Serafinski se ve skutečnosti jmenoval Witold Pilecki, bylo mu 39 let a před necelým rokem se stal spoluzakladatelem Tajné polské armády (TAP – Tajna Armia Polska), odbojové organizace, která se nehodlala smířit s kapitulací Varšavy před nacistickým Německem. V koncentračním táboře Osvětim, kam ho odvezli, strávil několik let. Několikrát se ocitl na pokraji smrti, třikrát vážně onemocněl, ale přežil a ve svém poslání vytrval.
Odboji a Spojencům předal svědectví o hrůzách v nacistickém koncentráku, známé jako Witoldova zpráva nebo Raport W. Byla to první a zpočátku velmi podceněná zpráva o organizovaném masovém vraždění. Spojenci jí zprvu nevěřili, měli ji za přehnanou a zavádějící. Pileckému se nakonec podařilo z koncentráku uprchnout a při Varšavském povstání se aktivně zapojil do bojů. Nakonec ho nepopravili nacisté, ale až po válce komunisté.
Selekce v Osvětimi. Tábor prošel od roku 1940, kdy v něm skončil Pilecki, obrovskou proměnou. Z vězení se stala továrna na smrt. Spojenci, kterým se dostaly Pileckého zprávy (později sepsané jako Raport W), zprvu nevěřili, že jsou skutečné.
Z důstojníka vězněm č. 4859
Pilecki se narodil 13. května 1901 v Oloňci, který už tehdy patřil k Rusku. Později se jeho rodina několikrát stěhovala. V roce 1929 se seznámil se svou budoucí manželkou Mariou Ostrowskou, 7. dubna 1931 se vzali. Narodily se jim dvě děti, syn Andrzej a dcera Zofia.
Ve skutečnosti jsem šel daleko za hranice toho, co lidé považují za nebezpečné.
W. Pilecki
Když začala válka, Pilecki byl mobilizován a sloužil jako důstojník jízdy. V listopadu 1939 přijel do Varšavy na kole a hned na to tu spolu s dalšími odvážlivci založil Tajnou polskou armádu. Bylo to víc než měsíc poté, co Varšava kapitulovala a byla v německých rukou. Mnozí Poláci se však přesto odmítali vzdát a nacisté tvrdě potlačovali odpor. Probíhali odvetné razie v několika čtvrtích. Jednou z nich byla Zoliborz, místo, kde žilo mnoho důstojníků, státních zaměstnanců a vzdělaných lidí – tedy těch, které nacisté chtěli umlčet v první řadě.
Pilecki do Zoliborzi přišel s jasným úmyslem: nechat se zatknout, poslat do koncentráku a podat svědectví všem lidem venku, jak se nacisté chovají k vězněným. 19. listopadu ho zatkli a 22. listopadu převezli do Osvětimi. Dostal vězeňské číslo 4859.
„Hra, kterou jsem hrál v Osvětimi, byla nebezpečná. Tato věta úplně nevystihuje realitu: Ve skutečnosti jsem šel daleko za hranice toho, co lidé považují za nebezpečné (překlad z angličtiny autorka článku),“ stojí v knize Dobrovolník v Osvětimi, která shrnuje jeho svědectví z koncentračního tábora. Podmínky v táboře popsal jako takové, před kterými bledne i Dantovo peklo.
Ukázka z Pileckého vzpomínek (Raport W) Důstojník jezdectva Witold Pilecki prokázal neuvěřitelnou odvahu nejen v bojích, ale hlavně při organizování tajné skupiny v táboře Osvětim. Spolu s dalšími statečnými muži pašovali ven zprávy, komunikovali s odbojem a pomáhali lidem v koncentráku přežít.' Poté, co jsem v noci z 21. na 22. září 1940 dorazil do tábora Osvětim, ocitl jsem se – stejně jako všichni nově příchozí do Osvětimi – v podmínkách, které roztříštily veškeré mé dosavadní chápání. Během několika dní jsem se cítil omámený a přenesený na jinou planetu. To, jak nás v noci hnaly pažby pušek SS za ostnatý drát – do oblasti osvětlené reflektory – jak jsme probíhali neuvěřitelně smějícími se a křičícími kápy, kteří nás holemi řadili do řad – nosili zelené a červené nášivky na místech, kde se věší medaile, uprostřed divokého chichotu a vtipů, doráželi nemocné a slabé, nebo kohokoli, kdo měl tu nerozvážnost prohlásit se za soudce nebo kněze – ve mně vyvolávalo pocit, jako bychom byli zavřeni v psychiatrické léčebně. Po prvních několika dnech, kdy jsem byl svědkem makabrózních scén, ve srovnání s nimiž Dantovo peklo zbledlo – které zde nebudu popisovat, ani celý tábor za posledních několik let, protože to udělají moji kolegové „J“ a „E“ – jsem se zamyslel… Pozn.: Pod písmeny J a E se zřejmě skrývali jeho spolupracovníci v Osvětimi, Jan Redzej a Edward Ciesielski. |
Maria Ostrowska, manželka Witolda Pileckého, projevila za války velkou odvahu. Jako ženě důstojníka jí hrozila deportace, s dětmi se většinu války skrývala. Dvakrát za své blízké osobně intervenovala u gestapa, svou sestru však před vězněním stejně neuchránila.
