Psal se rok 1929 a jednadvacetiletý mladíček z Etterbeeku Georges Prosper Remi (22. května 1907 – 3. března 1883) přinesl šéfredaktorovi konzervativního listu Le Vingtième Siècle (Dvacáté století) Norbertu Wallezovi kreslený příběh odvážného hrdiny Tintina.
Wallez se dlouho nerozmýšlel, kreslený černobílý příběh doplněný textem se pro jeho záměry přesně hodil. Sháněl něco „výchovného“, co by mohl publikovat v mládežnické příloze listu, a od začínajícího kreslíře si přesně něco takového představoval.
Tintin byl hned zkraje poslán do Sovětského svazu. Jeho výprava měla být protisocialistickou propagandou pro děti, tak znělo vydavatelovo zadání. Podle Hergého životopisce Benoita Peeterse to byla Hergého nejhorší Tintinova epizoda.
Tintinova dobrodružství
Georges, kvůli výslovnosti svých iniciál přezdívaný Hergé, měl tou dobou za sebou už kreslené příběhy pro skautský časopis. Jejich hrdina se vydal do Ameriky, kde musel bojovat s nepřátelskými indiánskými kmeny i sebevědomými gangstery.
Pro přílohu katolického listu bylo ale potřeba trochu jiné zaměření, a Hergé se šéfredaktorovi trefil do noty. Stvořil pro něj chlapce Tintina, který se ničeho nezalekne, vždy se dá na stranu dobra a bojuje se všemi zlořády. „Tintin se zrodil z mé nevědomé touhy být dokonalý, být hrdinou,“ svěřil se později Hergé.
Příběhy, publikované později jako Tintinova dobrodružství, vycházely nejprve časopisecky. V prvním z nich se kluk v širokých tříčtvrťácích a v košili s nezbytným límečkem vydal do „země sovětů“. Brzy mu ale začala jít po krku tajná policie, která se snažila, aby tento buržoazní synek zmizel beze stopy. Tintinovi se podařilo utéct a stal se svědkem různých podvodů. Uviděl třeba hladovějící lidi i popírání hladomoru, předstírání práce v nefungujících továrnách před příjezdem západní delegace a i bohatství v „Leninově skrýši“.
Komiks měl v Belgii obrovský úspěch a dostal se i do zahraničí. O 50 let později se ale kvůli němu tehdy již slavný autor dostal do nepřízně západních komunistů. Sám ho na začátku 80. let zhodnotil tak, že byl prý příliš politicky sektářský. Nicméně když se po Hergého smrti nad jeho dílem zamýšleli novináři z The Economist, došli k tomu, že jeho pohled byl spíš vizionářský. „Při nynějším pohledu zpět lze konstatovat, že vylíčení země plné hladu a tyranie bylo až nepříjemně přesné,“ citovala z listu ČTK.
Hergé a čistá linie
Po úspěchu Tintina v zemi sovětů následovaly další velké příběhy: odvážný dobrodruh vyplul do Konga, do Ameriky a po později také do Orientu.
Komiksový Tintin je podle Britů rasista |
Hergé si postupně vypracoval styl, který se dnes považuje za charakteristický. Byla to původně černobílá kresba čistou linií – s výraznými konturami, bez stínování či šrafování. Stylizované komiksové postavy sázel do realisticky ztvárněného prostředí, a tak jim dodával živost a příběhu autenticitu. Až později Hergé do svého komiksu pustil barvy, díky čemuž Tintin získal typickou narezlou čupřinu.
I když jeho dobrodružství byla velkolepá a jeho činy úchvatné, autor se nikdy netajil tím, že jeho hrdina má něco z něj. „Ostatně Tintin je jenom jinou formou mého já, které může pokračovat v této cestě objevování,“ napsal o něm svému učiteli.
Lepší kreslíř než autor příběhů, tak Hergého později charakterizovala kritika. Kromě určité naivity vadil hlavně rasismus, jakým se Tintin uvedl v Kongu, nebo jeho pohled na „zlé“ Indiány v Americe.
