

Mají svou nepominutelnou přitažlivost. K první inkarnaci fotografie, černobílým snímkům, se vracíme stále, i dnes v době digitální fotografie. Snad proto, že působí v době sofistikovaně upravovaných fotek pravdivěji. Autentičtěji. Autorka knihy WOMAN Kateřina Janišová se jí ve své tvorbě věrně drží. „Barva nás většinou jen rozptyluje od důležitých vjemů a emocí na fotografii,“ soudí.
Autor: Kateřina Janišová
„Při focení už barevně nevidím, jen černobíle,“ přiznává.
Autor: Kateřina Janišová
A doplňuje, že focení je pro ni z podstatné části tvořené komunikací s portrétovanou ženou.
Autor: Kateřina Janišová
Vždy mu proto předchází nenucené povídání, aby se žena ubezpečila, že se nemusí zdráhat dát do své osobnosti, svých přání, tužeb, charakteristik nahlédnout.
Autor: Kateřina Janišová
„Každý dobrý fotograf musí být i dobrý psycholog,“ shrnuje své zkušenosti fotografka.
Autor: Kateřina Janišová
A focení poté může být i druhem terapie.
Autor: Kateřina Janišová
Žena se při něm a z výsledné fotografie o sobě může leccos dozvědět.
Autor: Kateřina Janišová
Celý její tvůrčí proces je tak pro ni otevřený, bez limitů.
Autor: Kateřina Janišová
Dodává přitom, že odhalit svoje nitro bývá leckdy obtížnější než ukázat tělo.
Autor: Kateřina Janišová
Odráží život, osobnost autentičtěji, protože je bez pozlátka.
Autor: Kateřina Janišová