Dvou až čtyřměsíční proměny jsou na internetu velice populární. Není snad online trenér, který by je nenabízel. Čím se Amazing 12 liší kromě toho, že není internetovým programem?
Velký rozdíl oproti jiným programům je v tom, že obsah oněch 12 týdnů není pevně předepsaný. V prvním týdnu nikdy nevím, jak bude vypadat váš týden číslo šest, osm… Je to taková smyčka, zadám vám práci, dívám se, jak jste ji udělal, a na základě toho na denní bázi program upravuji dál.
Je to víc šité na míru, ano?
Systém mi umožňuje upravit cvičení pro každého individuálně vlastně stoprocentně. Někdo je silový typ, je schopný pracovat s obrovskou váhou, ale když má udělat pár opakování, je z toho zmatený. A pak jsou maratonské typy, které dokážou s malou váhou cvičit 24 hodin, ale pak jim tam přihodíte kilo a už to na sebe hodí. Každý člověk je někde mezi tím. A já nemusím lidi lámat do předem připraveného formátu, naopak se denně upravuje podle jejich vlastní potřeby.
Je to každodenní cvičení, někdy i dvoufázové, tady v tělocvičně. Pak lidé musí běhat. Jak na to reaguje tělo, které vstane z kanceláře?
Řekl bych, že je to šok pro jakékoliv tělo, i to trénované. Já to vždy přirovnávám k tomu, že je to, jako když po zimě vytáhnete kolo, projedete se a pak vás z toho dva dny bolí zadek. První týden je hození do vody. Aby lidé celý program vůbec vydrželi, staráme se o jejich regeneraci v několika rovinách.
A to je?
Zaprvé, každý člověk, nehledě na svou kondičku, začíná se všemi váhami a intervalem pod svou úrovní. Každý trénink pak přidáváme miniaturní kousíček, kilo nebo něco takového. Mezi tréninky nevidíte zásadní progres, ale ty malé krůčky se pomalu během několika týdnů naakumulují do skokového progresu. U chlapů to například znamená, že na konci programu pracují třeba na benchi s váhou, která je třeba o 60 kilogramů větší než na začátku. A druhá věc, trénink je napsaný tak, že každý den cvičíte něco, a to ostatní odpočívá. Takže se to odtrénovat dá.
Michal „Radar“ Vrátný Vede gym Železná koule, sám sebe považuje za tělocvikáře. Kromě silového tréninku bloguje, snowboarduje a skáče s padákem. Amazing 12 provozuje u sebe v gymu od roku 2014, kdy tento program jako první dostal do ČR. Je původem z Liberce |
Součástí programu je životospráva. Co obnáší?
Klademe velký důraz na to, aby lidé hodně jedli. Je opravdu znát, když přijde někdo, kdo den předtím vynechal nějaká jídla nebo se nestačil pořádně najíst. Je na tom energeticky znatelně hůře. Za to lidi tepeme. A v neposlední řadě klademe důraz i na to, aby zvýšili objem spánku. To je moc důležité. Typicky se nestává, že by lidé chodili třikrát do týdne ještě kalit, protože to jednoduše nejde zvládnout. Ale je jasné, že čtvrtek a pátek je výkon trošku slabší než v pondělí po víkendu, kdy jsou lidé zregenerovaní. Ale zatím jsme neměli nikoho, kdo by to v průběhu vzdal, protože by na to neměl fyzicky.
U všech těchto programů jsou hodně kontroverzní sacharidové vlny. Tři dny tělo přijímá pouze tuky a bílkoviny. Konzultovali jste to s lékaři nebo výživovými poradci?
Nejsou to typické sacharidové vlny, ty vypadají ještě trošku jinak. Toto je taková hodně lehká verze. I tak je to pro spoustu lidí kontroverzní a pro ty, kteří k nám přijdou a po třiceti letech, kdy jedí jenom ve fast foodu, třikrát týdně jdou kalit, do toho kouří a podobně. A potom mají strach, jestli jim náš program nemůže zdravotně ublížit.
