Byl mezinárodním teroristou prvního stupně, uvedl v New York Times na Posadovu adresu Peter Kornbluh z National Security Archive, nezávislé instituce, která archivuje a analyzuje odtajněné vládní materiály. A dodal, že CIA v Posadově osobě vychovala a vypustila do světa Frankensteina.
Sám Posada přitom svou symbiózu se špinavými kouty americké zahraniční politiky neskrýval. „CIA nás naučila všechno. Všechno. Naučili nás, jak pracovat s výbušninami, jak zabíjet, klást bomby, trénovali nás v sabotážních akcích,“ uvedl pro The New York Times. Během své dlouhé kariéry všechny tyto dovednosti využíval: jeho síť například zavraždila bývalého levicového chilského velvyslance, stejně jako kubánského činitele, podnikla bombový útok na kancelář kubánských aerolinek.
Kromě toho je podezříván, kvůli mnohým důkazům, z bombového útoku na kubánské letadlo, při němž v roce 1976 zemřelo 73 lidí, a ze série bombových útoků na havanská turistická místa v roce 1997, které za sebou nechaly jednu oběť a mnoho zraněných.
Trénink na celý život
Luis Clemente Posada Carriles se narodil v roce 1928, v relativně zámožné rodině. Studoval na havanské univerzitě a právě tam se dostal asi nejblíž ke svému pozdějšímu nenáviděnému nepříteli – mladému Fidelovi Castrovi. Jejich osudy však směřovaly opačně, Castro se postavil do čela revoluci proti Batistově diktatuře, Posada se začlenil do opozice, dokonce se načas ocitl ve vojenském vězení.
Od té doby bylo jasno, jeho život nabral rychlý a jasný spád. V roce 1961 už bychom jej našli ve Spojených státech, kde pomáhá organizovat invazi v Zátoce sviní. Po jejím neúspěchu se jde připravit na celoživotní teroristickou kariéru: v americké základně Fort Benning se mu dostává od CIA školení v umění sabotáže a zacházení s výbušninami, v Polk City na Floridě si doplňuje kvalifikaci o gerilovou taktiku.
A dovednosti hned využívá. Organizuje infiltrační mise a bombové útoky na Kubě, podílí se na pokusu svrhnout guatemalskou vládu. Servítky si nebere tak moc, až mu Amerika vytkne, že se aniž by to hlásil, spolčuje s „gangsterskými živly“. Mafiánský provozovatel kasina Frank „Lefty“ Rosenthal byl je jedním z nich. Další vroubek mu agentura připíše, když zjistí, že se ve Venezuele zřejmě namočil do obchodu s kokainem a že dokonce osnoval atentát na architekta americké zahraniční politiky Henryho Kissingera, který obhajoval uvolnění americko-kubánských vztahů.
Monstrum, jemuž pomohla CIA na svět, začalo mít větší apetýt, než se čekalo. Spojitost s Posadou nedělala CIA dobrou službu. Proto s ním v roce 1976 CIA ukončila spolupráci. Formální spolupráci.
Lokomotivu poháněnou nenávistí k Castrovi a všemu levicovému to nemělo zastavit. Na jejím štítě bylo vepsáno CORU, zkratka označující Koordinaci sjednocených revolučních organizací. Spolu s Orlandem Boschem, který též pracoval pro CIA, ji vedl z Venezuely, kde předtím pracoval jako poradce tajné služby. A vede ji bez oddechu, v roce 1976 CORU vyprodukuje sérii teroristických operací od únosů po atentát.
A pak ve vzduchu vybouchne let číslo 455 kubánských aerolinek.
Třiasedmdesát mrtvých
V říjnu roku 1976 letoun zlikvidují dvě časové bomby. Zemře všech třiasedmdesát cestujících včetně čtyřiadvaceti členů kubánského národního šermířského týmu. Až do roku 1988, kdy exploduje nad skotským Lockerbie letadlo Pan Am, to byla letecká exploze s největším počtem obětí. A vyšetřovatelé z Kuby, Venezuely i Spojených států nacházejí stopy, které vedou k Posadovi a Boschovi. Totéž si ostatně myslí FBI a CIA.
