Plný energie a sebejistoty, inteligentní, s velkým smyslem pro humor. Muž, který rád soupeří a má rád kontrolu. Občas kousavý, cynický, někdy výbušný. Nepřehlédnutelný na jevišti jako herec, na pódiu jako moderátor, dominantní v roli režiséra, učitele herectví, divadelního ředitele a filmového producenta. A to zdaleka není celý popis Kevina Spaceyho.
Přítel Billa Clintona, podporovatel britských labouristů, autor projevů amerického prezidentského kandidáta Johna Andersona. Politický člověk. Propojuje nové technologie s kulturou, výtečně zpívá, stepuje. Je zdatný obchodník, pomáhá komunitním projektům, charitě. „Odměna čeká na ty, co podstupují riziko,“ radí v roce 2015 světovým ekonomickým elitám na summitu v Davosu. Je mužem změny, osobností plnou zvědavosti, zájmu, neklidu. A vlastního ega.
Nejtrefněji ho asi popsal redaktor listu The Guardian, když líčil, jak ve své ředitelské úřadovně londýnského divadla Old Vic po sedmi hodinách na jevišti hýří elánem, okouzluje producenty, poklepává na rameno hercům, nalévá všem cider. „Povaluje se na gauči, slídí jako na lovu, šermuje, pohrává si, pořád však s sebou nese jistý pocit nebezpečí. Cítíte, jak si užívá možností proměn, které mu jeho energie dává,“ napsal The Guardian.
Byl můj otec sadistický nacista? Bez komentáře
Narodil se jako Kevin Fowler v roce 1959 a prožil nomádské dětství. Otec, tvůrce leteckých manuálů, byl totiž věčně bez práce a ve snaze najít ji nebo novou adresu po vyhození z té předchozí kvůli neplacení nájmu štval rodinu z místa na místo. Bez úspěchu, rodinu proto živila matka. A Kevin s bratrem Randym a sestrou Julií trpěli.
„Když mi bylo dvanáct, měli jsme za sebou jedenáct stěhování. Byl jsem utahaný z toho být pořád nový kluk z ulice, začínat pořád v nové škole,“ uvedl Spacey pro server Radio Times. A dodal: „Pamatuju se, že jsem byl na otce velmi rozzlobený.“
Bylo to však jen kvůli neustálému putování? Jeho bratr Randy líčil obraz dětství v mnohem chmurnějších barvách. Otec Thomas Geoffrey byl podle něj členem nacistické strany, který děti nutil poslouchat u večeře kázání o tom, jak jsou bílí Anglosasové nejlepší rasou, jak Židé řídí Hollywood i banky a že holokaust je jednou velkou lží.
A nejen to, Randyho prý bičoval. A znásilňoval. Říkali jsme mu Stvůra, tvrdí Randy. Na Kevina otcův sadismus nedopadal, ale vědomí o tom, co se děje, se na něm podle bratra podepsalo. „Tak se hlídal, aby se vyhnul bičování, až uvnitř něj nic nezbylo. Přišel o všechny city,“ cituje Randyho server YourTango.
Svá obvinění Randy vyjevil v roce 2004 s tím, že bratr jej už pětadvacet let ignoruje. A reakce Kevina, který o svém otci mluvil jako o běžném muži ze střední třídy? Zarputilé mlčení. „Nemám, co bych k tomu řekl,“ odpověděl na přímý dotaz redaktora listu The Telegraph téhož roku. Faktem zůstává, že si změnil příjmení na Spacey po matce za svobodna.
Jack Lemmon mi změnil život
A pravdou je i to, že se jako dítě bouřil. Kvůli rebelantství ho rodiče poslali do vojenské školy v Northridge. Vyhodili ho odtud, kvůli bitce. Výchovný poradce ho ve snaze přesměrovat jeho ohromnou energii, jak Spacey později líčil, poslal do dramatického kroužku. A měl štěstí, dostal se pod ruce Jacku Lemmonovi. A ve svých třinácti na něj udělal dojem.
„Jsi rozený herec a říkám ti: Měl bys jít do New Yorku a studovat herectví, protože to je to, co bys měl dělat po zbytek života,“ vzpomínal na jeho slova Spacey v rozhovoru pro CNBC. Tou větou mu legenda změnila život.