Po maturitě Witold Pilecki absolvoval kurz pro důstojníky v záloze, stal se důstojníkem jezdectva. Po mobilizaci se aktivně zapojil do bojů.
Podzemní činnost v Osvětimi
Do Osvětimi byl přijat pod jménem Tomasz Serafinski. Doklady tohoto polského občana našel Pilecki náhodou, když se skrýval v bytě ve Varšavě. Skutečný důstojník v záloze Serafinski byl v té době už mimo Varšavu.
V Osvětimi Pilecki začal plnit svůj plán. Vedl si pečlivé zápisky o všech, které nacisté zabili. Jejich jména a vězeňská čísla zaznamenával spolu s údaji o tom, jak a kdy zemřeli nebo kam byli deportováni.
„Zavražděn během výslechu: seržant Bolesław Kupiec (táborové číslo 792).“ To je první strohá věta o konci jednoho z vězněných. Následují další a další. Strohý seznam jako by nebral konce. Preciznost a věcnost, s jakou ho Pilecki vedl, působí mrazivěji, než kdyby dění obsáhle komentoval. Tvoří jádro Raportu W, stěžejní tajné zprávy, kterou Pilecki později podal odboji. Ukázala, jakých hrůz jsou nacisté schopni.
Obdiv si zaslouží už to, že Pilecki dokázal v táboře získávat informace a udržet to v tajnosti před vedením koncentráku. Založil v Osvětimi tajnou organizaci, která pomáhala pašovat zprávy ven. V táboře třikrát vážně onemocněl, naštěstí se zotavil, jak uvádí například polský institut IPN (Instytut Pamieci Narodowej, Institut národní paměti).
Witold Pilecki, infografika
Velký velikonoční útěk
Že v táboře musí fungovat nějaká tajná organizace, zjistili Němci nejpozději v květnu 1942, kdy se díky ní podařil útěk z Osvětimi. Jak gestapo začalo zatýkat spolupracovníky venku mimo tábor, stávala se činnost Pileckého a jeho kolegů čím dál obtížnější.
Když se dozvěděli o plánu převézt část vězňů do jiného tábora na území Říše, rozhodli se včas zmizet. O velikonočních svátcích 1943, v noci z 26. na 27. dubna, se zdařil útěk třem vězňům: kromě Pileckého ještě Janovi Redzejovi a Edwardu Ciesielskému. Pilecki měl jasný plán: dostat se k velitelství armády a získat povolení k vojenské akci a osvobození vězňů.
Snímek pořízený v roce 1943 zachycuje tři statečné muže, kteří v Osvětimi vedli tajnou organizaci, která pomáhal vězňům a dostávala zprávy ven i dovnitř. Všem třem se podařilo na Velikonoce 1943 utéci, později se zapojili do Varšavského povstání. Zleva: Jan Redzej, WItold PIlecki, Edward Ciesielski.
Setkání Witolda a Tomasze
A kam se obrátil po útěku z vězení nejdřív? K muži, jehož do té doby nikdy osobně nepoznal, přesto už ale byly jejich osudy propojené, protože v Osvětimi používal jeho jméno. K Tomaszi Serafinskému. Serafinski přislíbil zprostředkovat Pileckému kontakt s armádou i ozbrojeným podzemím.
Než se to podařilo, strávil Pilecki v jeho bytě ve Wisniczi dobu, během níž namaloval a daroval Serafinskému dva obrazy. Z obou mužů se stali celoživotní přátelé, jak ukazuje i jejich korespondence téměř až do Pileckého smrti.
