V londýnském Toweru je ještě ráno, ale na jeho vnitřním nádvoří je už spousta lidí z řad dvořanů, šlechticů a měšťanů. Poprava královny se totiž nevidí každý den, a tak mohou být přítomni jen vybraní diváci krvavého představení. Žena, kterou mají za chvíli stít, však už někdejší hrdou krásku nepřipomíná. Několik týdnů ve vězení doufala, že se král slituje, a teď jsou její duše i tělo vyčerpané, ztýrané a odevzdané osudu.
Aspoň v jedné věci se manžel a král pokusil její osud usnadnit, povolal z Calais zkušeného kata, který ji sťal jedním milosrdným máchnutím meče. Anna Boleynová, manželka anglického krále Jindřich VIII., zemřela 19. května 1536 mezi osmou a devátou hodinou ranní.
Tower of London
Proč byla Anna popravena?
Jak už to bývá u vykonstruovaných procesů a skandálů veřejně činných lidí, důvod se vždycky najde. Anna byla souzena za velezradu spolu s řadou lidí ze svého okolí, a především se svým bratrem Georgem, s nímž se měla dopustit cizoložství a incestu. George byl popraven o dva dny dřív a není vyloučeno, že Anna jeho popravu z okna vězení viděla. Oproti němu však měla štěstí v neštěstí. Její poprava se zdržela právě kvůli příjezdu francouzského kata, který se vyznal v popravách mečem. Její bratr zemřel až po několika ranách tupou anglickou sekerou.
Podle historiků byl však soud s Annou Boleynovou zinscenován, a ačkoli se nevěra nedá vyloučit, ostatní obvinění i erotický vztah s vlastním bratrem se jeví jako značně pochybné. Anna se stala především obětí kruté doby, ve které žila, i vlastních ambicí.
David Wilkie Wynfield: Uvěznění Anny Boleynové v Greenwichi, 1860
Boj o moc a potomka
Využití vlastních dětí jako prostředku ke společenskému postupu v té době zdaleka nebylo neobvyklé, konec konců setkáváme se s ním doposud. Rodina Boleynových šla však ještě dál. Po krásných tělech svých dcer se sir Thomas Boleyn rozhodl vystoupat na společenském žebříčku a získat postavení i velkou moc.
Anna i Marie Boleynovy sice žily na francouzském královském dvoře, byly však postupně povolány zpátky do Anglie. Že se v jejich návratu a přítomnosti u anglického dvora skrýval záměr, je sice pouhá konstrukce, ale rozhodně nejde vyloučit. Zejména vzhledem k agresivnímu úsilí Thomase Boleyna prorazit v mocenské hierarchii a snaze dosáhnout všech titulů a funkcí, které díky tomu postupně získal.
Jindřich VIII. byl navíc známý svou příchylností k ženskému pohlaví. Podle všeho se jeho milenkou stala nejprve Marie Boleynová a poté jeho pozornost upoutala Anna.
Portrét Anny Boleynové v galerii města Bradford v severní Anglii
Jindřich VIII. Tudor (1491–1547) - král Anglie a Irska a uchazeč o trůn Francie od 21. dubna 1509 až do své smrti. Druhý anglický panovník z rodu Tudorovců.
Vznik anglikánské církve
Manželství v té době mělo význam nejen politický, ale také dynastický. Turbulentní roky války růží, kdy o moc v Anglii soupeřily dva panovnické rody, vyžadovaly stabilitu. Tu měl zajistit silný vládnoucí rod opírající se o dominantní krále a přízeň šlechty. Potřeba mužského dědice tak byla naprosto ultimativní, aby král získal dostatečnou autoritu a podporu. Synové z manželství Jindřicha s Kateřinou Aragonskou však zemřeli při porodu nebo krátce po něm. I sám vztah Jindřicha VIII. s Kateřinou procházel krizí a v tomto patovém okamžiku přichází na scénu krásná a dravá Anna.
Podle některých pramenů to dokonce měla být ona, kdo Jindřicha přivedl na nápad, jak situaci vyřešit. Pochopitelně pro ni co nejvýhodněji a s minimálním ohledem ke Kateřině. Když papež nevyhověl Jindřichově žádosti o zrušení sňatku, přerušil Jindřich vazbu ke katolické církvi, což mu umožnilo Kateřinu zapudit. Posléze v roce 1534 sám sebe prohlásil za hlavu církve v Angli a vznikla samostatná anglikánská církev.
Z filmu Jindřich VIII.
Anna se stává královnou hned třikrát
Jindřich už byl v té době plně v Annině moci. Kromě zhoubné cílevědomosti totiž zřejmě uměla i rafinovaně využívat ženské zbraně a na rozdíl od své sestry odmítala intimní styk v neposvěceném vztahu. Ať už chtěla uchovat svou dívčí i rodinnou čest, nebo spoléhala na Jindřichovu živočišnou touhu, taktika jí vyšla. Aspoň pro tuto chvíli.
Než došlo k definitivnímu odtržení od římskokatolické církve, nevydržel už Jindřich muka čekání na naplnění svého vztahu s Annou a tajně se 14. listopadu 1532 vzali. Tento sňatek sice nebyl oficiálně uznán, protože Jindřich byl stále ženatý s Kateřinou, ale aspoň dosáhl svého uspokojení. Anna otěhotněla a dítě se narodilo přesně devět měsíců poté. A nebylo to ledajaké dítě. Jeho jméno je v britské historii mnohokrát skloňováno.
I oficiální sňatek 15. ledna následujícího roku byl držen v tajnosti, a to až do 23. května, kdy bylo zneplatněno manželství s Kateřinou. Následně 28. května byl konečně uznán sňatek s Annou. Anna i její otec a okruh jejich známých se dočkali koruny dřív, než se v září narodila dcera Alžběta. Budoucí královna Alžběta I., která – ačkoli žena – vrátila Anglii tolik potřebnou stabilitu. Paradoxy osudu zkrátka neznají mezí.
Kdo seje vítr…
Mluvit v souvislosti s nešťastnou Annou o božích mlýnech by bylo poněkud kruté. Faktem však zůstává, že ji čekal podobný osud jako Kateřinu. Po narození Alžběty třikrát potratila a mužského dědice Jindřichovi nedala. Velmi silný tlak, který na ni nová role vyvíjela, rozhodně nepřispěl k jejímu zdraví ani nervovému rozpoložení.
Vztah s Jindřichem se postupně pokazil a král místo rodině Boleynových začal naslouchat jim nepřátelským hlasům. Vzájemná vášeň, která pár k sobě přitahovala, se proměnila v nesnášenlivost. Tu ještě podpořil Jindřichův pocit viny a představa, že ho Bůh trestá za způsob, jakým se zbavil Kateřiny.
Ozubená kola osudu nakonec semlela i Annu, která musela ustoupit Jindřichově naději na syna. Tu mu nakonec splnila až třetí manželka Jana Seymourová. V této situaci Jindřich popřál sluchu zlolajným pomluvám a Anna nakonec stanula před soudem za velezradu a krvesmilstvo. Popravena byla paradoxně jen pár měsíců poté, co Kateřina Aragonská v lednu 1536 zemřela ve svém smutném vyhnanství na Kimboltonském hradě. Nedlouho nato skonala i matka Anny a nakonec otec Thomas Boleyn, který byl po odsouzení svých dětí zbaven všech výsad a titulů.
David Wilkie Wynfield: Uvěznění Anny Boleynové v Greenwichi, 1860