A nemůže?
Výživa je založená na přijímání plnohodnotných potravin, a i když část týdne lidé nejedí sacharidy, což může mít za následek nižší úroveň energie během dne, pořád je to o tisíc procent zdravější než to, co ti lidé dělali do té doby. Navíc se to netýká úplně každého. Onu výživovou fázi v programu nemá každý, ale spousta lidí ano, protože je to opravdu efektivní cesta, jak v krátkém čase shodit hodně tuku. S lékařem jsme to však nekonzultovali.
Co dělají lidé po oněch třech měsících? Nastoupí do toho znovu, ať už z návyku nebo proto, že ještě nejsou úplně spokojení s tím, jak jsou vysekaní? Nebo sklouznou dozadu a zase přiberou?
Stává se samozřejmě obojí. V konečném důsledku je to na konkrétním člověku, já nikoho zpátky do tělocvičny táhnout nemůžu. Všichni jsme tady dospělí. Nicméně většinou funguje to, že lidé udělají za těch 12 týdnů tak velký progres, že o něj nechtějí přijít. Takže často zůstávají u nás v gymu, trénují dvakrát třikrát týdně, někteří si dávají program znovu nebo si najdou jiný sport, protože začnou věřit ve výkonnost svého těla. Tak je program cílený. Mě nezajímá 12 týdnů, to je strašně krátká doba, mě zajímá dalších 30 let.
Kettlebell dá sílu i flexibilitu, říká Michal Vrátný Minimalistický trénink s malým počtem cviků, ale s vysokou účinností. Cvičení s železnou koulí s madlem si našlo cestu i do Česka. "Cviky s kettlebellem zvýší kondici, zlepší držení těla i flexibilitu, odstraní bolesti zad, zpevní jádro těla," vysvětluje instruktor Michal Vrátný ze školy Železná koule. |
Je to pro úplně každého? Pro lenochy bez pohybu, pro lidi, co cvičí, pro slabé i pro ty, co silový základ už mají?
Chodí k nám dvě skupiny lidí. První jsou ti, co posledních dvacet let nic nedělali a chtějí začít. Druzí představují pravý opak, trénují hodně a hodně dlouho. Buď s trenérem, nebo sami, ale poslední dva tři roky nemají žádný progres. Začnou víc tlačit na pilu, držet diety, více trénovat, ale nikam to nevede.
Přijdou, aby stagnaci překonali.
Ano. A je pro mě vždycky velké zadostiučinění, když vidím, že za ty tři měsíce u nás udělají mnohonásobně větší pokrok než za poslední roky tréninků. Pracujeme s nimi na technice cviků, odstraňujeme špatné návyky, zlozvyky, které mají x let. Často přijdou a říkají, že už cvičí dlouho a že je nemáme co naučit. A pak se během prvních tří lekcí velmi rychle začnou škrábat na hlavě a říkají si: „Aha, takže jsem to dělal 15 let špatně.“ Obecně je Amazing pro jakékoliv lidi mezi těmito dvěma extrémy.
Pro koho naopak není?
Nedoporučil bych ho nikomu, kdo má akutní pohybový problém. Například kloubní nebo se zády. To není dobré řešit vysokoobjemovým tréninkem, nejdřív je potřeba postarat se o nápravu pohybového aparátu, teprve poté se pouštět do stavby výkonu.
Někteří to zkraje brali jako útěk od filozofie kettlebell
Amazing 12 je z dílny irského kouče Paula Mcllorye. Jak jste k němu přišel?
Program jsem sledoval dlouho. Strašně se mi to líbilo, výsledky byly naprosto bezprecedentní. Navíc jsem Paula znal a věděl jsem, že je to člověk, který má kredit. Bylo mi jasné, že to není photoshopový fake.