Po střední škole tak nastoupil na newyorskou hereckou Juilliard School. V roce 1981 ji po třech letech opouští, protože po něm chtěli věci, které nepovažoval za přínosné. Byl samozřejmě bez agenta, bez nabídek a bez vyhlídek. Ani na okamžik však nepochyboval o tom, že se mu herecké nebe dřív či později otevře, prozradil listu The New York Times. A chtěl uspět. Před očima měl svého otce a to, jak se na něm podepsala existenční bída. „Byl jsem rozhodnutý tak neskončit,“ vzpomínal na své předsevzetí od dětství v rozhovoru pro magazín GQ.
Snažil se, bral role, co byly k mání, mezi hraním prodával boty, předplatné na kabelovou televizi, sbíral odpad. Třásl se na slávu, četl životopisy hereckých legend a počítal, v kolika letech se staly známé: nezaostává? Vystupoval jako stand-up komik a imitátor v potemnělých kuželkárnách.
Pak přišla další podpora, byť měla svéráznou podobu vyhazovu z práce. Když si totiž přivydělával jako úředníček na Shakespearově Festivalu a jeho ředitel Joe Papp jej viděl v představení na jakési avantgardní, antikomerční broadwayské scéně, propustil ho. Se slovy, že má být mezinárodní hereckou hvězdou, ne kancelářskou krysou.
Osmdesátá léta patřila divadlu, v 90. kraloval ve filmu
A Kevin opravdu stoupal na divadelních prknech vzhůru. V roce 1986 na Broadwayi zazářil se svým mentorem Lemmonem ve hře Cesta dlouhým dnem do noci, v roce 1991 vyhrál Tony Award, divadelní ekvivalent filmovým Oscarům, za roli ve hře Ztraceni navždy. Právě v ní si ho všiml Al Pacino a prosadil jej do menší role v dramatu Konkurenti.
Ve filmu Konkurenti se Spacey setkal s Jackem Lemmonem. Mužem, který mu změnil život.
Jméno si poté Spacey udělal v několika televizních filmech, aby se dostal definitivně na výsluní v roli padoucha ve filmu Obvyklí podezřelí – vynesla mu v roce 1995 jeho prvního Oscara. Ve stejném roce jej diváci výrazně zaznamenali ve filmu Sedm, kde hrál masového vraha, ač půlku filmu nebyl vidět. Za snímek L. A. - Přísně tajné zůstalo jen u nominace, ale film Americká krása mu v roce 1999 vtiskl do rukou zlatou sošku podruhé.
Sláva se dostavila. Mimochodem, dosáhl jí kolem třiceti let věku, podobně jako Henry Fonda či Spencer Tracy, jejichž biografie jako chudý zelenáč hltal. A se slávou přišlo sebevědomí a zřejmě i hltavá potřeba být v centru. Aspoň to tak cítili mnozí jeho kolegové, kteří se s ním sešli před kamerou. „Jeho remcání ´Když už přijde řada na mě?´ chápu jen těžko,“ napsal ve svých memoárech Richard E Grant. A podle listu The Scotsman dodal historku, jakou scénu prý Spacey ztropil, když se mu při natáčení nedostalo detailní pozornosti fotografa.
Sympatie ke Spaceymu nenašel ani David Hayman. Prozradil, že Spacey jen málokdy uznal za vhodné s kolegy na place sdílet, jak hodlá danou scénu uchopit. A Peter Mullan byl ještě příkřejší. „Měl jsem mu jednu vlepit. Teď lituju, že jsem to neudělal,“ citoval jej list The Independent.
O mě nejde. Jde o mé role
Nebyla to jediná kontroverze, která se s jeho jménem pojila. Média též zneklidňovalo jeho totální, naprosté mlčení o osobním životě. O jeho sestře se téměř nic neví, mlčel i o smrti své matky. Dotazy na své soukromí odmítal s brutální neústupností a inteligencí sobě vlastní. „Ne že bych chtěl kolem svého osobního života dělat svým mlčením nějakou hloupou tajuplnost. Je to prostě tak, že čím méně víte o mně, tím snazší je přesvědčit vás, že jsem postavou na plátně,“ vysvětloval.
