Klasika, kterou se dá docela snadno proložit den: výběh schodů.
Nejprve protokol VILPA představíme. Poté shrneme, kolikanásobně větší účinek má intenzivní pohyb oproti lehké a střední aktivitě. Nakonec uvedeme, jakou konkrétní podobu může VILPA mít a jaké konkrétní přínosy má.
Krátce a jen párkrát denně
Vysoce intenzivní intervalový trénink je jistojistě termín, který běžnému civilistovi nahání strach. Zní přísně, tušíme za ním protokol, jemuž nemůžeme dostát, který je pouze pro oddané sportovce, kteří aktivitě obětují mnohé. Do našeho života napěchovaného prací, rodinou se nevejde.
„Upřímně řečeno, většina lidí je na slovo ‚cvičit‘ alergická,“ uznává Emmanuel Stamatakis z univerzity v Sydney. Je to expert, který z onoho přiznání udělal pilíř svého výzkumu. To proto pečlivě prověřuje protokol VILPA ze všech stran.
VILPA je vlastně způsobem, jak právě vysoce intenzivní intervalový trénink aplikovat do běžného života. Docela snesitelným, nenáročným způsobem. Spočívá ve sporadických a krátkých úsecích výbušné aktivity, nahodile rozložených během dne.
Praktický život samozřejmě ocení oba aspekty. Hýbání se podle VILPA vás nestojí moc času, řeč je o úsecích o minutě až dvou minutách. A během dne si je můžete naskládat, jak je libo, nepravidelně. A nemusí jich být moc, už když nasbíráte tři až devět minut takové intenzivní aktivity denně, přinese to výrazné zdravotní benefity. VILPA vás neumoří ani délkou, ani přísně strukturovaným programem. Nebudete jejím vězněm.
Odmění vás přitom mnohem víc než tělesná aktivita lehké, ale i střední intenzity. Skoro „zázračně“ víc.
