Žití, co dá zabrat
„Bojujeme za svobodu existovat tak dlouho, dokud budeme chtít.“ Komunita Don´t Die chce zítřek, a po něm další. A další
Ne vše se však povede. Projekt „miminkovská tvářička“ skončil po tukové transfúzi tím, že mu málem explodoval obličej. Je to experiment!
Vstává mezi půl pátou a šestou, bez budíku. Změří si teplotu, vystaví se UV záření, aplikuje terapii modrým světlem, terapii proti suchým očím, nasadí čepici s červeným světlem. Dopřeje si asi šedesátku suplementů, další následují během dne. Třicet až šedesát minut cvičí, silový trénink, kardio, flexibilita.
Snídá, proteinový prášek s bobulemi. Druhé jídlo ho čeká v devět, mívá neměnné složení, něco brokolice, květáku, černé čočky, hub shitake nebo maitake, česnek, zázvor, ocet, olivový olej, fermentovaná zelenina (na návod se podívejte na Johnsonově blogu). „Večeře“ následuje v jedenáct dopoledne, zelenina, semínka, oříšky, bobule. Je to jeho poslední jídlo.
Pracuje šest hodin denně, mívá byznys schůzky, připravuje obsah pro sociální média. Práci prokládá přestávkami, cvičením, ale též „lehkými domácími pracemi nebo tancem“. Nato si dopřeje terapii variability srdeční frekvence s pomocí speciálního zařízení, které vysílá elektrický proud do bloudivého nervu v uchu. Pečlivě se věnuje vůbec největšímu orgánu lidského těla, jak zdůrazňuje, pokožce. Pak přijde na řadu péče o ústní dutinu, není důležitá jen kvůli zubům, ale též pro mikrobiom a zdravý mozek, vysvětluje.
Protokoly myslí i na mezilidské vztahy, přinejmenším hodinu své večerní rutiny proto věnuje času strávenému se svým synem Talmagem. V půl deváté večer uléhá, protokol předepisuje, za jakých podmínek.
To je přirozeně pouhá kostra, nadto jen neúplná, pro naznačení nároků dvoustovky jeho protokolů. K Johnsonově životu patří další měření a další speciální terapie. Objevila se mezi nimi terapie plazmou, nechal si do těla vpravit Talmagovu, sám dal naopak vlastní svému otci. Mezi jeho kritizované praktiky patří vyhýbání se slunečnímu záření, vyčítá mu rozkládání kolagenu a elastinu.
Rovněž vyzkoušel terapii rapamycinem, přípravkem, který se jinak používá při transplantaci orgánů. Onen počin podtrhuje, že je miliardář jedním chodícím experimentem – jeho tým totiž nakonec seznal, že co mělo zpomalovat stárnutí, ho zrychlovalo. „Nejagresivnější rapamycinový protokol v dějinách“, který mu jeho tým naordinoval, ho stál kožní infekce, abnormální hladiny lipidů, zvýšený krevní cukr. Vzdal se ho.
Jinými slovy, protokoly mu určují život se strojovou přesností. A je to pokus, takže nikoli bez chybovosti. Stojí to za to? Posuďte sami. A ano, následující řádky nevyhnutelně znějí jako imitace cimrmanovského líčení počasí při výletu.
