Kdy jste se stal agentem Mosadu?
Začalo to někdy v roce 1974 nebo 1975, kdy jsem ještě studoval a plánoval žurnalistickou kariéru. Měl bych ale dodat, že nejsem typický operativec, jelikož jsem dvakrát službu opustil a jednou mě i vyhodili.
Za co?
Občas jsem se něčemu vzpíral a nemám příliš v lásce byrokracii. Taky jsem žádal povýšení, a když mi nechtěli vyhovět, řekl jsem: „Mějte se fajn, rád to zkusím jinde.“ Nakonec jsme se vždy dohodli na nějakém kompromisu a takhle se to táhlo deset let. Pak jsem se vrátil k žurnalistice, ale věci se mají tak, že novinářům není radno věřit, bývají jako prostitutky, takže mě ještě dalších šest roků – mezi lety 1983 a 1989 – povolávali jako zálohu. Bylo to trochu schizofrenní – sedíte v redakci za stolem, zazvoní telefon a vy za dva dny sedíte jako záložák v letadle a míříte do znepřátelené země. Mimochodem si spíš než agenti říkáme operativci, povolání „agenta“ necháváme zaměstnancům pojišťoven.
Velitel chápal, že místní policajti vůbec netuší, co se děje, a tak ruce svěsil a začal na ně řvát, že si to hned zítra vypijou, protože on si bude stěžovat v Chartúmu na štábu. Ti policisté naštěstí nebyli z nejbystřejších.
