Kdyby si tehdy na konci padesátých let nevzal za manželku svou třináctiletou sestřenici Myru Brownovou, byl by dnes slavný stejně jako jeho kolegové průkopníci rokenrolu Elvis Presley nebo Johnny Cash. Takto ho pravděpodobně znáte jen podle slavné písně Great Balls Of Fire.
Říkali mu The Killer, Zabiják, podle neomalenosti, s jakou bušil do klavíru. Smrt se kolem něj opravdu ochomýtala. Dvě z jeho dětí zemřely tragickou smrtí stejně jako dvě jeho manželky, jichž za život nastřádal sedm. V roce 1981 sám poznal stav klinické smrti při operaci prasklého vředu, častého neduhu pijanů.
Boogie-woogie v kostele
Narodil se v roce 1935 na americkém jihu chudým farmářům Elmovi a Mammie Lewisovým. Rodiče si hudebního talentu svého syna brzy všimli a všechno na něj vsadili. Svou farmu v louisianském Ferriday, které je dnes ze tří čtvrtin černošské, dali do zástavy a koupili mu piano.
Chlapec se od něj nehnul a dělal jim radost. Na jeho pokroky zírali s otevřenou pusou. Když mu zemřel při autonehodě starší bratr, jako by Jerrymu zůstala právě jen hudba, upnul se na ni ještě víc. Ve čtrnácti pak zvládl své první vystoupení s kapelou, na místní dražbě aut. Na křesťanské škole se poté zdokonaloval hraním gospelů, jenže jeho vehemence byla silnější než náboženské osnovy a mustry. A nemínila se řídit segregačnímu mantinely amerického jihu.
Jednou se tak v kostele neudržel a zahrál píseň My God Is Real v boogie-woogie stylu, který tehdy miloval. A něco takového, výlet do světa hudebního stylu, který se zrodil v afroamerické komunitě, rasismus jižanské společnosti nemohl připustit. Hned ráno nato děkan Lewise vyhodil.
Jako namydlené blesky
Proto se mu otevřely dveře do mnohem podnětnějších a svobodnějších „vzdělávacích institucí“. Začal hrát po mississippských a louisianských klubech v Natchezu a Ferriday, kde bublala divoká rokenrolová scéna. Neměl uspět jako hošík z křesťanské školy, do života se měl zakousnout jako sígr. Pod názvem New Orleans Boogie se dá na Youtube najít záznam, jak mu už v sedmnácti běhaly prsty po klavíru. V devatenácti nahrál první demo, ale nahrávací společnosti ještě nebyly připravené. Radily mu, aby zkusil kytaru.
Miloval ji Elvis i Mick Jagger. První rocková hvězda sestra Rosetta Nerozlišovala, kde končí víra a začíná muzika. Milovala boha, ale též muže a ženy, obvykle tragicky. Byla extravagantní, histriónská, kouřila, pila a klela. Našla si vlastní cestu a držela se jí, byť to měla jako žena a černoška víc než obtížné. A především položila základy rokenrolu. Rosetta Tharpe by se 18. března dožila 101 roku. |
I na ni to uměl, ale dobře věděl, že jeho budoucnost patří pianu. Koncem roku 1956 se s taťkou Elmem sebrali a vyrazili do Memphisu ve státě Tennessee. Aby měli na benzín, museli cestou prodávat vajíčka. Ve slavném studiu Sun Records, kde nahrávaly tehdejší největší hvězdy populární hudby, udělal Lewis své druhé demo. A coveru Crazy Arms se prodalo tři sta tisíc kopií. Začal se živit jako studiový pianista pro Johnnyho Cashe, Carla Perkinse nebo Elvise Presleyho. Ti klavír do svých písní nově zařadili právě proto, jak moc je Lewis uhranul. A on sám se od hvězd taky rychle učil. Poprvé zkusil amfetamin, ruce mu po něm do piana bušily jako namydlené blesky.
V roce 1957 prorazil s písní Whole Lotta Shaking Going On a zařadil se po bok slavných idolů, s nimiž si už chvíli tykal. John Lennon ji označil za nejlepší rokenrolovou píseň všech dob. Když Lewise koncem šedesátých let potkal na festivalu v Torontu, padl mu k nohám a zlíbal je.
Bílý ďábel
Dalším Lewisovým evergreenem se vzápětí stala píseň Great Balls Of Fire, která sklidila kritiku za sexuálně podbízivý text. Ani křesťansky vychovaný Jerry nebyl ve své nové image úplně spokojený, ale vlak už byl v pohybu. Do jména si dal vsuvku Lee, aby se odlišil od jiného tehdy známého Jerryho Lewise, komika a hudebníka. Jménu tím dodal rytmus. Při zpěvu jméno Lee rád zmiňoval, mluvil o sobě ve třetí osobě.
Blonďaté kudrliny nosil sčesané dozadu. Když to rozjel, uvolnily se a rozlítaly na všechny strany. Vizáž bezelstného světlovlasého andílka se na pódiu měnila podle pekelného rytmu ve frenetického, divošského, animálního ďábla. Černý rytmus, černé svědomí, žádné hranice. Přetlak invence. Když ho dnes považují za svůj předobraz metalové a punkové kapely, má to očividný důvod.
