Nemíváte z množství lidských kostí a lebek ve své práci rušivé sny?
Petra Brukner Havelková: Vůbec ne, jsem zvyklá. Myslím, že lidé mají pocity strachu spojené spíš s filmovou produkcí, kde jsou kostry zpravidla něčím, co straší. Ale pro mě je to naprosto přirozená věc.
Z kostí a dalších poznatků dokážete nám laikům představit konkrétního Egypťana, který žil v době stavitelů pyramid před 4 500 lety – jak se jmenoval, čím se živil, s kým byl příbuzný, jaký měl vliv ve společnosti, jak vypadal, čím trpěl. Takže kdo byl staroegyptský písař?
Veronika Dulíková: Rozhodně ne někdo, kdo jen něco opisuje jako ve středověku. Písaři z doby Staré říše byli vážení úředníci. Egypt měl tehdy milion až milion a půl obyvatel, z toho jen jedno procento umělo číst a psát. To jsou ti naši písaři. Vzdělaní lidé na různých úřednických pozicích včetně těch nejvyšších.
Třeba u princezen se tvar lebek liší, vzadu je mají rozšířené a to nevypadalo tak hezky.