Zpráva, kterou Pilecki vypracoval a Serafinski předal dále, obsahovala jak popis zločinů nacistických dozorců v táboře, tak plány tábora a návrh na jeho osvobození. K jejich realizaci ale nikdy nedošlo. Pilecki přesto zůstal čelním představitelem podzemní vojenské organizace a byl jmenován kapitánem.
Její poslání se začalo ale postupně měnit, protože na obzoru se vedle nacistů objevil i nový nepřítel. „V roce 1944 se stávalo stále jasnějším, že zemi okupuje Rudá armáda, která ji dobrovolně neopustí,“ shrnuje obsáhlá zpráva o Pileckém na webu polského Institutu národní paměti. V reakci na tuto hrozbu vznikla nová podzemní organizace s politickým a vojenským charakterem, která nesla název NIE (šlo o zkratku slova Niepodległość – Nezávislost). Pilecki se stal jedním z jejich čelných představitelů.
Witold Pilecki s manželkou Mariou a dětmi Andrzejem a Zofií.
Táta povstalců
Její činnost přerušilo varšavské povstání, do něhož se 1. srpna 1944 Pilecki aktivně zapojil. Bylo ale poraženo a Pilecki skončil v zajateckém táboře Oflag VII A Murnau. „Zde zůstal až do osvobození a staral se o mladé povstalce, za což dostal láskyplnou přezdívku ‚Táta‘,“ uvádí jeho životopis na stránkách IPN.
Osvětim byla ve srovnání s nimi jen drobnost.
W. Pilecki o komunistické totalitní moci
Po válce Pilecki sepsal obsáhlou zprávu o životě v Osvětimi, která se stala základem pro knihu Dobrovolník v Osvětimi. Když se později dostali v Polsku k moci komunisté, Pilecki to měl spočítané. Zatkla ho komunistická tajná policie UB (Urząd Bezpieczeństwa). Následovaly zostřené výslechy.
49 metod mučení
Vyšetřování Pileckého dozoroval plukovník Roman Romkowski. Dokládají to i jeho ručně psané poznámky, jimiž instruoval ty, kteří Pileckého vyslýchali. V různých materiálech se objevuje více jmen jeho mučitelů. Za nejbrutálnějšího je považován Eugeniusz Chimczak.
Podle polské historičky Agnieszky Wygodové, která se opírá o knihu Rozhovory s katem, patřilo k repertoáru vyšetřovatelů 49 zostřených metod, které lze bez skrupulí označit za mučení. Zahrnovaly vytrhávání nehtů, vlasů a chlupů, pálení cigaretou, nucené posazování na nohu otočeného stolu, drcení prstů, polévání vodou, nucení stát u otevřeného okna během mrazivých dnů či drcení prstů.
Podle některých dalších zdrojů včetně IPN konkrétně Pileckého vyšetřovatelé mučili tak, že mu lámali žebra, drtili varlata a vytrhávali nehty.
Witold Pilecki u soudu ve Varšavě 3. března 1948. Zpovídal se z údajné špionáže pro zahraniční imperialismus a plánu na atentát na představitele komunistické moci v Polsku. Dostal trest smrti.
Přesto své kolegy z NIE neprozradil. Za špionáž pro zahraniční imperialismus a údajnou přípravu atentátu na několik představitelů režimu byl odsouzen k smrti a v květnu 1948 popraven. Před smrtí adresoval manželce tato slova: „Nemohu žít. Zabili mne. Osvětim byla ve srovnání s nimi jen drobnost.“
Proměny Osvětimi Co věděl Pilecki o vyhlazování Židů?Osvětim (Auschwitz) neplnila po celou dobu války stejný účel.
 Arbeit macht Frei. Nápis nad hlavní branou do tábora Osvětim-Birkenau, kde za druhé světové války zemřelo přes milion lidí, většina v plynových komorách. Pilecki za zhruba dva a půl roku v táboře zažil jeho výraznou proměnu k horšímu. Už v roce 1941 zde nacisté popravili stovky lidí pomocí cyklonu B. Oběťmi tehdy nebyli deportovaní Židé, ale asi 600 sovětských válečných zajatců a 250 nemocných polských vězňů. Pilecki prokazatelně věděl i o masovém vraždění Židů v Birkenau. Tajná skupina, kterou zorganizoval, měla spolupracovníky i tam. Že věděl o rozsahu katastrofy a měl velmi přesné údaje o tom, co se v táboře vzdáleném asi 3 km děje, dokazuje i jeho podrobná zpráva, kterou sepsal po útěku. |
