Karol Wojtyła se narodil 18. května 1920 v polských Wadowicích jako třetí potomek armádního důstojníka Karola Wojtyły staršího a jeho ženy Emilie. Starší sestřičku nikdy nepoznal, zemřela krátce po porodu ještě před jeho narozením.
Karolovo dětství a mládí provázela jedna bolestná tragédie za druhou. Na konci třetí třídy základní školy ztratil ve věku necelých devíti let matku, která zemřela ve 45 letech na vleklý zánět srdce a ledvin. V roce 1932 zemřel také jeho milovaný starší bratr Edmund. Tyto těžké zkušenosti ho ale nezlomily, naopak posílily jeho víru a empatii k lidskému utrpení.
Snímek pochází z doby, kdy byl malý Karol Wojtyla u prvního přijímání va Wadovicích.
Od roku 1930 navštěvoval Státní chlapecké gymnázium Marcina Wadowity, kde získal kvalitní klasické vzdělání doplněné o studium řečtiny a latiny, která ho velice bavila, stejně jako nejrůznější sporty. Rád se věnoval kopané, plavání, bruslení, lyžování i horské turistice. Jeho vášní bylo také čtení polských klasiků a hraní, ale i režírování v divadelních spolcích.
Na kněze musel studovat tajně
Dne 3. května 1938 přijal Karol Wojtyła biřmování a o necelé dva týdny později odmaturoval na gymnáziu s vyznamenáním. Díky tomu si mohl vybírat z vysokých škol bez nutnosti skládat přijímací zkoušky. Nakonec zvolil za svůj obor polonistiku na Filozofické fakultě Jagellonské univerzity.
Jakmile vypukla druhá světová válka, otec a syn Wojtyłovi se neúspěšně pokusili uprchnout ze země. Během nacistické okupace Polska pak budoucí papež pracoval jako dělník nakládající vápenec do důlních vozíků a jako brzdař na důlních vlacích, aby se vyhnul deportaci do Německa k nuceným pracím. Po čase se vypracoval na pozici pomocníka odstřelovače. V únoru 1941 zemřel jeho otec na onemocnění srdce.
Od října 1941 Karol pracoval u čističky odpadních vod, kde mohl během nočních směn číst knihy, a tajně se věnoval studiu teologie. Byl jedním z prvních deseti seminaristů, kteří se připravovali na kněžství v ilegalitě. Po válce odcestoval do Říma, kde už jako vysvěcený kněz pokračoval v doktorském studiu teologie na papežském Athenaeu sv. Tomáše Akvinského.
Karol Wojtyla (druhý zprava) v roce 1939 při stavebních pracích v rámci vojenského výcvikového kempu.
Napomohl papež Jan Pavel II. pádu komunismu?
Jeho kněžská dráha začala v poválečném Polsku. Postupně stoupal v církevní hierarchii, stal se krakovským arcibiskupem a dne 16. října 1978 byl nečekaně zvolen 264. papežem, prvním slovanským papežem v historii a po 455 letech prvním neitalským. Jeho zvolení otřáslo tehdejším komunistickým blokem a dalo naději milionům lidí za železnou oponou.
A opravdu. Papež Jan Pavel II. sehrál v pádu komunismu ve východní Evropě významnou roli. Jeho podpora polské Solidarity a jeho neústupná kritika totalitních režimů posílila touhu po svobodě a demokracii. Rok po svém zvolení navštívil Polsko a tato zdánlivě nevinná návštěva se stala mohutnou manifestací národní identity a víry.
Svatý otec Jan Pavel II.
Uznával jiná náboženství, ale byl striktně proti eutanazii i antikoncepci
Jan Pavel II. byl papežem neobyčejné energie a aktivity. Podnikl 104 apoštolských cest do zahraničí, navštívil stovky zemí. Jeho poutě byly nejen náboženskými událostmi, ale i silnými projevy solidarity, míru a lidské důstojnosti.
Princezna Diana a papež Jan Pavel II. (Vatikán, 29. srpna 1985)
Během svého pontifikátu se Jan Pavel II. aktivně věnoval dialogu s jinými náboženstvími a kulturami. Setkával se s představiteli judaismu, islámu nebo budhismu, čímž podporoval vzájemné porozumění a mír. Navštívil tak třeba i Izrael a pomodlil se u Zdi nářků.
Papež Jan Pavel II. se nevyhýbal ani kontroverzním tématům uvnitř katolické církve a ve společnosti. Jasně definoval učení církve v otázkách morálky, rodiny a lidské sexuality. Mimo jiné byl striktně proti eutanazii, interrupci i antikoncepci. Jeho encykliky jako Redemptor Hominis, Laborem Exercens, Sollicitudo Rei Socialis a Evangelium Vitae se staly významnými dokumenty, které reflektovaly aktuální společenské výzvy z křesťanského pohledu.
Dva pokusy o atentát přežil jako zázrakem
Světem otřásly dva pokusy o atentát na papeže Jana Pavla II. První se odehrál 13. května 1981 na Svatopetrském náměstí, kdy turecký terorista Mehmet Ali Agca střelil papeže projíždějícího v papa-mobilu těsně vedle aorty. Papež věřil, že ho zachránila Panna Marie. Atentátníkovi odpustil a osobně ho navštívil ve vězení.
Atentát na papeže Jana Pavla II., na kterého na Svatopeterském náměstí vystřelil turecký atentátník Mehmet Ali Agca. (13. května 1981)
Papež Jan Pavel II. se setkal ve vězení Rebibbia s Turkem Mehmetem Alim Agcou, který se jej pokusil zabít. Už předtím mu odpustil. (27. prosince 1983)
Druhý pokus o atentát následoval o rok později, 12. května 1982 v portugalské Fatimě, kde se ho Juan María Fernández y Krohn pokusil bodnout bajonetem. Ochranka zasáhla včas. Právě do zlaté koruny fatimské sochy Panny Marie byla následně vsazena kulka z prvního incidentu, tedy ta kulka z blízkosti srdce papeže.
Uctíván za života i po něm
Přes svůj pokročilý věk a zdravotní problémy si Jan Pavel II. až do posledních chvil zachoval svou aktivitu a duchovní sílu. Jeho veřejná vystoupení stále vyzařovala hlubokou víru a lidskost. Jeho smrt 2. dubna 2005 vyvolala vlnu smutku a úcty po celém světě.
Svatý Jan Pavel II., vlastním jménem Karol Józef Wojtyła zvuk [karol juzef vojtyua], (18. května 1920 Wadowice – 2. dubna 2005 Vatikán) byl polský katolický duchovní, jenž se postupně stal pomocným biskupem (1958–1963), arcibiskupem krakovským (1964–1978), kardinálem (1967) a od 16. října 1978 až do své smrti prvním slovanským a po 455 letech prvním neitalským papežem.
Jan Pavel II. byl 1. května 2011 beatifikován (blahořečen) a dne 27. dubna 2014 svatořečen. O deset let později mu prezident České republiky Petr Pavel udělil in memoriam Řád Tomáše Garrigua Masaryka 1. třídy za zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva. Papež Jan Pavel II. se tak stal prvním a dosud jediným státem vyznamenaným svatým v České republice.
Blahořečení papeže Jana Pavla II.
Zanechal za sebou bohaté duchovní dědictví a je vzorem statečnosti, odhodlání a neochvějné víry v Boha a člověka. Jeho poselství o lásce, míru a lidské důstojnosti zůstává aktuální a inspirující dodnes.