Odtajněný report FBI uvádí, že podle hodnověrného zdroje stojí za útokem na letadlo Luis Posada a Orlando Bosch.
Útok na kubánský let byl „plánován částečně v Caracasu, ve Venezuele, na dvou schůzkách navštívených Moralesem Navarretem, Luisem Posadou Carrilesem a Frankem Castrem,“ hlásí odtajněná zpráva FBI.
Důkazů je hodně. Dva venezuelští pasažéři, kteří bomby do letadla dopravili ve svých zavazadlech, aby však z letadla při mezipřistání vystoupili, pracovali pro Posadovu detektivní kancelář ve Venezuele. Co víc, sami po zatčení vypověděli, že jednali na Posadův pokyn. Posadu s útokem spojovalo i svědectví hodnověrného informátora – Posada se podle něj účastnil dvou plánovacích schůzek.
Spolu s Boschem je proto ve Venezuele zatčen. Vojenský soud ho napoprvé osvobodí, před odvoláním Posada stihne z vězení utéct, chilské úřady jej však vrátí zpět. Na další proces čeká osm let. V roce 1985 utíká podruhé, akci organizuje a financuje Jorge Mas Canosa, vlivný kubánský exulant, jehož zná Posada z Fort Benningu a teroristických akcí z šedesátých let.
Pan Mas Canosa má dobré kontakty na vládu prezidenta Reagana, proto není těžké najít uprchlému teroristovi ani útočiště, ani další pracovní místo: bude v El Salvadoru koordinovat vojenské dodávky pro nikaragujské pravicové bojůvky Contras. Dělá to až do roku 1986, kdy je skandální americká pomoc paramilitaristickým jednotkám odhalena.
O čtyři roky dojde i na Posadu. Zřejmě kubánský tajný agent se jej pokusí zabít, Posada zásah do srdce a tváře přežije, do konce života však bude mít problém s řečí. Zotavuje se v Hondurasu, kde má podle FBI na svědomí celkem 41 bombových útoků.
Jak spím? Jako děťátko
Vlivná nadaceMuž jménem Jorge Mas Canosa prostupoval násilnou a spikleneckou dráhou Luise Posady, podle jeho vlastních slov, až do roku 1997, kdy zemřel. Mas Canosa se svou Kubánsko-americkou národní nadací nebyl jen vlivným politickou lobbistou a sponzorem, jehož vliv dosahoval až do Bílého domu, kde například přesvědčil prezidenta Clintona o správnosti politiky protikubánských sankcí. Jorge Mas Canosa podle Posady ochotně dával peníze na pestré proticastrovské aktivity. A neptal se, jaká forma akcí z jeho příspěvků vzejde. „Kdykoli jsem potřeboval peníze, on jen řekl, ať mi dají… pět tisíc dolarů, deset tisíc, patnáct tisíc. A oni mně to poslali,“ uvedl Posada pro The New York Times. Vždy v hotovosti, nikdy však s přípisem „Z nadace“. „Peníze chodily s poznámkou ´Toto je pro církev´,“ líčil Posada. A dodával, že podle jeho odhadů mu Mas Canosa mohl naposílat celkem přes 200 tisíc dolarů. Nadace přitom hlásala, že jejím cílem je oslabit Castrův režim politicky, ne silou. I proto získala sponzory a mohla se stát sama mocným donorem politiků. Posada však v rozhovoru tvrdí, že je možné říci, že byla politickým křídlem ozbrojeného proticastrovského boje. |
Ačkoli zasahuje do dění mnoha zemí Latinské Ameriky, na Kubu myslí nejvíc. Když proto dojde v roce 1997 na Kubě k cyklu teroristických útoků, které mají poškodit turismus, úřady i novináři si ho spojují právě s Posadou. Ostatně, o rok později se ke krvavému seriálu přihlásil pro The New York Times sám Posada. Cíle byly dva, zaprvé narušit příjem z turismu, zadruhé zasít pochyby o stabilitě režimu. „Lidé se už nebojí, na ulicích si povídají úplně otevřeně. Potřebují ale něco, co zažehne oheň, a to je můj cíl,“ prohlásil.
