Se včelařem Augustinem se scházíme v zázemí Centra Černý Most. Právě zde chová obchodní dům deset včelstev.
„A můžeme jít ke včelám,“ říká mi Augustin Uváčik poté, co mi na hlavu nasadil apartní klobouček se síťkou proti hmyzu. „A nějaký skafandr?“ tážu se se vší vážností. Představoval jsem si, jak půjdu k těm stovkám tisíců včel celý v nějaké bílé kombinéze. „Na co? Máme mírné včely,“ odvětí Augustin a žene mě k úlům.
Zároveň mi však říká, ať se laskavě uvolním, protože včely poznají strach. A využijí ho k tomu, že na mě zaútočí. Houpáním tam a zpátky se snažím dát blanokřídlému hmyzu najevo, že jsem zcela bez stresu. „Když budeme v pohodě my, budou i včely,“ říká profesionál.
Jejich pohodu si pojistíme ještě tím, že do úlu vpustíme kouř. „Tím se uklidní. Pro ně je kouř signál, že hoří les, a ony proto musí nasát med a neútočit na včelaře. Takže ani na Smlsala,“ říká Uváčik.
VIDEO: Smlsal přibral 50 kilo. Zkusil si žít v těle tlouštíka |
Ještě než včely vykouříme, je třeba si připravit náčiní. Zapálit hořák a do kapes si vzít rozpěrák, kterým od sebe oddělíme plásty, a smetáček. Abychom měli volné ruce, musíme dát nástroje do kapes. Nevím proč, ale smetáček zlobí a do kapsy ne a ne vklouznout. „Hele, on je tak šikovnej, že ani není schopnej tam ten smetáček dát!“ žasne bez okolků Augustin.
Poprosím ho proto, ať mi to do kapes dá on. „Jako chlap chlapovi?“ říká.
Poté beru do ruky zapálený hořák a jdu chuděry vykouřit. Je mi líto jim do domečku vypustit dým, ale jsem ujištěn, že se jim nic nestane. Poté mi Augustin dává do ruky plást, po kterém lezou stovky, možná tisíce včel.
Lidé se zbavují žihadel špatně
„Když po vás poleze včela, to je normální, ona se na vás chce podívat, chce vám lézt po ruce. Ale kdyby vás náhodou píchla, nepouštějte to na zem. To by byl průšvih!“ varuje mě Augustin a na slovo průšvih dává extrémní důraz.
Mimochodem, pokud vás včela píchne, žihadlo nevyndávejte, ale seškrábněte. „Včela si při píchnutí vytrhne celý žihadlový aparát, je v tom apitoxin, specifický jed pro včely, a to žihadlo funguje ještě dvě hodiny. Pumpuje do vás jed. Musíte odejít od včel a rychle žihadlo odstranit – odškrábnout ho. Ne vyndat, protože byste ho utrhli, ale nehty opravdu seškrábnout. A pak si na to místo dát med, babičky přikládaly i cibuli, ale med úplně stačí,“ radí včelař.
VIDEO: „Pusťte mě k tomu!“ Smlsal šel urychlit opravy hlavního tahu Prahou |
Držím tedy plásty a prohlížím si, co včely dokázaly vybudovat. Poté vezmu smetáček a ometu je. Potřebujeme totiž plásty odnést k medometu.
Tam je nejdříve odvíčkujeme, to znamená, že vidličkou odstraníme vosk. Pod ním už se objevuje med. Když pak dáme plásty do medometu a roztočíme ho, med se odstředivou silou dostane na stěny a poté steče. Ventilem pak proudí do připraveného kbelíku.
A my máme stočený med. I když letos ho nebude tolik jako v předchozích letech.
„Letošní rok je podprůměrný. Jsou oblasti, kde medu bylo určitě dost, ale většina území má spíš méně. Teď děláme druhé medobraní a už končíme, přitom v jiných letech děláváme medobraní tři až čtyři. Příroda nám dala vodu, zapršelo hodně, ale pršelo tolik, že včely jakožto blanokřídlý hmyz ani nemohly létat. Navíc byla chladná rána a rostliny potřebují v noci alespoň dvanáct stupňů, aby tvořily nektar,“ dodává Augustin Uváčik.
Tím, že jsme včelám sebrali med, jsme jim však sebrali i potravu na zimu. Včelař je proto musí zakrmit, to znamená, že jim do úlu přidá zásoby cukru.
