Máte neuvěřitelně pestrý život. Čím se vlastně sám cítíte být nejvíc?Mediální manažer, konzultant, specialista na tajné služby, muzikant?
Když mám být upřímný, mám v sobě zřejmě syndrom syna úspěšného otce. (Vadim Petrov starší byl známý hudební skladatel, klavírista, pedagog. Založil třeba Lidovou konzervatoř, později přejmenovanou na Konzervatoř Jaroslava Ježka. Byl umělecky velmi plodný. Vedle řady symfonických skladeb a kompozic napsal třeba i hudbu k pohádkám a večerníčkům, například k pohádkám o krtkovi nebo Krkonošským pohádkám, pozn. red.) Když máte tak výrazného tátu, jakého jsem měl já, který už ve třinácti věděl, že chce být hudební skladatel, a důsledně se na to připravoval, není to úplně lehké. Nedávno jsem si prohlížel partituru jeho absolventského koncertu, což byla symfonická báseň Vítkov, kterou napsal ve čtyřiadvaceti. A on ji zapisoval ještě perem s násadkou a namáčel ho do kalamáře, tisíce not na papír sázel bez chyby, bez jediného škobrtnutí, nic neškrabal, nic negumoval. Úžasné. Prostě měl všechno i v hlavě narýsované. Nevím, jestli je to tak vždycky, ale když máte takového otce, který ví, co chce, pak synové hledají různé cesty, co případně dělat jiného. Možná proto mám ve svém životě takový rozptyl.
Uměl sám nastavovat agendu a určovat, o čem by mohli novináři psát. V tom byl Klaus naprosto úžasný.