Škola síly V pečlivém a rozsáhlém cyklu jsme s učitelem Školy síly Pavlem Mackem z KB5 prošli, jak dostat tělo do startovního nastavení, jak začít se silovým tréninkem, s posilováním s vlastní vahou i se cvičením se železem, tedy s kettlebells a velkou činkou. |
A cesta programu do Česka?
S Paulem jsem se potkal na konferenci v Londýně. Po jeho přednášce jsme zašli na večeři. Seděl jsem vedle něj a tři hodiny mu hučel do hlavy, ať mi kouká říct, v čem kouzlo programu spočívá. Překvapivě nechtěl. (smích). O rok později však vypsal termín prvního instruktorského kurzu Amazing 12, na který mi poslal pozvánku. Přihlásil jsem se, sehnal peníze, zaplatil a odjel tam. To bylo v září 2014.
Do té doby jste byl přísný zastánce kettlebell. Najednou jste do svého sportovního života pustil velkou činku a jednoručky…
Já jsem byl úplně modelový případ Dunning-Kruger efektu, který říká, že čím méně o tématu víte, tím víc jste přesvědčený, že o tom víte úplně všechno. Pak jsme si uvědomil, že možná není nejlepší hledat cesty, jak využít kettlebell na věci, které se standardně dělají s jiným náčiním. Že je správnější naopak dát přednost nejefektivnějšímu řešení. Takže když za rok zjistím, že nejlepší způsob, jak zesílit a být v dobré fyzické kondici, je roztahování gumiček, tak tady v tělocvičně budeme všichni roztahovat gumičky.
Jak na zavedení programu reagovala tělocvična, původně striktně kettlebellová, a komunita kolem?
Když jsme do tělocvičny začali instalovat stojany na činky a kladky a nakoupili jednoručky, velké činky a kotouče, brala to spousta lidí jako útok na filozofii, kterou jsme tady do té doby razili.
A nebyl?
Ne, program Amazing 12 nikdy myšlenkově nešel proti tomu, co jsme se v tělocvičně snažili dělat. Primárně to jsou dvě věci. Snažíme se, aby trénink nebyl jenom cvičení pro cvičení, ale aby cvičení mělo reálný přesah do každodenních aktivit. Plus pro mě vždycky byla podstatná dlouhodobost. Nikdy mě nezajímalo, jak na tom jsou lidé dneska, ale jak na tom budou za dvacet třicet let. A tyto pro mě osobní mantry program naprosto splňoval. Takže jsem neměl problém říci: „Stavíme stojany na bench press, ale má to takový a takový důvod a jenom to zefektivní celý proces trénování u nás.“
Čím jste přesvědčil první klienty, první účastníky, aby do toho šli? Aby absolvovali něco, co jste objevil na nějakém víkendovém kurzu, a podřídili se velmi přísným pravidlům?
Upřímně jsem si už na kurzu říkal, jestli ty výsledky nejsou dobré až moc. Pochyby, zda to celé není jen velmi dobře promyšlený podraz, přece jen byly. Kurz nebyl úplně levný a bylo nás tam asi třicet, takže jsem si uměl spočítat, kolik za ten víkend Paul vydělal. Chtěl jsem si to tedy následně otestovat nejdřív sám na sobě.
Mezery jste v programu, zdá se, nenašel.
Seznal jsem, že to opravdu funguje, logicky jsme však musel odladit svoje chyby. Se mnou program odjeli mí instruktoři, takže jsem měl v ruce výsledky prvních čtyř lidí. Ty jsem mohl prezentovat a nato se přihlásili lidi do prvního turnusu Amazing 12. Zároveň s tím jsem se náhodou dostal k týmu lidí z rádia, kteří toužili něco takového absolvovat. Z jejich tréninků jsme natáčeli videa, psali články. To hodně pomohlo startu. Pak už to byl takový efekt sněhové koule. Každá další vlna, když jsme zveřejňovali příběhy absolventů, oslovila lidi s podobnými problémy, kteří se do toho rozhodli jít taky.
