Jak se píše životopis komunistického prezidenta Antonína Zápotockého?
Těžko a dlouho... Zápotocký má pro historika nejméně dvě nevýhody. Tou první je předem daný obraz tohoto člověka ve veřejném prostoru, druhou jeho nesmírná pracovitost, workoholismus a množství textu, který sám vytvořil. Denně vstával ve čtyři hodiny a chodil spát o půlnoci. Takže můžu upřímně říct, že jsem sice napsal biografii Zápotockého, ale jsem si jistý, že jsem nečetl všechno, co on sám napsal.
Můj děda, předválečný sociální demokrat, neměl komunisty rád. Na Zápotockého se ale díval shovívavěji, bral ho jako tátu dělníků. Byl Zápotocký skutečně lepší než jiní soudruzi?
Po válce byl stejný, těch posledních dvanáct let života je srovnatelných s ostatními. Ale jinak trošku mate tím, co měl za sebou. Před první světovou válkou to byl mladý sociální demokrat a velmi mladý krajský tajemník na Kladně. Fascinuje mě, že tuhle kariéru zvládl, ještě než šel na vojnu. Po válce se stane radikálem, jde s bolševiky, skončí v nacistickém koncentráku, po únoru 1948 se stane předsedou vlády a nakonec prezidentem. Podtitul knihy je proto Příliš mnoho životů.
Zápotocký si ořezal červené pastelky a vpisoval velkými písmeny do spisů. Takže máme spoustu záznamů, kde osobně napsal „nesouhlasím, z dvaceti let snižte na deset“. Ale najdeme i rozsudky smrti.
