Totálně ujetá cyklotour. Kterak polomrtvý Xavi rozdrtil Barcelonu

  12:00aktualizováno  12:00
Poslední etapu jsem si představoval poněkud jinak. Snil jsem o triumfálním příjezdu do Hradiště po nějaké pěkné cyklostezce, kde bychom mohli za jízdy popíjet šampaňské, ale člověk nemá moc snít.

Deštivé finále před kinem Mír v Uherském Hradišti | foto: archiv Tomáše Poláčka

Od rána prší. Na Břeclavsku zima, jen dvanáct stupňů. Cyklostezka je jaksi rozbahněná, tak jedeme po hlavním tahu přes Hodonín a Veselí, na němž už zahynulo nemálo cyklistů. My víme proč: zdejší řidiči jsou mnohdy pacienti, co se snaží nesmyslně závodit a předjíždět i v místech, kde je plná čára. Taky jsme málem skončili ve škarpě, těsně nad Kunovicemi, a to by byla slušná pointa, zmrzačit se pět kilometrů před cílem turné.

Sobota 28. května, 19:00 h

Dnů na cestě: 11
Místo: Uherské Hradiště
Najeto: 664 kilometrů

Průměrná rychlost: 17,7 km/h
Počet vypitých piv: 60 Xavi, 60 Tomáš

Pozoruhodné je, že jindy dosti impulsivní Xavi na vraha za volantem ani nic nekřikne, nemá hlas. Včera se přišel podívat na koncert v Břeclavi i David Koller, tak mu Xavi navrhl, ať zazpívá pár písní za něj, ale Koller se přiznal, že pořádně nezná texty. Xavi zpíval sám. Stálo ho to tolik síly, že okamžitě po koncertě usnul přímo v klubu. 

Bylo to tvrdý, ale tak to je

Ten kluk je na tom opravdu špatně. V Hodoníně přibrzdíme na drink. Xavi dnes úplně vysadil pivo, což svědčí o jeho nedobré kondici. Prakticky abstinuje, za celou sobotní etapu vypije jen tři panáky rumu v čajích. Takhle jsme dopadli!

Sedíme tedy v hodonínském baru a já mám tyhle situace rád.

"Prosím vás, nevíte, co je to druhá tráva na pět?" ptá se nás číšník, trápící se s křížovkou.

"No přece OTAVA," odvětí Xavi, který celý život žongluje se slovy jako Nohavica a žádná tajenka mu nakonec nezůstane utajena.

"A Hovězí tuky na čtyři?" vyzvídá číšník. "To jsou LOJE, kamaráde," odpoví Xavi. "Ale to bys vědět mohl, už tolik nehul..."

Alespoň trocha zábavy uprostřed muk, tohle křížovkování. Dopijeme čaje, musíme pokračovat. Před námi poslední dvě hodiny cesty. Povídám: "Sice je hnusně, ale už se začínám cítit nostalgicky." Na což Xavi odvětí: "Já se začínám cítit jako mrtvola. Večer zahraju nanejvýš tři písničky..."

V sedm hodin dorazíme k hradišťskému kinu Mír, což je definitivní cíl cesty. Na mém tachometru svítí 664 kilometrů z Karlových Varů. Podáme si s Xavim ruku, na stojáka dáme další rum. Cink: "Bylo to tvrdý, ale tak to je, Tome." Nejsem si jistý, že té větě rozumím, ale nedovolil bych si s Xavim nesouhlasit. Pak se jdeme osprchovat na panelákovou ubytovnu, Xavi si lehne, pár minut klidu nutně potřebuje. O půl deváté volá pořadatel, že bychom se milostivě mohli dostavit do Míru, že už tam jsou lidi. Koncert pak začne ve stejnou chvíli, jako finále fotbalové Ligy mistrů.

Xavi se uvnitř směje

Xaviho výrok

K publiku v Hradišti: "Ač na to nevypadáme, jsme unaveni. Já hlavně hraním a předstíráním, že jsem v pohodě, a pan Poláček tím, jak mi nosí na pódium nápoje..."

Herci často vyprávějí, jak se jim na jevišti změní psychika, jak prý tam zapomenou na bolesti, na smutek, na všechno. Nemám takové řeči rád, ale něco na nich nejspíš bude, jak jsem poznal na našem cykloturné. A poznávám to hlavně na tomto sobotním koncertě, který je překvapivě nejlepší ze všech.

V sále čeká sto šedesát jedna platících lidí, což je náš rekord. Bude skvělá atmosféra, a - proč si to nepřiznat - za takový koncert taky výborné peníze, protože Xavi obvykle dostane sedmdesát procent částky, která se vybrala na vstupném.

Po hradišťském koncertu přišel na řadu i fotbálek a Xavi se ukázal být velmi zručným.

Po hradišťském koncertu přišel na řadu i fotbálek a Xavi se ukázal být velmi zručným.

