Zrození námořníka: Od mládí na moři
Přesné datum a místo narození Williama Kidda jsou dodnes předmětem diskusí historiků, nejčastěji se uvádí rok 1645 nebo 1654 a skotská města Dundee nebo Greenock. Jeho otec byl podle některých zdrojů námořník, podle jiných presbyteriánský duchovní. Ať už to bylo jakkoli, mladý William se velmi brzy ocitl tam, kde to miloval. Na moři.
Poklad kapitána Kidda není pravý. Podle odborníků z OSN je z olova![]() |
Už v 80. letech 17. století měl pověst zkušeného námořníka, který se pohyboval v neklidných vodách Karibiku. V době, kdy zuřila válka krále Viléma s Francií, se Kidd prosadil jako korzár – tedy kapitán soukromé lodi s pověřením od vlády přepadat nepřátelské lodě. Nešlo o pirátství, nýbrž o státem autorizovanou námořní válku, za kterou se vyplácely slušné odměny. Kidd si díky ní získal pověst odvážného a schopného velitele.
Kolem roku 1690 se usadil v New Yorku, kde se oženil s bohatou vdovou Sarah Bradley Cox Oortovou. Toto manželství mu zajistilo značné jmění a postavení v koloniální společnosti.
Korzárská mise, která se zvrtla
V roce 1695 dostal William Kidd nabídku, která měla změnit jeho život. Skupina vlivných anglických šlechticů v čele s guvernérem New Yorku a Massachusetts, lordem Bellomontem, ho pověřila vedením speciální expedice. S formálním souhlasem krále Viléma III. měl Kidd vyplout do Indického oceánu, proslulého výskytem pirátů, a chránit britské obchodní zájmy.
Kidd vyplul na moderní lodi Adventure Galley. Mise však od začátku čelila problémům. Piráty se nedařilo vystopovat, posádka trpěla nemocemi, loď začala prosakovat a napětí rostlo. V této atmosféře došlo k osudové události: Kidd při hádce zabil dělostřelce Williama Moorea úderem vědrem do hlavy. Tento čin, ať už v sebeobraně nebo z frustrace, byl vážným přestupkem.
Pod tlakem nespokojené posádky, která toužila po kořisti, začal Kidd přepadat lodě, u nichž nebylo vždy jasné, zda jsou skutečně nepřátelské.
U Madagaskaru jsem objevil poklad kapitána Kidda, hlásí americký potápěč![]() |
Zlom nastal při zajetí lodi Quedagh Merchant, která měla francouzský ochranný list, tedy plula technicky pod francouzskou ochranou, a tudíž mohla být považována za legitimní cíl.
Loď však patřila arménským obchodníkům a její náklad měl vazby na britské zájmy: část zboží směřovala k britským odběratelům a na palubě byli anglicky mluvící členové posádky. Tím Kidd porušil své pověření, které mu dovolovalo útočit pouze na nepřátelské (francouzské) lodě nebo piráty a místo hrdiny se z něj stal hledaný muž.
Zrada a cesta na popraviště
Zpráva o Kiddově údajném pirátství se rychle šířila a v Anglii vyvolala značnou kontroverzi. Kidd se dozvěděl, že byl prohlášen za piráta, a rozhodl se vrátit do Ameriky, aby očistil své jméno. Věřil, že mu pomohou jeho vlivní přátelé. Cestou prý ukryl části své kořisti na různých místech, což dalo vzniknout legendám o jeho pohřbeném pokladu.
Po příjezdu do Bostonu se dobrovolně vydal úřadům, přesvědčen o své nevině a o tom, že lodě, které zajal, byly legitimní kořistí korzára.
Jeho naděje na spravedlivý proces se však brzy rozplynuly. Sponzoři se od něj distancovali, aby nepoškodili svou pověst. Proces s Kiddem v Londýně v roce 1701 byl spíše politickým divadlem a Kidda obvinili z vraždy Williama Moorea a několika případů pirátství. Svědčili proti němu i členové jeho vlastní posádky, kteří vypovídali výměnou za milost.
Kidd se vehementně bránil. Tvrdil, že byl donucen k pirátství a že jeho činy byly v souladu s jeho korzárským pověřením. Důležité dokumenty, které by mohly podpořit jeho obhajobu, nebyly u soudu předloženy. Navzdory jeho protestům byl shledán vinným ve všech bodech obžaloby.
Legenda a odkaz kapitána Kidda
Kapitán William Kidd byl odsouzen k smrti a 23. května 1701 oběšen v Londýně. Při prvním pokusu se lano přetrhlo a poprava byla úspěšná až napodruhé. Jeho tělo bylo poté na výstrahu ostatním vystaveno v železné kleci nad Temží, kde se houpalo několik let jako děsivá připomínka ceny za pirátství.
Příběh Williama Kidda ukazuje, jak tenká může být hranice mezi hrdinou a zločincem a jak snadno se člověk může stát obětí mocenských her.
Legenda o pohřbeném pokladu přetrvává dodnes a inspirovala nespočet knih a filmů, včetně slavného Ostrova pokladů Roberta Louise Stevensona. O jeho nalezení se snaží hledači pokladů už více než tři sta let, ale zatím bez úspěchu. Čas od času se sice vynoří nové a „zaručeně pravé“ mapy, které mají polohu zakopaného pokladu určit, žádná z nich však dosud neobstála.