Algoritmy proti algoritmům
Johnsonovo tělo potřebuje na své pouti za dlouhověkostí spoustu látek, pilulek, přístrojů. A hlavně dat, hlavně dat
Soudí, že už v roce 2030 přijde zlom. Už i na to, jak žijeme dnes, budou prý lidé z roku 2030 nahlížet, jako bychom žili ve středověku, se středověkou zaslepeností, omezeností. Za pět let ovládne naše životy inteligence, a její protokoly a algoritmy.
Bryan Johnson to vidí docela konkrétně a dokáže to popsat naprosto ilustrativně. Dívá se na nás totiž už jako by byl z roku 2030. Například je pro něj výrazem zvířecí pudovosti jen tak si říct: „No, a teď bych si dal hovězí steak.“ Jak, proboha, někdo může? Jen tak, bez měření, bez stanovení cílů oné konzumace, analýzy jejích dopadů na naše orgány, buněčné struktury, tělesné funkce?
„Když se na to budeme dívat zpětně, o roku 2025 budeme říkat: Hele, uvěříš tomu, že jsme prostě jen tak chodili do obchodu a víceméně náhodně tahali věci z regálů do košíků?“ popisuje.
Zní to hrozně. Co zbude ze života, když ho budou ovládat data, kam se poděje vůle, spontánnost, chutě, ano, nakonec i nahodilost, dokonce neřesti, prohřešky? Má však odpověď. „Existují vědci, co si své diplomové práce udělali na výrobě takových potravin, aby se na nich dala vypěstovat závislost. Je to celá věda, a její odborníci dovedou vaše závislostní vzorce měřit, škálovat,“ připomíná.
A víc než logicky dovozuje: „Když přemýšlíte o tom, co jíme, jsme v zajetí algoritmu, jak stojí dnes.“ Říká tím, že žijeme, stravujeme se jako loutky, proto ty haldy průmyslově vysoce zpracovaných potravin. Jsou totiž návykové, a to vyhovuje algoritmům ziskovosti.
Zvyšují riziko úmrtí. Průmyslové potraviny zavrhla dosud největší studie |
Navíc dodává, že kromě závislosti podle existujících algoritmů jsou naše stravovací návyky spojeny prostě s tím, že se trávíme. Jíme jedy, těžké kovy, mikroplasty. Vize jeho algoritmů by lidstvo těchto, stávajících algoritmů měla zbavit.
