„Je to dcera!“ ozvalo se 24. května 1819 ve čtvrt na pět ráno u lůžka saské princezny a nyní vévodkyně Viktorie v Kensingtonském paláci. Měl Eduard August, vévoda z Kentu, v tuto chvíli radost, nebo narození holčičky provázela příchuť zklamání? Těžko říct vzhledem k tomu, že byl až čtvrtým synem britského krále Jiřího III. a v době narození malé Viktorie byla minimální pravděpodobnost, že by kdy nastoupila na trůn. Britská historie však pamatuje už několik velkých panovnic, se kterými měl osud úplně jiné plány než jejich rodiče.
Historie britských královen
Dynastická politika Plantagenetů a Tudorovců, která vyžadovala mužského dědice trůnu, skončila Edwardem VI. Mladý princ zemřel bez potomků a na základě rozhodnutí jeho otce Jindřicha VIII. po něm trůn převzaly dvě jeho starší sestry. Nejprve Marie a následně druhorozená Alžběta. Navzdory zpochybňování svého dědického nároku a královského postavení dokázala Alžběta silou i diplomacií, že je „mužem na pravém místě“. Podařilo se jí rozšířit vliv Anglie jako námořní velmoci a upevnit její mocenské postavení.
Podobně jako Alžběta I. se symbolem své doby stala i královna Alžběta II., která provedla Británii druhou a velmi bouřlivou polovinou dvacátého století. A díky charismatu její osobnosti se podařilo britskou monarchii udržet do dnešních dnů.
Dynastii, která současné Anglii vládne, založila však jiná královna, která vládla přes šedesát let a pojmenovala celé jedno období britských dějin, královna Viktorie.
| Marie I. Tudorovna | Královna Anglie a Irska | 1553–1558 | Tudorovci | První korunovaná královna Anglie, dcera Jindřicha VIII. a Kateřiny Aragonské |
|---|---|---|---|---|
| Alžběta I. | Královna Anglie a Irska | 1558–1603 | Tudorovci | Dcera Jindřicha VIII. a Anny Boleynové, poslední panovník z rodu Tudorovců |
| Marie II. Stuartovna | Královna Anglie, Skotska a Irska | 1689–1694 | Stuartovci | Vládla společně s manželem Vilémem III. poté, co byl svržen její otec Jakub II. |
| Anna Stuartovna | Královna Anglie, Skotska a Irska, násl. Velké Británie | 1702–1714 | Stuartovci | Sestra Marie II., po 1707 se stala první panovnicí sjednocené Velké Británie. |
| Viktorie Britská | Královna Spojeného království | 1837–1901 | Hannoverská dynastie | Druhá nejdéle vládnoucí britská královna |
| Alžběta II. | Královna Spojeného království | 1952–2022 | Dynastie sasko-kobursko-gothajská (Windsorové) | Vládla 70 let a stala se nejdéle vládnoucí britskou panovnicí. |
Jak se stala Viktorie královnou
Holčička narozená 24. května 1819 dostala po matce jméno Viktorie. Vychování a soukromé vzdělání adekvátní dívce z královské rodiny zahrnovalo jazyky, aritmetiku, kreslení a hudbu. Vyrůstala dost osaměle a údajně jí byl jediným společníkem její kokršpaněl. Výchovu malé Alexandriny Viktorie, jak se jmenovala celým jménem, tehdy značně ovlivňoval mocichtivý sluha jejího otce John Conroy, její ovdovělá matka a guvernantka, baronka Louise Lehzenová. Viktoriin otec Eduard August totiž zemřel už sedm měsíců po jejím narození.
Král Jiří III. vládl v letech 1760–1820 a měl patnáct legitimních dětí:
|
Král Jiří III. měl sice několik synů, kteří se dožili dospělosti, ale osud tomu chtěl, že po sobě nezanechali legitimní nebo žijící potomky. Těsně po smrti Eduarda Augusta umírá i král Jiří III., nastupuje jeho nejstarší syn Jiří IV. a po něm třetí syn Vilém IV. (mezitím totiž umírá druhý syn Bedřich August bez legitimních potomků i jediná dcera Jiřího IV. při porodu). Mohlo by se zdát, že Hannoverská dynastie neměla na potomky štěstí.
To ovšem neplatí o králi Vilémovi, který byl dvakrát ženatý, z toho jednou tajně. Děti z prvního manželství se narodily mrtvé nebo zemřely těsně po porodu. Z druhého sňatku, který byl brzy zrušen, pak údajně vzešel i syn, který vyrostl pod jiným jménem. Vilém však přivedl na svět ještě nejméně dalších deset děti, které vyrostly jako aristokrati, nikoli však dědicové trůnu.
Když Vilém umírá v necelých 72 letech na zástavu srdce, nemá legálního potomka. První v řadě na trůn je jediná dcera jeho mladšího bratra Viktorie.
John Jabez Edwin Mayall: Královna Viktorie (1860)
Královský budíček!
Přesuňme se o osmnáct let později, do 20. června 1837. Opět jsme v Kensingtonském paláci, když kolem šesté hodiny ranní probouzí mladinkou Viktorii její matka.