Jeho předchůdcem v divoké hře na piano byl Fats Domino, současníkem pak Little Richard. Na festivalu v Torontu s ním v šedesátém devátém byli v line-upu i The Doors. Jim Morrison měl rád Elvise, převzal něco z jeho (ne)mimiky, ovšem jeho občasné egoistické litanie nebo okřikování publika „shut up!“ nesou Lewisův rukopis.
Bezstarostnost do hudby přinesl Little Richard, Jerry Lee přidal hravost hlasu. Přecházel z hloubky do fistule, měnil rytmus, vykřikoval. Uhrančivě se díval do publika, zatímco jeho ruce dopadaly na klavír z výšky a co chvíli přejížděly klaviaturu ohnutými palci sem a tam.
Nepříčetně se smál, skopl stoličku a hrál ve stoje. Někdy zvládl celé sólo tak, že freneticky mačkal jedinou klávesu na pravém okraji. Hrál nohou v kovbojské botě, pak si stoupl přímo na piano. Dováděl publikum k šílenství. Jednou nástroj na pódiu podpálil. Slavné flambování kytary Jimiho Hendrixe na festivalu v Monterey v roce 1967 se inspirovalo právě touto show. Během krátkého času vystoupal vysoko a za vystoupení si říkal klidně deset tisíc dolarů.
Bulvár na zteči
Píseň Louie, Louie stála FBI dva roky vyšetřování Je to pornografie a obscénnost, křičeli kritici. FBI proto píseň Louie, Louie zkoumala více než dva roky. V závěrečné zprávě, která má přes 450 stran, poté konstatovala, že je vlastně zhola nesrozumitelná. Nakonec se stala hitem a legendou. |
Ve všem tom blázinci asi potřeboval trochu nevinnosti. Tak by se dala chápat jeho láska a vztah s Myrou Brownovou. Byla to dcera basáka z jeho kapely, což byl jeho bratranec. Jenže jí především bylo dvanáct, když se potkali, a třináct, když ji v prosinci 1957 pojal za zákonnou manželku. Ostatně, Elvis v té době chodil se svou pozdější manželkou Priscilou, které bylo čtrnáct. Americký jih byl tehdy trochu středověk a podobné vztahy nebyly neobvyklé.
V únoru 1958 vyšla hitovka Breathless, kterou nelze nazvat jinak než nadrženou. Nedávala žádnou iluzi, že by Jerry s manželkou čekali na zahájení pohlavního života v pozdějším věku. Následovala High School Confidential, ústřední song ke stejnojmennému filmu, jehož název je v dané souvislosti taky delikátní. Lewis měl tuhle píseň ze všech svých kousků nejraději.
Když pak v květnu 1958 Lewis odjel na turné do Anglie, bylo cílem rozšířit pole působnosti. Nakonec rozšířil spíš bitevní pole. Přestože se daly tušit problémy, prohlásil totiž, že bez Myry nikam nepojede. A zapomněl ji instruovat, co říkat novinářům. Kdyby vystupovala jen jako dcera basáka, mohl být klid. Dívka však v interview prozradila, že jsou manželi.
Jerry mlžil, že je jí patnáct, ale to už byl britský bulvár na zteči a všechno si zjistil. Po třech úvodních koncertech pořadatelé zbylých čtyřiatřicet zrušili. Lewisovi opustili ostrovní stát a vrátili se do Spojených států. Kauza se už však přelila i tam a pěkně vřela. Jerry se dostal na blacklist a jeho koncertní gáže klesla na dvě stě padesát dolarů za koncert.
Štěstí ve hře, neštěstí v životě
Jeho život byl jako na houpačce. V roce 1962 utonul v bazénu jeho a Myřin tříletý syn Steve Allen pojmenovaný podle známého televizního moderátora. Po starším bratrovi to byla už druhá smrt blízkého člověka v jeho životě.
Co se však týče hudby, byl v polovině šedesátých let Lewis v životní formě. V roce 1964 nahrál v Hamburku záznam koncertu, který se považuje za nejlepší rockové, ne jen rokenrolové, album všech dob. Svůj koncertní drive neztrácí, ale tragickými životními momenty do něj dostává větší procítěnost, která se mu hodí, když restauruje svou kariéru coby interpret country.
A hodí se mu i to, jak mu padají k nohám zástupy žen. Hledá u nich totiž útěchu, zapomenutí. V roce 1970 podává šestadvacetiletá Myra Brownová žádost o rozvod. Důvody jsou zřejmé – partnerovy nevěry, užívání drog a domácí násilí. Lewis užíval metadon, dále amfetamin, sedativa a whisky. Občas si zakouřil marihuanu, na které ovšem neměl rád, že ho zpomaluje.