Nutno ovšem podotknout, že třeba africké příběhy si objednal sám šéfredaktor Wallez. Měl dojem, že Tintinova cesta do Konga, inspirovaná návštěvou belgického krále Alberta I. v této zemi roku 1928, by mohla mladým čtenářů katolického deníku „prodat“ zájem o misijní činnost. Hergé později přiznal, že o této zemi nevěděl nic, vyjma toho, co se říkalo mezi lidmi – že je to velká země, která „má štěstí, že jsme tam přijeli“. (Kongo bylo belgickou kolonií až do roku 1960.)
Ukázka z francouzského vydání komiksu Tintin v Kongu
Abbé Wallez
Wallez byl autoritou, od které si mladí lidé nechávali mluvit do života, a to někdy způsobem, který se dnes těžko chápe. Příkladem byl právě Hergé a jeho láska Germaine Kieckensová.
Tato půvabná zrzka a Wallezova sekretářka padla Hergému do oka, ona sama však jeho city neopětovala. Dlouhé měsíce ji tento ctitel doprovázel z práce domů, aniž by se dočkal jakéhokoli nadějného gesta. Germaine měla oči jen pro svého o generaci staršího šéfa. Byl to právě on, kdo rozhodl, že ve své redakci kolem sebe nechce svobodné lidi, a doporučil jí, ať Hergého neodmítá.
V roce 1932 se tak konala svatba, která ale ani jednomu z novomanželů štěstí do života nepřinesla. Svým způsobem vynucený sňatek vedl k řadě krizí, rozchodů, nevěr a opětovného smiřování. Rozvod následoval až v roce 1977, kdy to umožnily belgické zákony, už nejméně 17 let předtím však manželé žili odděleně.
For your year-end holidays, Tintin, Snowy, the Castafiore, Captain Haddock, and all the characters from Hergé's saga welcome you every day until January 7, even on December 25th and 31st! Isn't that wonderful?
© Culturespaces / C. de la Motte Rouge / Hergé - Tintinimaginatio - 2023
#brussels #art #immersiveart #tintin #tintinimaginatio #whattoinbrussels #theadventuresoftintin #tourandtaxis #brussels
Byl Hergé kolaborant?
Válka pro Hergého kariéru znamenala ránu, ne ale tak velkou jako pro jiné redaktory. Katolický konzervativní list, kam psal Tintinovy příběhy, sice skončil, nacisté mu ale umožnili pracovat pro jiné noviny, které sami ovládli.
Odboj měl jasno: Hergého označil za kolaboranta a tato nálepka ho provázela ještě dlouho po válce. On sám se svou nechutí k odboji netajil, vysvětloval ji ale následovně: „Věděl jsem, že za každou jejich akci bude následovat zatýkání a střílení rukojmích.“
Na počátku 50. let si Hergé založil vlastní studio. Vydával časopis Tintin, do kterého další dobrodružství oblíbeného hrdiny připravovali i jeho spolupracovníci. Tintina poslal autor ještě na další výpravu, tentokrát do Tibetu.
Osmdesátník Tintin se v Albatrosu vrací s příběhem Sedm křišťálových koulí |
Tento příběh už vznikl rovnou v barvě a byl v mnohém přelomový. Nejen že tu hrdina nemá zlého protivníka, ale také se zbavuje předsudků a seznamuje se s buddhismem. Komiks sesbíral několik cen a uznání mu projevil i Dalajláma. Tintin se dočkal zpracování na plátně, rozhlasové dramatizace a také videohry.
Hergého sláva do konce jeho života rostla. V roce 1971 odjel na velké turné do Ameriky. Ironicky – víc než 40 let poté, co sem poslal za dobrodružstvím svého hrdinu. Mimo jiné se zde setkal s jiným známým umělcem, Andy Warholem. Až poté se Hergé vydal na další místo, které měl Tintin už v malíku – do Asie.
V plánu měl ještě setkání se Stevenem Spielbergem, který později natočil Tintinova dobrodružství. Už to nestihl, zemřel v březnu 1983 na srdeční zástavu. Jeho díla se dnes prodávají za obrovské sumy.
