Sňatek Ludvíka XVI. měl spojit mocné rody. Skončil krvavou revolucí

Ludvík XVI. se stal tragickým symbolem Francie, ale paradoxně i svobody. 16. května 2025 uběhne 255 let ode dne, kdy si vzal Marii Antoinettu. Už jejich svatba byla poznamenána tragédií, která v jejich manželství rozhodně nebyla poslední.

Je 14. května 1770 a u zámku Compiègne nejistě přešlapuje teprve patnáctiletý Ludvík August. Je sice vnukem francouzského krále a už od jedenácti let jeho přímým následníkem, na sebevědomí mu to ale nepřidává. Právě se má poprvé setkat s rakouskou princeznou, s níž se má za dva dny oženit. Ačkoli jeho dědeček a pradědeček byli slavní panovníci a muži známí svou vášní k ženskému pohlaví, mladý dauphin jejich povahu zjevně nezdědil. Historie si ho bude pamatovat jako plachého mladíka a váhavého krále.

Dědic trůnu

Když se někdo narodí do královské rodiny, může jeho štěstí vzbuzovat hořkost i závist. Budoucnost Ludvíka XVI. však rozhodně záviděníhodná nebyla. Vnuk Ludvíka XV. se sice nenarodil jako přímý následník trůnu, ale jak víme z historie, pořadí zdaleka není rozhodující. Bylo tomu tak i v případě mladinkého Ludvíka Augusta, který se po smrti svého bratra a otce stal nástupcem svého královského dědečka. Smrt nejbližších, která ho prakticky korunovala budoucím francouzským králem, byla první v řadě neštěstí, která provázela jeho vlastní osud i dějiny Francie na konci 18. století.

Bourboni ve Francii 18. století:

• Ludvík XIV. vládl 72 let od roku 1643 až do 1715 a přežil několik svých potomků, po něm nastoupil jeho pravnuk Ludvík XV.
• Ludvík XV. vládl od smrti pradědečka až do 10. května 1774.
• Jeho následníky byli syn Ludvík Ferdinand Bourbonský a vnuk Ludvík Josef Xaver, který zemřel v necelých deseti letech. Po smrti otce a bratra se stává nástupcem další syn v pořadí Ludvík August, budoucí Ludvík XVI.
• Ludvík XVI. nastoupil na trůn 10. května 1774 po smrti svého dědečka Ludvíka XV., bylo mu devatenáct let. Je popraven v roce 1793 a jeho úlohu přejal Národní konvent.
• Ludvík Josef, starší syn Ludvíka XVI. a Marie Antoinetty, zemřel ještě před začátkem Velké francouzské revoluce.
• Neoficiálním Ludvíkem XVII. se pak stává druhý syn Ludvíka XVI. a Marie Antoinetty. Ačkoli je Ludvík Karel Bourbonský prohlášen royalisty za krále, pravděpodobně umírá ještě v dětském věku v otřesných podmínkách vězení.

Dynastické sňatky v té době pomáhaly utužovat vztahy mezi evropskými mocnostmi. A tak se v roce 1770 uskutečnila svatba dauphina Ludvíka Augusta s jednou z dcer Marie Terezie Marií Antonií, která ve Francii přijme jméno Marie Antoinetta. Mladičké nevěstě bylo teprve čtrnáct let, Ludvíkovi o rok víc, když se vydali na cestu do dospělosti.

Francouzská královna Marie Antoinetta je očividně módní ikonou dodnes.

Prokletá svatba

Pro nezkušeného chlapce, na jehož bedra řízením osudu spadly povinnosti krále a manžela, tato situace nemohla být jednoduchá. Úřední sňatek v zastoupení sice proběhl již před nevěstiným odjezdem z domova, slavnostně jsou snoubenci oddáni až 16. května 1770, dva dny poté, co se poznali.

Svatební cesta

Svatební průvody představovaly velkou a do detailu naplánovanou událost. Zejména pokud byli snoubenci z panovnických rodů. Marie Antonie se rozloučila s dětstvím 21. dubna 1770 a vypravila se v doprovodu svých dvorních dam a dalších dvou set lidí v padesáti kočárech z Hofburgu, přes Bavorsko a Štýrsko do Francie. Často zmiňovaný je fakt, že ještě před příjezdem do Francie se musela dívka na hranicích svléknout do naha a převléci do nových šatů, aby s sebou do nového života nevzala nic rakouského. Symbolicky tedy se šaty svlékla i své dětství a oporu prostředí, ve kterém vyrostla. Zůstává sama v cizí zemi a pocit samoty ji zde nikdy nepřestal pronásledovat.