„Vstala jsem z postele, šla pouze v županu do svého obývacího pokoje a tam jsem je uviděla. Lord Conyngham (lord komoří) mi pak oznámil, že můj ubohý strýc král už není mezi živými a zemřel dnes 12 minut po druhé hodině ranní, a že jsem se tedy stala královnou.“
(z deníku královny Viktorie, překl. red.)
Mohlo by se zdát, že čerstvě osmnáctiletá dívka z královské rodiny má všechny dveře do budoucnosti otevřené. Jakmile se však to ráno otevřely dveře její ložnice, všechny ostatní dveře se jí definitivně uzavřely. Ve chvíli, kdy jí skládali hold, pochopila, že je britskou královnou. Kdyby věděla, že jí bude ještě dalších 63 let a sedm měsíců, a jak těžká rozhodnutí a chvíle ji během vlády čekají, její pocity by musely být ještě rozporuplnější.
Královna Viktorie přijímá zprávu o svém nástupu na trůn, 20. června 1837. (Henry Tanworth Wells)
Mladá královna
Postavení ženy ve výlučně mužském devatenáctém století bylo velmi složité. Postavení osmnáctileté královny ještě mnohem složitější.
Cítila jsem velkou hrdost, že jsem královnou takového národa! (...) „Udělám vše pro to, abych splnila svou povinnost vůči vlasti.“
(z deníku královny Viktorie, překl. red.)
Ačkoli ji na její korunovaci 18. června 1838 přišly podpořit davy lidí, dojaté nadšením z mladé královny, její mládí vzbuzovalo také rozpaky, její nezkušenost nedůvěru. Příliš se také spoléhala na předsedu vlády lorda Melbournea, v němž viděla otcovskou figuru, a to ji v počátcích vlády vedlo k řadě chyb, které vnímání veřejnosti rozkolísaly.
Během prvních deseti let vlády byl na Viktorii několikrát spáchán atentát. Naštěstí pokaždé neúspěšný.
Viktorie a Albert
Vláda Viktorie přinesla průmyslovou i společenskou revoluci. Sama Viktorie byla velká průkopnice. Například se jako první vdávala v bílých šatech, čímž založila nesmrtelnou tradici. Podle protokolu to také byla Viktorie, kdo požádal o ruku svého budoucího manžela.
Tradici bílých svatebních šatů má na svědomí britská královna Viktorie. Její něžná róba z roku 1840, zdobená slavnou honitonskou krajkou, ženy natolik pobláznila, že se prakticky přestaly vdávat v čemkoliv jiném. Móda se z Británie rychle rozšířila a od počátku 20. století bílá svatbám v západní civilizaci dominuje. Krajka se zase stala jedním z nejoblíbenějších materiálů.
Téma vhodného ženicha přišlo na přetřes hned, jakmile se stala královnou. Málokterá žena si v té době mohla vybírat, koho si vezme za muže, šlechtična tím méně. V případě královny je pak maximálně nepravděpodobné, že bude muž odpovídající společenskému i dynastickém profilu odpovídat také jejímu vkusu.
Vnučka Viktorie se kvůli neurozenému muži vzdala královských poct |
Takový muž už v hledáčku Viktoriina okolí byl řadu let, a to příbuzný jejího strýce Albert Sasko-Kobursko-Gothajský. Poprvé se spolu setkávají už v roce 1836 a poté až v době, kdy je Viktorie královnou.
Přes počáteční rozpaky zejména ze strany Alberta, který ji považoval za vznětlivou, sobeckou a panovačnou, se do sebe skutečně zamilovali. „Ach, jak ho zbožňuji a miluji více, než dokážu říct,“ zapíše si královna do svého deníku (překl. red.) a své lásce vydrží být věrná doslova až za hrob.
Smrt prince Alberta v roce 1861 je pro ni takovou tragédií, že už navždy chodí v černém. Ačkoli se ani toto manželství neobešlo bez mráčků, byl jí dobrým manželem a zejména obětavým otcem jejich dětí, kterým se na svou dobu neobvykle věnoval. Víc než velmi zaměstnaná královna trpěla poporodními depresemi, úzkostmi a v péči o děti neshledávala příliš velké potěšení. Byl jí tedy velkou oporou v jejím nelehkém úkolu spojit život pracující ženy, matky a královny.
Britská královna Viktorie se svými čtyřmi nejstaršími dětmi (1854)
Královna Viktorie, princ Albert a jejich děti (Osborne, 24. května 1859)
Královna Viktorie a její manžel princ Albert (1860)
Je to náhoda, že se i princezna Alžběta, budoucí Alžběta II., která jediná v délce vlády Viktorii překonala, vdala z lásky navzdory tomu, že princ Philip neodpovídal představám její rodiny? I Alžběta I. se rozhodla jít za hlasem svého srdce, když odmítla politický sňatek a raději vládla sama. Odvaha jít za vlastní volbou možná předznamenala jejich panovnické schopnosti a přítomnost milovaného muže dělala Viktorii i Alžbětu mnohem silnějšími.
Viktoriánská společnost měla zálibu v záležitostech morbidních, okultních a vůbec souvisejících se smrtí. Nemalou měrou přispěla i královna Viktorie (1819–1901), která se po smrti manžela Alberta v roce 1861 oblékala výhradně do černé.
„Matka impéria“ a „Babička Evropy“
|
