V žilách Gauguina kolovala peruánská krev
Gauguin je označován za nejsilnější osobnost malířského syntetismu. Obrazy, které kdysi prodával za pár franků, dnes patří k nejcennějším na světě. Mezi nejvýznamnější díla patří „Žlutý Kristus“, „Tahitské ženy“, „Pod mangovníky“, „Odkud přicházíme? Co jsme? Kam jdeme?“ nebo obraz „Kdy se budeš vdávat?“, který byl v roce 2015 prodán za 300 milionů dolarů. |
Paul Gauguin přišel na svět 7. června 1848 v Paříži v rodině liberálního novináře Clovise Gauguina a Aline Chazalové, vnučky slavné feministky Flory Tristan. Krátce po jeho narození rodina uprchla před politickými nepokoji do Peru, ale otec cestu nepřežil.
Dětství strávil v Limě pod dohledem babičky, napůl Peruánky, která v něm probudila touhu po exotice a svobodě mimo evropské konvence. Tento pocit ho provázel celý život.
Paul Gauguin: Dvě Tahiťanky
V roce 1854 se s matkou vrátil do Paříže. V sedmnácti letech vstoupil do obchodního námořnictva a plavil se mezi Francií a Jižní Amerikou.
Po smrti matky zakotvil opět v Paříži a našel si práci burzovního makléře. V roce 1873 se oženil s Dánkou Mette-Sofií Gadovou a měli spolu pět dětí. Malování zatím zůstávalo jen koníčkem. Zásadní roli v jeho uměleckém vývoji sehrál impresionista Camille Pissarro, který v Gauguinovi rozpoznal talent a povzbuzoval ho, aby se věnoval umění naplno.
Paul Gauguin: Femme devant une fenetre ouverte, dite la Fiancée (1988)
Vsadil vše na štětec
Propad na burze v roce 1883 se stal pro Gauguina impulsem k zásadnímu životnímu rozhodnutí. Opustil dobře placené místo a rozhodl se věnovat malířství na plný úvazek, i když to znamenalo vzdát se stabilního života a rodiny. Jeho žena Mette putovala s dětmi zpět do Dánska, zatímco Paul se postupně proměnil ze zajištěného měšťáka v tuláka.
Několik let pobýval mezi nezávislými malíři v Bretani, kde hledal svůj osobitý styl a směr. Spolu s malováním ale přišly i pochybnosti a deprese. Po neúspěšném pokusu o sebevraždu a vyčerpávajícím pobytu v Arles u Vincenta van Gogha byl Gauguin ve čtyřiceti letech psychicky i fyzicky vyčerpaný.
Usekl ucho Van Goghovi? V roce 1888 odjel Gauguin na pozvání svého přítele a obdivovatele Vincenta van Gogha do „žlutého domu“ v Arles. Jejich spolupráce byla intenzivní, ale také plná napětí. Po dvou měsících společného soužití přišel dramatický rozchod. Podle některých historiků se malíři pohádali před nevěstincem v jihofrancouzském Arles. Gauguin, který byl zkušeným šermířem, údajně Van Goghovi ucho odsekl šavlí. Policii pak oba tvrdili, že si van Gogh ucho uřízl sám břitvou, aby Gauguin unikl trestu. Tuto teorii prosazují němečtí akademici Hans Kaufmann a Rita Wildegansová. Častěji však historici uvádějí, že si van Gogh ucho uřízl sám v záchvatu šílenství. Podle jiné verze se k tomuto zoufalému činu odhodlal kvůli psychickému otřesu ze svatby svého bratra Thea, na němž byl finančně závislý. |
Paul Gauguin: Černošky na Martiniku (1890, sbírka Jana Krugiera)
Proto se rozhodl pro další změnu a zamířil do Střední Ameriky, kde krátce pracoval jako úředník při prvním francouzském pokusu o výstavbu Panamského průplavu. Těžké podmínky ho však přiměly k útěku na Martinik, kde během několika měsíců vytvořil dvanáct obrazů, včetně proslulého „Pod mangovníky“ (1887).
Tichomořský ráj a démoni těla i duše
Na Tahiti kromě řady milenek navázal i vážnější vztah s domorodou Tahiťankou Teha’amanou, která mu často stála modelem, například pro slavný obraz „Manao tupapau“ (Duch mrtvých bdí, 1892).
Paul Gauguin: Mladá Tahiťanka
Gauguin své pojetí tvorby vystihl těmito slovy: „Je lépe malovat zpaměti. Tak bude dílo vaše. Váš pocit, váš rozum a vaše duše vytvoří trvalejší hodnotu než oko diletanta. Ten chodí do stáje počítat chlupy osla, chce stanovit jejich přesný počet na každém uchu a určit místo každého z nich.“ (Myšlenky moderních malířů, Miroslav Lamač, Odeon, 1989) |
Do Francie se vracel hlavně kvůli finančním potížím. Při své poslední cestě do Bretaně utrpěl při útoku těžkou zlomeninu nohy, která se kvůli nedostatečné léčbě a syfilidě nikdy nezhojila. Po návratu na Tahiti trpěl stále silnějšími bolestmi, které tišil alkoholem a morfiem. Po smrti své dcery Aline v lednu 1897 propadl těžkým depresím a o rok později se pokusil ukončit svůj život požitím arzenu.
V roce 1901 odjel na Markézy (ve Francouzské Polynésii). Ve vesnici Atuona na pozemku zakoupeném od katolické misie postavil svůj proslulý „Dům rozkoše“, kde žil po boku nové milenky. V roce 1902 se mu narodila dcera.
Paul Gauguin: Dvě ženy
Díky podpoře pařížského galeristy Ambroise Vollarda měl na sklonku života pravidelný příjem, ale jeho zdraví se neustále zhoršovalo. Pokročilá syfilis nakonec vedla k srdeční zástavě, která ukončila Gauguinův život 8. května 1903 ve věku nedožitých 55 let.
