I tak však pro ni byl lockdown výzva. „Jelikož jsem matkou dvou dětí, kterým v době první vlny bylo pět a šest let, byl to celkem masakr,“ přiznává, „pokrytecky jsem si nalhávala, že já se přece nějakým lockdownem rozhodit nenechám. Ale až během rozvolňování jsem začala postupně ožívat.“
Prohlédněte si fota MOgirl Elišky |
A hned, jak to šlo, vyrazila s manželem do Řecka. „Náš každoroční letní rituál,“ vysvětluje a doplňuje: „Během lockdownu mi přišla jakákoliv země, kde je teplo, jako ráj na zemi, který je sice relativně blízko, ale přesto nedostupný. Představovala jsem si, jak se asi cítili moji rodiče v časech tvrdého socialismu, kdy taková dovolená byla cosi nemyslitelného. I když ta moje zkušenost je oproti té jejich samozřejmě naprostá malichernost.“ Dovolenou si užila „nejlépe v životě“.
MOgirl EliškaMá ráda knihy. „Čtením trávím opravdu hodně času,“ říká. Čte klasiku, historické a psychologické knihy, literaturu faktu. „Občas nějaký nový oceněný počin mladých českých autorů, miluji japonskou literaturu, zvlášť Haruki Murakamiho. Moc nemusím detektivky, takové ty motivační návody na všechno a ženské romány. A taky obecně moc neholduji poezii,“ dodává. |
Jinak však dopady pandemie nezveličuje: „Žádná nezvratná škoda se u mě nekoná.“ A s obdobnou vyrovnaností bere i globální vyhlídky. „Jsem tak trochu existenciální nihilistka, takže se ve směřování světa moc věcí neobávám. Ano, naši euroamerickou civilizaci spolkne časem Čína, ale co na tom, to je prostě koloběh dějin,“ myslí si.
„Samozřejmě, nechtěla bych, aby moje děti zažily válku a bídu, ale zároveň moc nevěřím prognostikům, kteří něco takového Západu pro brzkou budoucnost věští. Na závěr mohu optimisticky ze svého mikrokosmu konstatovat, že si myslím, že každá nová generace je o něco málo lepší, než byla ta před ní,“ říká
A co považuje za nejdůležitější vlastnosti? „Schopnost porozumět sama sobě a roli, jakou v životě máme, otevřenost k sobě i k okolí, úsilí o to být lepším člověkem a neoplácet křivdy,“ vyjmenovává.
A usiluje o to: „Nemám ráda žádný svůj nedostatek a vytrvale se snažím pracovat na jejich odstranění.“
MOgirls: dívky k nepřehlédnutíMají jiskru, osobnost, často tetování a piercing, pestrobarevné vlasy, nekonvenční účesy. Nejsou otrokyněmi stereotypního diktátu ideálu krásy ani konvenčních společenských norem. Jsou zajímavé, protože jsou své. Magazín MOmag.cz dává šanci dívkám, které se nebojí vybočit. |
Jako dospělá je prý šťastnější, než byla v dětských letech. „Byla jsem smutné, ošklivé a nešťastné dítě. Ale dobrá, vzpomínám si na to, že asi ve čtyřech letech mě vzala babička na pouť,“ líčí s nadsázkou. A dodává, že ne vždy vše klaplo. „Určitě mám na kontě pár fiasko vztahů. Pak také nedopadla moje očekávání, když jsem se po úporném drilu ve čtvrťáku na gymplu dostala na všechny vysoké školy, kam jsem se hlásila. Byla obrovská, motivace až nezdravá. Sice jsem jednu z vysokých škol dokončila, ale rozhodně to nakonec nebylo to, o čem jsem snila,“ přiznává.
I dnes však dokáže jít až na dřeň. „Záleží na mém žebříčku hodnot. Pokud jde o něco, na čem mi skutečně záleží, jdu do hloubky. Ale pak je spousta věcí, kvůli kterým odmítám plýtvat svou energií, jako například kvalita rukopisu mé dcery nebo pro mě nesmyslný hon za kariérou na ‚prestižních‘ pozicích,“ dokresluje.