Dlouhé roky agrese, dlouhý seznam hříšníkůKevin Spacey je jen jedním z jmen na dlouhém soupisu postav veřejného života ve Spojených státech, které čelí obviněním ze sexuálního obtěžování nebo dokonce znásilnění. Vše odstartovalo 5. října letošního roku odhalení listu The New York Times, že se hollywoodský producent Harvey Weinstein po dlouhé roky dopouštěl sexuálního obtěžování. A obvinění dalších na sebe nenechala dlouho čekat.  Harvey Weinstein  Dustin Hoffman Výčet osob z hollywoodského byznysu i mimo něj zahrnuje například jména republikánského senátního kandidáta Roye Moora, bývalého prezidenta George W. Bushe, herců Sylvestera Stalloneho, Stevena Seagala, Dustina Hoffmana, baviče Louise C. K., někdejšího novináře Marka Halperina. A desítky dalších, jejichž seznam aktualizuje list The Globe and Mail. |
A jindy dodal: „Nikdy jsem nic nevěděl o Spenceru Tracym. O Henry Fondovi jsem netušil ani slovo. Věřil jsem, že jsou lidmi, které hrají.“ Ostatně, to jeho povznesenost nad trable považované za soukromé mu vynesla osobní a vřelou přízeň Billa Clintona. Byl totiž jedním z mála, kteří od prezidenta neucukli po aférce s orálním sexem v Oválné pracovně. Je to věc prezidenta, jeho rodiny a zúčastněných dospělých, prohlásil. A Clinton si to zapamatoval.
Novináře nejvíc znervózňovalo, že se nevědělo, s kým žije. A sílily spekulace, že není heterosexuál. Když v roce 1997 ztvárnil postavu homosexuála ve filmu Půlnoc v zahradě dobra a zla, magazín Esquire ji interpretoval jako jeho coming out. Herce to víc než podráždilo. Je to nečestný, záludný útok, vrčel. „Můj soukromý život není starost jiných. A to mně přitěžuje víc, než kdybych o něm všude žvanil. Protože žijeme v době, kdy nejste-li veřejný podivín, jste jistě soukromá zrůda,“ sázel slova, která ve světle odhalení z počátku listopadu 2017 dostávají docela jiné vyznění.
Přesto dělal, co mohl, aby ze sebe označení gay sňal. V roce 1999 na ně přímo reagoval v rozhovoru pro Playboy: „Není to pravda. Je to lež.“ A trval na tom, že má dlouhodobou partnerku, s níž zvažují početí potomků.
Hned nato však šokoval něčím jiným. Opustil filmové plátno. A také Ameriku.
Rošády a převraty jsou totiž vrostlé do jeho DNA, to přiznával otevřeně. „Nejstrašnější slovo na světě je spokojenost,“ říkal. A nejdůležitější? „Zájem. Být zvědavý. Já zvědavý jsem. Je tak vzrušující vstát z postele a nevědět, co se stane.“
Nakonec mě budou milovat
I proto vzbudí povyk. V roce 2003 totiž odchází z Hollywoodu, aby se chopil ředitelování jednoho z nejstarších londýnských divadel Old Vic. Vzbudí to rozruch na obou stranách oceánu.
V Americe nechápou, před čím ten šílenec utíká. „Já jsem ale směřoval k něčemu, neutíkal jsem,“ vysvětloval. A dodával, že je „divadelní krysa“, že divadlo vždy uctíval a že mu scházelo. „Strávil jsem dvanáct let zjišťováním, zda dokážu udělat kariéru jako filmový herec, i když nevypadám jako chlápci ve filmech. Fungovalo to lépe, než jsem doufal,“ svěřil se. A dodal, že chtěl změnu. Nechtěl žít v tomtéž snu, když už se stal realitou.
Londýnské divadlo Old Vic americký herec znovu vynesl na divadelní výsluní, ale zároveň byl kulturní stánek dějištěm jeho sexuálních nepřístojností.
„Herectví je jako tenis. Pravidla jsou pokaždé tatáž, ale žádná hra není stejná,“ říkal Spacey. Na snímku je v roli Richarda III na jevišti Old Vic.
Nebylo to snadné. Na druhé straně Atlantiku ho zase brali jako komerční celebritu z Hollywoodu, která je přijela poučovat, jak vypadá kvalitní divadlo. „Britové nejdřív budou vyděšení, pak přejdou na ´Ach, vždycky jsme tě milovali a vždycky jsme věděli, že tě budeme milovat, a jsme tak rádi, že jsi přijel!´“ zněla jeho předpověď. Ne, sebevědomí mu nikdy nescházelo.
