jezdili dva a mohli si pomoci. Já jezdil sám. Pro mě i uklouznutí na slupce banánu mělo tragické důsledky. Byl jsem odkázaný jen na sebe. Musím poděkovat Bohu, že i v pokročilém věku, po čtrnácti cestách kolem světa se cítím živý. Na Novou Guineu bych nejraději zítra zase vyrazil.

A v průběhu cesty jste si neřekl: Proboha, co já tady dělám, už abych byl doma?
V Guatemale jsem za tropického lijáku třicet dva dní seděl v chalupě s vlnitým plechem místo střechy. V Litvě mi ukazovali, že přesně takhle mučili Židy, je to opravdu k zešílení. Třicet dva dní to slyšíte a nemůžete ven.

Myslíte si, že cestování je dnes snadnější než dřív? Na jednu stranu se dostanete všude rychleji, ale Hanzelka se Zikmundem ještě mohli vylézt na špičku Cheopsovy pyramidy.
Pro mě byly ty dávnější časy lepší, protože leckteré zvyky a kroje se už vytratily. V mé biografii jsou na obálce Papuánci a každý pozná, že já jsem ten uprostřed, protože Papuánci ještě vypadají jako Papuánci. Dnes už Papuánec vypadá spíše jako běžný černoch.

To je ono, před lety Papuánci vypadali jako Papuánci a dneska mají místo pouzdra na přirození kalhoty a triko s nápisem I Love Coca-Cola. Je to škoda, že ten svět zaniká a vzniká jiný? Nebo to tak má být?
Je mi to líto, ale je to přirozený proces. Ten vývoj je v podstatě jednoznačný, a že se mi jako etnologovi nelíbí, to je jedna věc, ale nezastavíme to. Dnes mohu jít na Nové Guineji do McDonalda a bude tam totéž co v Atlantě, a když si pustím televizi, uvidím Džejára. To je globalizace, proti které my nic neuděláme.

Náš svět postupně přebírá jejich svět. Mimochodem, co vám cesty řekly o západním způsobu života?
Jedno sdělení je, že ze všech politických systémů, které jsem měl možnost poznat, je liberální demokracie pořád ta nejlepší. Co se týče životní úrovně, někdy se stydím, když jsem v nějaké africké zemi, že si všichni v Česku stěžujeme. Já, Miloslav Stingl, si třeba stěžuji na malý důchod. Byl jsem jednou u ekvádorských indiánů a ti mi chtěli něco dát na rozloučenou, ale fakt nic neměli, tak mi dali vajíčko. To bylo pro ně víc než pro mě zlatá cihla. Z toho vajíčka by si ta rodina malinko dala do žaludku.

Multikulturalismus? Jsem v očekávání

Jste znalec kultur, etnolog, procestoval jste svět. Jak to, že se ve Francii nesžili Arabové s Francouzi a v Británii Pákistánci s Angličany? A že z přistěhovalců mohou vyrůst teroristé?
Tuhle otázku si také kladu a nenacházím odpověď.

Cestovatel Miloslav Stingl s dalajlámou v roce 1974 (vlevo) a v roce 2016

Myslíte si, že je idea multikulturalismu životaschopná?
Já jsem na multikulturalismus také věřil. Už proto, že jsme si všichni rovni. Můj milovaný autor Saint-Exupéry napsal knihu Země lidí. Ale jak se to bude vyvíjet, nevím. Tyhle otázky jsem si kladl na předměstí Paříže, kterému se říkalo Rudý oblouk. Dnes tam bydlí Arabové. V Bruselu jsem projížděl Molenbeekem, kde vyrůstali všichni ti teroristi, a měl jsem pocit, že projíždím Marokem. Že jsem v nějaké medině.

Co s tím?
Spojené státy jsou země, kde jsou všichni kromě indiánů odjinud. Žijí tam třeba i ti Arabové. Ale tam se podařilo do určité míry opravdu dosáhnout toho, že černoch je pyšný na Ameriku. Kéž by se to podařilo v Anglii a Francii. Stejný problém má Německo, kde jsou tři miliony Turků. Zažil jsem v Německu manifestaci půl milionu Turků s vlajkami. Hotel, kam jsem se pak šel ubytovat, se jmenoval Istanbul. Ano, i to Německo bude mít problémy.

Říkáte, že jste multikulturalismu věřil, máte teď pochyby? Proč jste použil minulý čas?
Jsem v očekávání, jak se to vyvine. Vlády dělají hodně pro to, aby došlo k nějakému vyrovnání. My nemáme naštěstí velkou muslimskou komunitu, jen dvacet tisíc muslimů. Republika končí u Aše, ale Evropa nekončí u Aše a nás musí zajímat, co se děje v Bruselu.

Co říkáte tomu, že vás senátoři navrhli na státní vyznamenání?
To jsem ani nevěděl. Mám radost. Snad jsem pro republiku něco v dobrém smyslu udělal. Jsem nejvydávanější český autor. Vyšlo mi 270 knížek v 35 jazycích.