Na počest jejich sňatku byl na tehdejším náměstí Ludvíka XV. (dnešní Place de la Concorde) uspořádán slavnostní ohňostroj, na který se chtěly podívat davy lidí. Chtivost po senzaci se však řadě z nich stala osudnou, když na náměstí vznikl vinou ohňostroje požár. Dav, který se v záchvatu hrůzy snažil dostat pryč přes Rue Royale, se stal naprosto neovladatelným. Pařížské ulice tehdy ještě neměly podobu širokých bulvárů a nekoordinovaný pohyb vozů situaci ještě zhoršil. Během nastalé paniky bylo ušlapáno více jak 130 lidí a další desítky byly zraněny.

Tato tragédie se jen těžko dá přičítat za vinu novomanželům, kteří se ji snaží odčinit aspoň tak, že dávají peníze potřebným. Přesto vrhla na jejich manželství stín hned od počátku. Francouzský lid také nenesl zrovna libě, že se královnou stala cizinka. Ani fakt, že se před vstupem na francouzskou půdu musela svléct do naha, její původ v očích Francouzů nesmyl. Nenáviděné Rakušance se brzy bude klást za vinu mnohem víc, zejména poté, co se její mladý manžel stane v roce 1774 králem.

Začátek vztahu Ludvíka a Marie Antoinetty se stal námětem pro televizní seriál

Cesta ke gilotině nebyla vidět pod vrstvou pudru

Další problém, který vztah Ludvíka a Antoinetty provázel od počátku, byl intimní povahy. Historici dlouho pátrali po důvodu, proč manželé neměli ještě několik let po svatbě děti. Pravděpodobně se tehdy jednalo o zúženou předkožku, která Ludvíkovi bránila naplnit manželství a očekávání mladé ženy i celé Francie. A to až do chirurgického zákroku, který uvolnil stavidla pro královské potomky. Ti byli nakonec čtyři, revoluce se však dožily jen dvě děti.

Velkou obdivovatelkou romantického venkova byla královna Marie Antoinetta. Poblíž paláce ve Versailles si dokonce nechala postavit vlastní vesničku.

Ludvíkova nerozhodnost i vlastní nezkušenost, samota a frustrace z toho, že nesplnila povinnost, nakonec vrhly Marii Antoinettu do náruče rozmarů, kterými se snažila zahnat psychické i fyzické neuspokojení. Královnina rozmařilost však neskončila s narozením dětí. Vytvořila si kolem sebe pohádkový svět, v jakém chtěla žít. Stále zůstala holčičkou, která si potřebuje vynahradit pocit bezpečí, o který byla připravena. Bohužel však jen pro sebe. Nákladný životní styl dvora ostře kontrastoval s bídou lidí. Pod nánosem šperků, drahých látek a tun jídla na večírcích zlověstně bublala síla a revoluční nadšení, které brzy nepůjde zastavit.

Na cestě ke gilotině

Marie Antoinetta na popravišti

Poprava Ludvíka XVI.: Klíčovou postavou procesu byl Saint-Just

Velká francouzská revoluce, která zahájila velké společenské změny v celé Evropě a ovlivnila podobu světa, jak ho známe dnes, bohužel stála mnoho životů. Mezi jejími oběťmi byli i Ludvík XVI. popravený gilotinou 21. ledna 1793 a Marie Antoinetta, která se na popraviště vydala v říjnu téhož roku. Paradoxně rovněž na někdejším náměstí Ludvíka XV. (později též náměstí Revoluce), kde se před více jak dvaceti lety odehrálo neštěstí, co tak neblaze předznamenalo jejich budoucí osud. Ne náhodou nese toto náměstí, které vidělo tolik nenávisti a nespravedlnosti, nyní název náměstí Svornosti.

Poprava Ludvíka XVI., Musée Carnavalet

Největší pařížské náměstí Place de la Concorde dnes

Tragédie v Paříži v roce 1770 nebyla jediná, která věštila budoucí velké společenské změny. U příležitosti své korunovace v roce 1896 nechal ruský car Mikuláš II. uspořádat pro veřejnost občerstvení na Chodynském poli v Moskvě. Nadšení z této akce bylo tak velké, že statisícový dav vzal stánky s pivem a klobásami doslova útokem a uprostřed davové psychózy byly zraněny tisíce lidí, z toho více jak 1300 zemřelo. Ani vládě Mikuláše II. tedy nepřálo štěstí a řetěz hrozivých událostí na sebe nenechal dlouho čekat.