V rozhovorech Myra uvedla, že na manželství se v těch třinácti cítila připravená. S Jerrym zůstali nadosmrti přáteli. V rozvodové době nesené na vlnách pokory nahrál Lewis v roce 1970 gospelové album.
Alfa lotr
V neuvěřitelném restartu kariéry se stal jednou z největších amerických country hvězd. Mezi lety 1968 a 1977 spáchal sedmnáct top ten singlů. V roce 1971 předělal píseň od čerstvě zesnulé Janis Joplinové Me and Bobby McGee. Na rozdíl od fenomenální zpěvačky ji zpívá monotónně, ale s nemenší energií. Zajímavý je taky jeho cover dnes populární Somewhere Over The Rainbow.
Podle kolegů je vnitřně nejistým člověkem. Jediné chvíle, kdy si je jistý sám sebou, jsou ty za pianem. Snad proto to dává tak okázale najevo, i když směs machismu a šaškovství patřila u rokenrolových alfa interpretů k dekóru. Především se však blyští virtuozitou. Ruce mu běhají po klavíru, on však nespouští oči z publika.
Jak šel čas, přestával intonovat tak zběsile jako na začátku své hudební jízdy. Do ničeho se nenutil. Ani pak však nehrál na koncertech žádnou píseň stejným způsobem. Dál vymýšlel improvizované sloky, jimiž překvapoval a bavil publikum. Po koncertě za sebou na pódiích dál nechával rozladěná piana. Někdy i zničená.
Přepadl Elvise
Všechny jeho manželské eskapády těžko vyčíslit, tragické momenty jeho života však zmínit musíme. Jeden z nich přišel v roce 1973, Lewisovi umřel syn Jerry Lee Lewis junior. I jeho připravila o život autonehoda. Ne, drogy v oněch chvílích opravdu nepomáhají, proto je vlastně zázrak, že jejich zneužívání dokázal muzikant zvládat a dál pokračoval v úspěšné kariéře.
Dá se to vysvětlit snad jen jeho vírou, boha považoval za dárce svého talentu. Jenže k bohu patří i jeh protipól a s Lewisovým nadáním šli ruku v ruce jeho démoni. V roce 1976 ho na jeho čtyřicáté první narozeniny zatkli za pokus o vloupání do Elvisova sídla Graceland – mimochodem, Lewisově rezidenci se říkalo Disgraceland. Měl vystoupit ze svého auta, mávat pistolí a křičet. Policii zavolal sám Elvis, který tehdy už ovšem trpěl kvůli braní prášků paranoiou. Lewis se kvůli tomu urazil.
Drogy a tragédie
V roce 1981 démoni málem vítězí, během operace prasklého vředu, jedné z oblíbených příčin úmrtí alkoholiků, ho lékaři na chvíli ztratili. Za čtvrt roku už však zase hrál. Horská dráha jela dál. V roce 1982 se v bazénu utopila jeho čtvrtá manželka krátce před finalizací vleklého rozvodu. V červnu 1983 si Lewis bere veselou pětadvacítku Shawn Stephensovou. Osud jim dopřeje jen jedno manželské léto, a to necelé. V srpnu Shawn umírá na předávkování metadonem, který nejspíš našla u Jerryho.
Přezdívka The Killer, kterou mu vynesla divoká hra na piano, začíná být dvojsmyslná. Za nehty mrtvé ženy našla policie Jerryho kůži. Před soudem přiznal, že se oné noci poprali, ale vysvětlil, že se prali skoro každou noc. Konzumace všeho možného už bylo moc. V roce 1986 ho však jeho soukromý detox málem stál život, museli ho odvést a hospitalizovat. Byla to extrémně krkolomná jízda.
Moje prsty mají vlastní mozek
Ale neměla skončit, v roce 1989 Lewisovi popularitu obnovil film Great Balls Of Fire! na motivy knihy, kterou o životě s ním napsala Myra Brownová, ve filmu ji hraje Winona Ryderová. Lewis, jehož ztvárnil Dennis Quaid, pro film originálně nahraje všechny písně. Nakonec s filmem nebyl spokojený, lamentoval, že takhle se přece nikdy nechoval.
V roce 1998 odjel evropské turné s dalšími legendami rokenrolu Chuckem Berrym a Little Richardem. Po letošní květnové smrti druhého jmenovaného je Lewis posledním mohykánem z rokenrolových průkopníků. A nebojte, je šťastně ženatý. V roce 2012, v šestasedmdesáti letech, si vzal Judith Brownovou, bývalou manželku Rustyho Browna, bratra Lewisovy někdejší manželky Myry Brownové.
Jeho živá vystoupení nadšeným posluchačům dodnes zpřítomňují ducha rokenrolu padesátých let. V poslední době si dopřává pauzu, ale se svou sedmou manželkou na Youtube posílá zdravice. Ďábel s božím talentem z pódia možná ještě neodchází.
„Někteří lidi zkoušejí a zkoušejí, ale moje prsty mají vlastní mozek. Nemusím jim říkat, co mají dělat, dělají to samy. Je to talent od boha,“ prohlásil v jednom rozhovoru.
