Chce však dost úsilí a otevřenosti tomu porozumět. Mimo svůj kontext mohou vhledy do jeho úvah, vnitřních trýzní, napětí, soubojů působit vykloubeně. Povrchně. Dost komicky.
„Už nebudeš ten, kdo řekne ano všem, kdo ho požádají, ať jim ukáže penis,“ svěřoval se například Siffredi zcela vážně magazínu Numero se svým rozhodnutím, které pro něj bylo zásadním krokem, jak začít rozmotávat své boly. Vyhlíží vskutku velkolepě.
Rocco. Italský hřebec. Muž žijící s ďáblem |
Jenže je třeba pochopit, že penis, jeho odhalování a jeho výkony byly jeho životem. Že s ním penis srostl tak moc jako sex, sexualita, ženy. Když chtěl přehlušit žal z utrpení a smrti své matky, sáhl po svém penisu, mučil si ho do krve.
Za svou dráhu natočil přes 1 500 pornofilmů, měl sex s víc než pěti tisícovkami žen. Kariéru začal v době filmů na páskách 35mm, prošel érou videokazet, pak DVD, internetového porna. Porno parodií, videí gonzo typu, pouhé kondenzace akcí. Zažil porno jako produkt oslizlého, skoro undergroundového polosvěta, doputoval s ním až k mainstreamu.
Fotka, kterou jej zvěčnil francouzský fotograf Jean-Baptiste Mondino, je esteticky krásná, ale k radostnému ržání Italského hřebce, jak Roccovi svět přezdívá, má daleko. Siffredi má na ní sevřená ústa, zavřené oči, zpod jednoho víčka mu vytéká sperma. Jako bizarní slza, jako hluboko, pokradmu vepsaná a nastřádaná bolest.
Jeho život je prostoupený sexem, který miloval, ale též mukami. I proto, že sexu propadl do šílené závislosti.






