Zdůraznil přitom, že bombami v hotelích nechtěl nikoho ohrozit. „Nikomu jsme ublížit nechtěli. Chtěli jsme jen udělat velký skandál, aby přestali jezdit turisti. Nechtěli jsme víc zahraničních investic,“ dodal. A mrtvý kanadský turista italského původu, nemluvě o zraněných? „Spím jako dítě,“ ozřejmil, že své svědomí považuje za čisté, „je smutné, když někdo zemře, ale my se nemůžeme zastavit. Ital byl na špatném místě ve špatný čas.“
Dodal, že celá série teroristických útoků na hotely byla řízena z Guatemaly a El Salvadoru. Raúla Leóna, který byl na Kubě za útoky odsouzen na třicet let do vězení, označil za svého žoldáka, jehož vyplácel. Později Posada svá přiznání odvolal – nerozuměl prý dobře otázkám, vysvětlil, aby se hned nato významně zasmál.
Ve městě je muž, co mě chce zabít, řekl Fidel
Měl důvod, za hotelové výbuchy nebyl nikdy potrestaný. V roce 2000 se však od něj štěstí odvrátilo. Skončil v panamském vězení za plánování atentátu na Fidela Castra. Kubánský státník tehdy přiletěl na státní návštěvu a všechny šokoval, ohlásil, že nejhledanější muž Kuby je na místě a plánuje na něj atentát. Policie našla patnáct kilo výbušnin a zatkla Posadu s jeho třemi druhy.
CIA a FBI pomohu kdykoliNezájem ze strany CIA o obvinění z bombových útoků si Posada vysvětloval vzájemnými dlouhodobými vztahy. „Jak můžete vidět, FBI a CIA se o mě nezajímají,“ shrnul v unikátním rozhovoru pro The New York Times v roce 2018, „a já jsem ve vztahu s nimi neutrální. Kdekoli jim mohu pomoci, udělám to. |
Byla to vybraná parta. „Podívejte, my nejsme žádní Františkové z Assisi,“ prohlásil pro list Miami Herald o svých kumpánech ve šviháckém vězení s překrásným výhledem na Panama Canal jeden z jejích členů Pedro Remón. Nelhal, on sám byl dříve odsouzený za spiknutí, na jehož konci byl kubánský diplomat zastřelený před svým synem. Gaspar Jiménez měl za sebou trest za pokus o únos a vraždu jiného kubánského diplomata, Guillermo Novo za již zmíněnou vraždu chilského velvyslance.
Všichni byli odsouzeni za pokus o vraždu, ve vězení však pobyli necelé čtyři roky. Ven je dostala milost od prezidenta Mireya Moscosa. Na veřejnost se následně dostala nahrávka telefonického rozhovoru, v němž panamský prezident hlásí americkému velvyslanci: „Tady prezident, volám, abych vás informoval, že čtyři Kubánci dostali milost včera v noci a opustili zemi. Tři jsou na cestě do Miami, čtvrtý neznámo kam. Sbohem. Posílám objetí.“
Posada byl jedním z těch, kdo zamířil do Miami. Pro jeho tvrdou anticastrovskou kubánskou exulantskou komunitu je hrdinou, opačný tábor považoval příjezd mezinárodního zločince v době „války proti teroru“ za nehoráznost. Nicmnéně jediný problém měl Posada ve Spojených státech kvůli tomu, že imigračnímu lhal o tom, jak se do země dostal. V roce 2011 byl všech obvinění zproštěn. Dál snil o Castrově smrti, „zabil bych ho jako švába“, hlásal. Když kubánský politik zemřel, napsal o tom oslavný článek.
Zemřel 23. května 2018 ve vládním domově pro veterány.