Ačkoli je vedle na baru puštěný fotbal, všichni se nacpou do sálu a sledují Xaviho. Ten se tomu trochu diví: "Čekal jsem, že obyvatelé tak kulturního města, jakým je Uherské Hradiště, dají dnes oprávněně přednost koncertu Barcelony..." Ale já už na něm poznám, jakou má radost, že se koncert daří, jak se uvnitř směje. Jaképak tři písničky? Zahraje jich dvacet!

Xavier Baumaxa

Litvínovský "bard všech úchylů", vlastním jménem Lubomír Tichý, se narodil v roce 1973, ve čtrnácti založil svou první folkrockovou skupinu Prach, v šestnácti punkovou V. M. H.

V šestadvaceti začíná vystupovat jako sólový písničkář, jeho songy si pohrávají se slovy, parodují popové zpěváky i hudební styly. Řadu let spolupracuje s ukrajinským minimalistickým básníkem Em Rudenkem. Za sebou má například alba Fenkám, Buranissimo Forte, … a ten Clintn, ten mi hýkal a loňské Coveranto.

Vystudoval pedagogiku s aprobací angličtina a čeština.

Najednou se mu vrací hlas, najednou dělá fóry. "Jakej je stav fotbalu?" ptá se návštěvníků koncertu. "Tři jedna? Cože, ten fotbal už skončil? To je tak pozdě? No, možná si po koncertě zajdeme ke kadeřníkovi," sem patří vteřinová odmlka, "na nějaký sestřih gólů."

Po poslední skladbě lidi nadšeně řvou, Xavi utíká z pódia. "Vrátíš se na přídavek, nebo už tam mám prodávat cédéčka?" ptám se ho.

Asi se prý vrátí, ale teď si musí nutně odskočit. Zaběhne do kamrlíku hned vedle pódia a tam si uleví, ovšem nikoli do záchodu, ten v kamrlíku není. Naštěstí tam mají umyvadlo, holt muzikanti.

Po přídavku prodám osm desek. K tomu dostaneme pár milých dárků, například hruškovici nebo balíček sušené pažitky.

Jakousi nepochopitelnou náhodou vyklepneme místní borce ve stolním fotbálku, dáme si rozlučkového panáka, pak ještě jednoho, ale nebuďme patetičtí a neprodlužujme to: Ahoj. Bylo to dobrý. A přesně teď to skončilo.

Autoři: ,
  • Nejčtenější
Premium

Vémoly je mi líto. Bez něj bychom O2 arenu nevyprodali, říká šéf Oktagonu

Karlos Vémola a Attila Végh. První jmenovaný po dvou minutách padá v Oktagonu k zemi a píše tím další část příběhu,...

Jsem přítulná, nevyzpytatelná a křehká, říká MOgirl Nikol

Nemusíte nutně dělat velké věci, stačí maličkosti. Nestůjte však na místě a nečekejte, že se něco stane samo od sebe....

Dušené maso podle Babylóňanů. Vědci oživili čtyři tisíce let starý recept

Nejsou příliš konkrétní a detailní, ale svědčí o tom, že už babylónskému starověku záleželo na pestrých,...

Inspirovala mě anglická divoká mládež, říká stavitel custom motorek

Vystudoval scénografii a animaci, propadl však světu custom motorek. Upravuje staré stroje, vdechuje jim nový život....

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Premium

Nadia Comaneciová: sportovkyně století a „holčička, která se nesmála“

Nemohla normálně dospět, bylo jí to upřeno. Vyhrála olympiádu a stala se loutkou totalitního režimu. Rumunské sportovní...

Premium

Test kebabů: Hovězí maso, které nedávno ještě kdákalo, i nadměrné množství soli

Orientální kebab by mohl být zdravější alternativou smažených hamburgerů a hranolků. Jenže to by musel být připravován...

Premium

Tajemství zdraví je ukryto v mezilidských vztazích, tvrdí psycholog Ptáček

Jakým způsobem žijeme a přistupujeme ke svému okolí, máme vlastně z velké části předurčené. Ovlivnit nás může nejen...

Premium

Nikdo dodnes neví, kolik těch holek zůstalo zakopaných. Starosta Dubí vzpomíná

„Devadesátky“ a přelom tisíciletí byly v Dubí na Teplicku divoká léta. Řádili tu pasáci prostitutek a mafiáni. Město se...

  • Další z rubriky

Šílení Norové: skoky do vody na vikinský a dělnický způsob bolí

Zapomeňte na předpisová salta, čisté vruty, ukázkovou akrobacii. Dobrodruzi praktikující norské skoky do vody se...

Ruply pode mnou tři postele, říká mistr světa v silovém trojboji

Při výšce 188 centimetrů váží 155 až 157 kilogramů. Postel proto musí mít z masivu, protože už tři rozlámal, a myšlenek...

VIDEO: Běh z rozbahněné sjezdovky v Kitzbühelu byl peklem

Trať měřila jen 350 metrů, přesto znamenala výzvu, která končila zraněními. Byla děsivě rozbahněná. A měla sklon...

Od drhnutí podlahy k věčné slávě. Legendární Pelé zastavil i válku

Podle vlastních slov se narodil, aby hrál fotbal. Jméno dostal podle vynálezce žárovky, protože v té době se v jedné z...

Najdete na iDNES.cz