Kdo vám vlastně už od šedesátých let minulého století platil cesty? Je to tak, že vám nejvíc pomohlo, že jste jako perfektní němčinář mohl rovnou psát pro západní Němce? A za ty honoráře jste pak cestoval?
Byl jsem dobrá reklama státu, ale stát mi nedal nikdy nic. Nepopírám, že jsem kupoval devizy na černém trhu. Existovala instituce Tuzex a tam jsem si mohl koupit mercedes, ale já trval na tom, aby mi to, co nestrhli z honorářů, dali v hotovosti. Stát se mnou chlubil, protože říkal, že i v tom komunistickém lágru mohou lidé cestovat, mohou psát nezávislé knížky, jezdí do USA a vrátí se. I když jsem měl nabídky učit na univerzitách a mít plat dvacetkrát vyšší, přesto jsem se vrátil domů, vždycky jsem chtěl žít tady. Vlastně jsem dělal tomu státu všude reklamu a peníze jsem za nic nechtěl.

Jednou jste řekl, že máte v hlavě desetitisíce příběhů, které jste ještě nevypravoval. Nepovíte nám nějaký?
Řeknu vám jeden spojený s Prahou i Novým Zélandem. Odcházel jsem z Náprstkova muzea, před námi šla skupina Maorů, která tu vystupovala na nějakém folklorním vystoupení. Vy víte, co nosí na sobě Maorové. Za nimi jsem šel já a vedle mě nějaký německý pár. A najednou slyším tu paní, jak říká pánovi: „Podívej, tohle je typický český oblek.“

  • Nejčtenější

Metro v plamenech. Londýnská tragédie odhalila nový fyzikální jev

Metro patří k nejbezpečnějším dopravním prostředkům na světě. Přesto ani jemu se nevyhnou nehody s desítkami mrtvých....

Kultovní porno nepřehánělo. Hrdelní orgasmus existuje, vysvětlují experti

Premium Lze se k němu dopracovat orálním sexem, ale též sáním prstu nebo erotické hračky. Dává o sobě vědět orgasmickými vjemy...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Pohřbili ho jako upíra. Po více než 200 letech mu vědci dali tvář

Několik let po jeho smrti do jeho hrobu vnikli sousedé. Mrtvole odsekli lebku, položili ji na hrudník, spolu se...

Máme své dvojníky? Jak je pravděpodobné, že na světě žije naše dokonalá kopie

Premium Chodí někde dokonalá kopie každého z nás? A pokud kdesi na planetě opravdu máme dvojníka, stálo by za to potřást mu...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Žena jako terč. Nehody budou konečně testovat i ženské figuríny

Konečně si to vynutila neúprosná statistika. Při autonehodách totiž dochází častěji ke zranění žen. Svou vinu na tom...

Zubařka Saxana a dvě mrtvoly. Doma pořádala seance, policie ji viní z vraždy

Premium Policie zadržela dvě ženy a prověřuje, zda byly členky sekty. Obvinila je z vraždy. Jednou z žen je úspěšná dentistka,...

Jím jednou denně a často mi stačí spát jen čtyři hodiny, říká kardiolog Neužil

Premium Mluví rychle, a i když sedí, máte pocit, že je v neustálém pohybu. Jinak by nejspíš nemohl stihnout to, co dělá. Petr...

USA byly pro nás symbolem svobody a blahobytu. Teď nám vhánějí slzy do očí

Premium Amerika nás naučila cestovat. Obdivovali jsme ji pro její svobodu, sílu i neomezené možnosti. Se svým manželem jsme do...

Dnes jezdí každý, ale jachting může být i nebezpečný, říkají bratři Stejskalovi

Premium Je to doslova bratrská plavba životem. Pavel a Tomáš Stejskalovi se upsali jachtingu. „Naši rodiče závodili, byli tu...

Humor černější než antracit. Žijeme ve zlatém věku ostravštiny, říká lingvista

Premium Ostravákům připadá pražština nedbalá a teatrální. Pražákům zase ostravština moc krátká a plná „exotických“ slovíček....

Streamovací služby vše změnily, říká hudební objev roku raper Călin

Hudbě se rodák z Kišiněva Călin Panfili začal věnovat ve třinácti, když zvítězil v talentové soutěži Bena Cristovaa. Na...

Měla stovky mladíků. Jsem turistka po jejich tělech, říká sedmašedesátiletá lovkyně Hana

Premium Její ložnicí prošli mladí muži šestatřiceti národností. Umí přitom jen česky, ale to nevadí, tím lépe, sdílené chvíle...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Žena vypadá jako divoženka, muži jsou jejím vzhledem fascinováni

Umělkyně, modelka i pornoherečka si říká Annuschkatz a na svém těle má tolik tetování, že už je jen málokde vidět její...

Přemýšlím o sebevraždě, říká Obermaierová kvůli plynu a drahým energiím

Herečka Jaroslava Obermaierová (76) prozradila, že má strach z drahých energií a nedostatku plynu. Kvůli tomu dokonce...

Vsadil na neobvyklý nápad, už má 35 zaměstnanců a rostou i do světa

Lukáš Legát začal podnikat před devíti lety. Z původně garážové firmy je dnes společnost s pětatřiceti zaměstnanci,...

Nelituji toho, že jsem kdysi pila, říká sestra Jiřího Korna. Žila i na ulici

Yvetta Kornová (60) promluvila o alkoholismu a svěřila se, že plánuje svatbu. Známá dětská herečka a sestra zpěváka...

Raketa byla Ukrajince, nebo Rusa? rýmuje Nohavica na kanálu Bobošíkové

Problematiku rakety dopadlé na polské území zpracoval ve své nové písni Jaromír Nohavica. „Ta raketa byla Ukrajince,...