Jenže se nepletl, právě tak to bylo. Ostatně, činil se. „Heleďte, to není ego, ale kupa lidí by se mnou ráda snídala, obědvala, večeřela. Takže já jim říkal: ´Žádný oběd ani večeře ani snídaně bez toho, že podepíšete zasr**nej šek!´,“ chlubil se. Byl všude a dělal všechno. Makal. „Když nemůže na zasedání výboru, zkoumá pečlivě zápis,“ líčila manažerka divadla Sally Greene. Dohlížel na výběr herců, režisérů a představení, na volbu plakátů, staral se, jací diváci chodí, sbíral finance, radil hercům, vábil média. Říkal, že rád skládá dohromady všechny částečky úspěchu. A ovšem, také hrál.
Divadlo dostal z potíží a zachránil. Otevřel ho mladým, udělal z něj znovu pojem a místo, které oživilo čtvrť. „Nestačí se stát světově uznávaným divadlem s velkou historií a reputací, též musíme být účastni života komunity, sousedství,“ hlásal.
A pak opět přehodil výhybku.
Po divadlu a kinech televize
Přeskočil do světa televize. V roce 2011 vdechuje nezapomenutelným způsobem život Frankovi Underwoodovi v televizním seriálu Dům z karet společnosti Netflix – a sklízí za něj jedno ocenění za druhým.
Želízek v ohni má však víc. Seriál v roce 2013 produkuje jeho společnost Trigger Street Productions, která začala jako on-line projekt na podporu začínajících umělců, aby vyrostla v kolos s takovými filmy na svém kontě jako Padesát odstínů šedi, Kapitán Phillips nebo Sociální síť.
Kromě toho Spacey učí herectví a kráčí přes kontinenty. V roce 2015 jeho projekt vybere ze sedmi set mladých herců a hereček ze sedmnácti zemí středovýchodního regionu na pětatřicet, aby s nimi vedl poblíž Dubaje unikátní workshopy. Potřebuje výzvy.
Tajemství, které vybuchlo se silou uragánu
Svoje soukromí však dál hlídal jako bachař. „Co se ode mě čeká? Že budu každému sdělovat svá nejhlubší, nejtemnější tajemství, jen proto, že to lidé chtějí?“ hájil se. Jistě tím nemyslel svá sexuálně-násilnická tajemství, která nakonec měla být přece jen odhalena.
Anthony App byl první, kdo se proti Spaceyho sexuálnímu obtěžování ozval.
A čím déle vzdorovala zveřejnění, tím strašnějším překvapením se po vyjevení stala. Nejprve se pro Buzz Feed News ozval herec Anthony Rapp, že jej Spacey obtěžoval, když mu bylo čtrnáct a chodil na jeho herecké kurzy. Spacey se omluvil s tím, že si však na nic nepamatuje. A v reakci, která zaváněla nečestným úhybným manévrem a byla jako taková oprávněně kritizována LGBT scénou, po letech zapírání „statečně“ ohlásil, že je gay.
Rappovým ohlášením se však měla jen spustit lavina. Z ohmatávání Spaceyho obvinil podle listu The Independent herec Robert Cavazos či filmař Tony Montana. A následovaly další oběti Spaceyho predátorství: herec Harry Dreyfuss, syn televizní moderátorky Heather Unruhové… Jen šetření v divadle Old Vic za sebou nechalo dvacítku obžalování se sexuálního obtěžování. Kolem Spaceyho existoval „kult osobnosti“, který bránil zejména mladým zaměstnancům a hercům, aby proti řediteli promluvili, cituje vyjádření současného vedení divadla server Business Insider.
Muž, který měl rád změny, skončil na dně propasti. Ruce od něj dal pryč Netflix, agenti, mediální zástupce. Akademie, která se jej chystala ocenit, oznámila storno. Ze životopisného filmu o průmyslníkovi J. Paulu Gettym byly odstraněny všechny scény, v nichž figuroval.
Alfa samec Kevin Spacey našel po zhroucení azyl v sanatoriu v Arizoně.
