Karol Wojtyła se narodil 18. května 1920 v polských Wadowicích jako třetí potomek armádního důstojníka Karola Wojtyły staršího a jeho ženy Emilie. Starší sestřičku nikdy nepoznal, zemřela krátce po porodu ještě před jeho narozením.
Karolovo dětství a mládí provázela jedna bolestná tragédie za druhou. Na konci třetí třídy základní školy ztratil ve věku necelých devíti let matku, která zemřela ve 45 letech na vleklý zánět srdce a ledvin. V roce 1932 zemřel také jeho milovaný starší bratr Edmund. Tyto těžké zkušenosti ho ale nezlomily, naopak posílily jeho víru a empatii k lidskému utrpení.
Od roku 1930 navštěvoval Státní chlapecké gymnázium Marcina Wadowity, kde získal kvalitní klasické vzdělání doplněné o studium řečtiny a latiny, která ho velice bavila, stejně jako nejrůznější sporty. Rád se věnoval kopané, plavání, bruslení, lyžování i horské turistice. Jeho vášní bylo také čtení polských klasiků a hraní, ale i režírování v divadelních spolcích.
Na kněze musel studovat tajně
Dne 3. května 1938 přijal Karol Wojtyła biřmování a o necelé dva týdny později odmaturoval na gymnáziu s vyznamenáním. Díky tomu si mohl vybírat z vysokých škol bez nutnosti skládat přijímací zkoušky. Nakonec zvolil za svůj obor polonistiku na Filozofické fakultě Jagellonské univerzity.
Jakmile vypukla druhá světová válka, otec a syn Wojtyłovi se neúspěšně pokusili uprchnout ze země. Během nacistické okupace Polska pak budoucí papež pracoval jako dělník nakládající vápenec do důlních vozíků a jako brzdař na důlních vlacích, aby se vyhnul deportaci do Německa k nuceným pracím. Po čase se vypracoval na pozici pomocníka odstřelovače. V únoru 1941 zemřel jeho otec na onemocnění srdce.
Od října 1941 Karol pracoval u čističky odpadních vod, kde mohl během nočních směn číst knihy, a tajně se věnoval studiu teologie. Byl jedním z prvních deseti seminaristů, kteří se připravovali na kněžství v ilegalitě. Po válce odcestoval do Říma, kde už jako vysvěcený kněz pokračoval v doktorském studiu teologie na papežském Athenaeu sv. Tomáše Akvinského.
Napomohl papež Jan Pavel II. pádu komunismu?
Jeho kněžská dráha začala v poválečném Polsku. Postupně stoupal v církevní hierarchii, stal se krakovským arcibiskupem a dne 16. října 1978 byl nečekaně zvolen 264. papežem, prvním slovanským papežem v historii a po 455 letech prvním neitalským. Jeho zvolení otřáslo tehdejším komunistickým blokem a dalo naději milionům lidí za železnou oponou.
A opravdu. Papež Jan Pavel II. sehrál v pádu komunismu ve východní Evropě významnou roli. Jeho podpora polské Solidarity a jeho neústupná kritika totalitních režimů posílila touhu po svobodě a demokracii. Rok po svém zvolení navštívil Polsko a tato zdánlivě nevinná návštěva se stala mohutnou manifestací národní identity a víry.
Uznával jiná náboženství, ale byl striktně proti eutanazii i antikoncepci
Jan Pavel II. byl papežem neobyčejné energie a aktivity. Podnikl 104 apoštolských cest do zahraničí, navštívil stovky zemí. Jeho poutě byly nejen náboženskými událostmi, ale i silnými projevy solidarity, míru a lidské důstojnosti.
Během svého pontifikátu se Jan Pavel II. aktivně věnoval dialogu s jinými náboženstvími a kulturami. Setkával se s představiteli judaismu, islámu nebo budhismu, čímž podporoval vzájemné porozumění a mír. Navštívil tak třeba i Izrael a pomodlil se u Zdi nářků.
Papež Jan Pavel II. se nevyhýbal ani kontroverzním tématům uvnitř katolické církve a ve společnosti. Jasně definoval učení církve v otázkách morálky, rodiny a lidské sexuality. Mimo jiné byl striktně proti eutanazii, interrupci i antikoncepci. Jeho encykliky jako Redemptor Hominis, Laborem Exercens, Sollicitudo Rei Socialis a Evangelium Vitae se staly významnými dokumenty, které reflektovaly aktuální společenské výzvy z křesťanského pohledu.
Dva pokusy o atentát přežil jako zázrakem
Světem otřásly dva pokusy o atentát na papeže Jana Pavla II. První se odehrál 13. května 1981 na Svatopetrském náměstí, kdy turecký terorista Mehmet Ali Agca střelil papeže projíždějícího v papa-mobilu těsně vedle aorty. Papež věřil, že ho zachránila Panna Marie. Atentátníkovi odpustil a osobně ho navštívil ve vězení.
Druhý pokus o atentát následoval o rok později, 12. května 1982 v portugalské Fatimě, kde se ho Juan María Fernández y Krohn pokusil bodnout bajonetem. Ochranka zasáhla včas. Právě do zlaté koruny fatimské sochy Panny Marie byla následně vsazena kulka z prvního incidentu, tedy ta kulka z blízkosti srdce papeže.
Uctíván za života i po něm
Přes svůj pokročilý věk a zdravotní problémy si Jan Pavel II. až do posledních chvil zachoval svou aktivitu a duchovní sílu. Jeho veřejná vystoupení stále vyzařovala hlubokou víru a lidskost. Jeho smrt 2. dubna 2005 vyvolala vlnu smutku a úcty po celém světě.

Svatý Jan Pavel II., vlastním jménem Karol Józef Wojtyła zvuk [karol juzef vojtyua], (18. května 1920 Wadowice – 2. dubna 2005 Vatikán) byl polský katolický duchovní, jenž se postupně stal pomocným biskupem (1958–1963), arcibiskupem krakovským (1964–1978), kardinálem (1967) a od 16. října 1978 až do své smrti prvním slovanským a po 455 letech prvním neitalským papežem.
Jan Pavel II. byl 1. května 2011 beatifikován (blahořečen) a dne 27. dubna 2014 svatořečen. O deset let později mu prezident České republiky Petr Pavel udělil in memoriam Řád Tomáše Garrigua Masaryka 1. třídy za zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva. Papež Jan Pavel II. se tak stal prvním a dosud jediným státem vyznamenaným svatým v České republice.
Zanechal za sebou bohaté duchovní dědictví a je vzorem statečnosti, odhodlání a neochvějné víry v Boha a člověka. Jeho poselství o lásce, míru a lidské důstojnosti zůstává aktuální a inspirující dodnes.