Začněme však alarmem: Jako iluzi rozbíjí studie z magazínu Alzheimer’s & Dementia naději, kterou chovalo mnoho z nás. Sázeli jsme na to, že dlouhé hodiny strávené sezením vybalancuje cvičení. Že si dvakrát třikrát týdně zajdeme do tělocvičny nebo vyběhneme do parku a sezení si poctivě oddřeme.
A dodejme, nebyla to naděje bez důvodu. Vyrostla z výzkumů, jako byl například ten, který vyměřoval, kolik kroků sezení vyváží (optimum bylo mezi devíti a deseti tisíci denně při sezení nad 10,6 hodiny denně). Jenže to neplatí. Cvičení není volnou vstupenkou do pracovní židle ani na domácí gauč. To je část zjištění, které aktuální studie amerického a jihokorejského autorského týmu přinesla.
Jak na to přišli: Výzkumný kolektiv si vzal do hledáčku přes čtyři stovky lidí, byli starší padesáti let, sledoval je po dlouhých sedm let. Monitoroval jejich pohyb (nebo jeho absenci). Účastníci a účastnice celé věci přitom nebyli zahálčiví, téměř 90 procent z nich splnilo 150 minut tělesné aktivity za týden. Kromě toho procházela skupina neurologickými a psychickými testy, jejich mozky výzkum sledoval s pomocí magnetické rezonance.



















