Hodně vášně na malých strojích. Závody sekaček nejsou selanka

Je to pravděpodobně nejpřátelštější, nejméně komerční a nejlevnější motosport na světě. Závody na zahradních sekačkách. Jenže pozor, jakkoli to může znít jako ztřeštěný vtip, jezdci i publikum berou sekačkové rallye velmi vážně. I když vozítka mají samozřejmě odmontované žací součásti.

Závodům na sekačkách vdechla lidová kreativita život nezávisle na sobě na obou stranách Atlantiku. Ve Spojených státech se první rallye odehrála v roce 1963 v malém městečku Twelve Mile v Indianě. A závody tam pořádají každoročně dodnes.

Na druhé straně oceánu, řeč je o Velké Británii, se kořeny disciplíny „lawn mower racing“, jak zní anglický název, začaly splétat v roce 1968. „Říká se, že první grand prix na zahradních sekačkách se konalo na hřišti kriketového klubu Ashton On Mersey v Cheshire,“ uvádí server Lawnmowers Direct.

Druhý milník britské kapitoly dějin sekačkových závodů byl položen v hospodě v kriketovém klubu ve Wisborough Green v Západním Sussexu. Parta motoristických nadšenců si u piva stěžovala, jak drahý je motosport, až je onen nápad přímo břinkl do oka při pohledu z okna: venku se proháněl správce na sekačce a upravoval trávník. 

Najednou to kumpánům došlo, zahradní sekačku má přece doma každý! A opravdu, na závodě, který uspořádali, se sjelo na osmdesát strojů rozličných typů i kondice. Od exemplářů značky Atco z roku 1923 po moderní zahradní pomocníky změněné v závodní piráty, ohlíží se zpátky server Lawn Mower World.

Britská asociace závodů na sekačkách, která pořádá od roku 1978 každým rokem úctyhodný dvanáctihodinový závod ve style Le Mans, je přitom původnímu étosu věrná. „Žádné sponzorství, žádná komercionalizace, žádné finanční výhry a žádná úprava motorů,“ hlásá web asociace. Je hrdá na to, že list Motor Sport News její disciplínu popsal jako „nejlevnější podobu motosportu ve Spojeném království“, onen titul si chce uchovat.

Ostatně, v tom se podle všeho shodne i s americkými sekačkovými fanatiky. „Den, kdy bychom měli začít závodit pro peníze, by byl dnem, kdy bych odstoupil,“ sdělil serveru Popular Mechanics Aaron Crowl, šéf Americké asociace závodních sekaček.

Pomalá vášeň i skutečné extrémy

Jinak je však je svět závodů na sekačkách pestrý. Platí v něm, že závodní stroj musí nejen pohánět motor ze sekačky, ale že původní musí být i karosérie a design. Vítané jsou všechny typy, dokonce i sekačky, za nimiž závodník běží a tlačí je, samozřejmě sekačky se slabými či silnějšími motory, ale se sedátky, až po zahradní traktůrky s nejzdatnějšími motory. Některé asociace však úpravy povolují.

Přepestrá je poté přirozeně též paleta rychlostí, jichž stroje dosahují. Některé, podle serveru Best Of Machinery jich je dokonce většina, jsou velmi skromné, pohybují se údajně mezi deseti až dvanácti kilometry v hodině. „To opravdu není příliš rychlé, je to však dost rychlé na to, aby to bylo vzrušující a zábavné, když nakonec jedete v závodu, kde rychleji nikdo jiný nejede,“ konstatuje lakonicky server.

Též server Lawn Mower World připouští, že kompletní náhrada za zavedenější motoristické sporty to není. I on však rozumí tomu, proč mají závody svůj půvab. „Jakmile sedíte na vřeštící, nadskakující a skoro nekontrolovatelné sekačce, v těsném kontaktu s ostatními podobnými stroji na hrbolatém strništi, pak uznáte, že to je zatraceně dobrá alternativa,“ líčí s tím, že dosáhnout se dá i rychlosti přes padesát kilometrů v hodině. Organizátoři však mnohdy dosažitelnou rychlost schválně snižují obtížností tratě, to aby učinili podmínky rovnější a podtrhli význam jezdeckého umu.

Velcí motoristé na malých sekačkách

Bizarní a úsměvná disciplína zlákala i mnohé závodníky velkého motoristického světa. Například Storling Moss vyhrál i sekačkovou Britskou Grand Prix a dvanáctihodinový závod. V něm zvítězil i několikanásobný pokořitel Le Mans Derek Bell. A na sekačkách závodil například též uznávaný konstruktér monopostů formule 1 John Barnard.

Existují však samozřejmě i extrémy. Ty má rád právě Aaron Crowl, k sekačkovým závodním démonům ostatně přestoupil z drsné ploché dráhy. „Jezdci na sekačkách dovedou být zatraceně inovativní. Když dokážete vzít něco, co mělo jen sekat trávu, a upravíte to tak, že to zvládne rychlost na 120, 130, 140 kilometrů v hodině, je to zatraceně dobrý výsledek,“ líčil. To se však již pohybujeme ve světě super-modifikovaných strojů.

Patří do něj i Mean Mower, jehož sestrojili šikulové z britského Team Dynamics ze zahradního pomocníka Honda HF2620 Lawn Tractor a který drží světový rekord za nejvyšší rychlost vyvinutou sekačkou. Dosáhl 188 kilometrů v hodině. Do světa sekačkových extrémů jistojistě náleží i předchozí držitel Guinessova rekordu Bob Cleveland, jehož V-twin Snapper se v roce 2010 dokázal řítit rychlostí 155 kilometrů v hodině.

Pro všechny sekačky, které chtějí závodit, však platí dvě pravidla. Stroje musejí vypadat jako sekačky a tráva se s nimi sekat skutečně musí dát.